O politické moudrosti (aneb Nový český prezident)
Proč chci psát o politické moudrosti? Jednoduše proto, že se na české politické scéně objevila znenadání osobnost, která prokazuje mimořádnou politickou prozíravost. Kdo to nepochopil již při předvolebním vysílání televizních stanic, dostal příležitost při rozhovoru redaktora České televize Michala Kubala s nově zvoleným prezidentem Petrem Pavlem v Národním muzeu po sečtení většiny hlasů, které nově zvolený prezident získal po uzavření voleb.
A co na to protikandidát nově zvoleného prezidenta? Šíří prý zvěsti, že by se nově zvolený prezident měl postarat o všechny voliče, jak slíbil. A také zajistit, aby voliči opozice nebyli vyhazováni z práce. Jestli je to skutečně pravda, pak Andrej Babiš pokračuje v systematickém rozeštvávání obyvatel této země a šíření strachu z lidí kolem nově zvoleného prezidenta. Proč? Protože chce přesvědčit voliče hnutí ANO, že jedině toto hnutí se postará o jejich bezpečnou a bezproblémovou budoucnost. Dobrým příkladem, o co se vlastně Andrej Babiš stará je případ, kdy poradil tisícům ziskuchtivých občanů této země, aby si na něj vsadili v poměru 1:12 a přišli ho volit. Výsledkem je, že někteří vsadili tolik peněz, že jim nezbylo ani na činži, natož na energie. Dobrá rada, holt, nad zlato. Zvláště v podání miliardáře Babiše.
Jak píše přední český publicista Bob Kartous:„Babiš už měl možnost ukázat, zda je to skutečně „pro lidi“, jak se snažil tvrdit i během tiskové konference po prohraných volbách (přesněji řečeno, zda je tu skutečně pro lidi – poznámka autora). Pro řešení strukturálních potíží znevýhodněných českých regionů neudělal reálně vůbec nic. Jeho vláda nepřišla s jediným plánem, jediným konceptem, který by do míst, odkud čerpá hlasy, přinesl naději na vyšší perspektivu. Ať už z hlediska podpory sociální mobility nebo vytvoření širšího spektra možností pro ty, kdo perspektivu reprodukují a z postižených regionů odcházejí za lepším: lidí s vyšším vzděláním.
Síla prezidenta tkví v tom, že může mluvit do všeho, a pokud to bude dávat smysl (zejména občanům), vláda to nemůže ignorovat. Spočívá i v tom, že jde o člověka, který umí naslouchat, má bystrý úsudek a dokáže rychle odhadovat situaci i tam, kde není doma. Jde i těm, kdo ho kritizují, vstříc. A to z něj dělá skutečného prezidenta. Prezidenta všech.“
Jak již v citovaném článku naznačil Bob Kartous, zásadní rozdíl mezi Andrejem Babišem a Petrem Pavlem je v tom, o jaké prostředky usilují. Andrej Babiš touží neustále po nějakém volebním vítězství a mocenských prostředcích, které z takového vítězství plynou. Jestliže dobře chápu nově zvoleného prezidenta Petra Pavla, je zaměřen úplně jinak. Jde mu především o to, aby získal přirozenou autoritu mezi lidmi a byl schopen usměrňovat důležité proudy ve společnosti. Je si zcela jist, že potom ani ti nejmocnější politici nebudou moci jeho snahy opomíjet. Přirozená autorita je totiž daleko silnější zbraň než jakýkoli mocenský prostředek.
A co na to protikandidát nově zvoleného prezidenta? Šíří prý zvěsti, že by se nově zvolený prezident měl postarat o všechny voliče, jak slíbil. A také zajistit, aby voliči opozice nebyli vyhazováni z práce. Jestli je to skutečně pravda, pak Andrej Babiš pokračuje v systematickém rozeštvávání obyvatel této země a šíření strachu z lidí kolem nově zvoleného prezidenta. Proč? Protože chce přesvědčit voliče hnutí ANO, že jedině toto hnutí se postará o jejich bezpečnou a bezproblémovou budoucnost. Dobrým příkladem, o co se vlastně Andrej Babiš stará je případ, kdy poradil tisícům ziskuchtivých občanů této země, aby si na něj vsadili v poměru 1:12 a přišli ho volit. Výsledkem je, že někteří vsadili tolik peněz, že jim nezbylo ani na činži, natož na energie. Dobrá rada, holt, nad zlato. Zvláště v podání miliardáře Babiše.
Jak píše přední český publicista Bob Kartous:„Babiš už měl možnost ukázat, zda je to skutečně „pro lidi“, jak se snažil tvrdit i během tiskové konference po prohraných volbách (přesněji řečeno, zda je tu skutečně pro lidi – poznámka autora). Pro řešení strukturálních potíží znevýhodněných českých regionů neudělal reálně vůbec nic. Jeho vláda nepřišla s jediným plánem, jediným konceptem, který by do míst, odkud čerpá hlasy, přinesl naději na vyšší perspektivu. Ať už z hlediska podpory sociální mobility nebo vytvoření širšího spektra možností pro ty, kdo perspektivu reprodukují a z postižených regionů odcházejí za lepším: lidí s vyšším vzděláním.
Síla prezidenta tkví v tom, že může mluvit do všeho, a pokud to bude dávat smysl (zejména občanům), vláda to nemůže ignorovat. Spočívá i v tom, že jde o člověka, který umí naslouchat, má bystrý úsudek a dokáže rychle odhadovat situaci i tam, kde není doma. Jde i těm, kdo ho kritizují, vstříc. A to z něj dělá skutečného prezidenta. Prezidenta všech.“
Jak již v citovaném článku naznačil Bob Kartous, zásadní rozdíl mezi Andrejem Babišem a Petrem Pavlem je v tom, o jaké prostředky usilují. Andrej Babiš touží neustále po nějakém volebním vítězství a mocenských prostředcích, které z takového vítězství plynou. Jestliže dobře chápu nově zvoleného prezidenta Petra Pavla, je zaměřen úplně jinak. Jde mu především o to, aby získal přirozenou autoritu mezi lidmi a byl schopen usměrňovat důležité proudy ve společnosti. Je si zcela jist, že potom ani ti nejmocnější politici nebudou moci jeho snahy opomíjet. Přirozená autorita je totiž daleko silnější zbraň než jakýkoli mocenský prostředek.