Dlouhou dobu téměř pravidelně sleduji s větším či menším souhlasem přepisy rozhlasových projevů našich kardinálů, nejdříve Miloslava Vlka a nyní Dominika Duky. Uložil jsem si, že se nebudu k těmto promluvám vyjadřovat, i když zvláště náš současný pan kardinál se někdy vyjadřuje způsobem, který si přímo říká o nějakou zpětnou vazbu.

Příkladem takového vyjádření byla promluva k odsouzení členek punkové skupiny Pussy Riot. Bylo zcela zřejmé, že pan kardinál Duka raději vůbec „nepochopil“, o co v tomto případě jde. Zdá se mi to jen těžko pochopitelné, že právě jemu, bývalému vězni svědomí se může něco takového stát. Vyjadřovali se ale jiní a to byl pro mne dostatečný důvod, proč i v tomto případě zachovat zdrženlivost. U příležitosti svátku svatého Václava, patrona České země měl ale pan kardinál v Českém rozhlase promluvu nazvanou „Čekáme, že politici dokážou přinést oběť“.

„Svatý Václav miloval svou zem, chtěl jí sloužit svým spravedlivým vládnutím. Jak velký je rozdíl s dnešním stavem, posoudí jistě každý sám. Mnozí vážení a vzdělaní občané vyslovují své obavy. Vidí, že zájem skupin a stran je nadřazován starosti o tuto zemi a její problémy. Ptají se, zda politická scéna nevěnuje příliš času mocenským, stranickým otázkám nebo nekonečným debatám a nezbývá pak čas na odbornou diskusi a spolupráci s odbornými kruhy, bez kterých nelze řešit zásadní otázky přítomnosti a budoucnosti. Není ona nespokojenost veřejnosti také popouzena z těchto důvodů? Dovolil jsem si jen připomenout, co často slýchám na svých cestách křížem krážem zemí svatého Václava. Čekáme, že naši odpovědní politici budou svou zemi milovat a dokáží jí přinést oběť až do krajnosti,“ píše pan kardinál.

A právě zde bych chtěl přičinit několik drobných poznámek. Je sice pravda, že čeští politici využívají tuto zemi jako svou dojnou krávu. Ale církev, nebo církve se běžnému občanovi této země nejeví v jiném světle, než čeští politici. Mohou sice dokazovat a mohou to také dokázat, že ty či ony nemovitosti jim patří oprávněně, to ale na věci vůbec nic nemění. V paměti obyvatel této země je historicky zapsáno, že k poctivé duchovní službě usilování o získání jakéhokoli majetku nepatří a s tím nikdo nic nenadělá. Může se nám to zdát sebe více naivní a hloupé, ale je to tak. I pan kardinál Duka si uvědomuje, že problém majetku není rozhodně tím nejdůležitějším a že vlastně církvi jen komplikuje její hlavní poslání, jak se vyjádřil v televizní reportáži ČT24 v pátek 28. září 2012.

Mám tedy pro pana kardinála Duku a pro církev, kterou u nás vede, jedno drobné doporučení. Aby se držel poznané pravdy, zahlédnuté díky patronovi České země svatému Václavovi a vztáhl potřebu přinést oběť až do krajnosti nejen na politiky, ale také na církev. Ono totiž doporučovat druhému, jak by se měl chovat, je vždy daleko jednodušší, než přijmout obtížná rozhodnutí sám za sebe. To je ostatně starý, dobrý český zvyk. A zatím mne pan kardinál nepřesvědčil, že by z našich řad byť jen o milimetr vybočoval. Nicméně, přinášet oběť má přece církev v popisu práce, jde tedy jenom o to rozpomenout se na své zdravé kořeny.

A v čem by ona oběť v naší situaci mohla konkrétně spočívat? Například v tom, že by pan kardinál Duka oznámil, že církev to přetahování o majetek již unavuje, že je to zcela v rozporu s posláním církve a že je církev ochotna se sama postarat o své potřeby (tj. o platy duchovních), ať již jí stát nějaký majetek přizná nebo nikoli. Vyjádřit prostě nejhlubší víru, že existence české církve není závislá na dobrodiní státu. To vše samozřejmě za předpokladu, že by se stát postaral o všechny památky, které zde církev v minulosti zanechala. No, a to by snad stačilo. Já vím, je to riskantní vydat se takto se vším všudy do Vůle Boží. Jenže právě podobné odvážné gesto od katolické církve tento „bezbožný“ národ již staletí očekává. Teprve potom je naděje, že ji začne znovu pociťovat jako svou církev, nikoli jako cizí těleso na svém území.

Osobně si myslím, že by církvi žádné velké nebezpečí nehrozilo. Ti, kteří jsou u nás něco schopni obětovat, mají obvykle ve společnosti velkou autoritu. Tím ale neříkám, že je mnoho lidí napodobuje. Musela by to být ale skutečná oběť, nejen něco vypočítaného na efekt. Pan kardinál Duka nám tedy při příležitosti svátku svatého Václava předložil vynikající návod, jak službou druhým proměnit celou naši nepříjemnou současnost v přívětivou budoucnost. Týká se ale nás všech a církve, v jejímž čele pan kardinál stojí na předním místě.