Bezpečnostní experti ve většině západních států, včetně bezpečnostní komunity v České republice upozorňují na to, že po krizi koronaviru, nehledě na to jak bude dlouhá, se bude měnit svět. Vlastně už teď ke změnám dochází. Ekonomické dopady budou pravděpodobně nejhorší od doby velké krize ve třicátých letech. Ty státy, které zvládnou krizi jak po zdravotní, tak ekonomické stránce, ty budou patřit mezi vítěze této doby. Z dosavadního vývoje se zdá, že z krize nejlépe vyjde Čína a další státy Indočíny. Nejenom USA a evropské státy budou mít velké problémy zacelit rány po krizi. Už dnes dochází k pokusům po využití koronavirové krize a slabosti těch, které ještě nedávno určovaly zásady řešení krizí a mezinárodních vztahů. Dá se předpokládat, že především státy, jejichž vedení řídí diktátoři, nebo se blíží diktátorským režimům, budou mnohem rychleji opravovat své ekonomiky. Důvod je jednoduchý, nehledí na kvalitu života svých občanů. To je nemožné v demokratických státech.
Člověk sleduje evropská korona-opatření s jistou mírou odstupu a pochopení. Je to přeci jen situace, kterou téměř každý zažíváme poprvé. Nějaké ty zmatky, chyby k tomu patří.
Před pár hodinami jsem si telefonoval s Adrianou, lékařkou v pečovatelském domě pro seniory ve Španělsku, kde covid-19 zasáhl nejméně 50 z 65 jeho obyvatel.
Erik Best, vydavatel mediálního produktu Fleet Sheet, nedávno představil devět postřehů, jak koronakrize proměňuje svět. I když každý vnímáme změny optikou vlastních zkušeností, zřejmě se ve společnosti začíná rýsovat shoda, že jde často o změny trvalé, nebo aspoň dlouhodobé. V podobném formátu jako on nabízím osm lekcí, které mně současný vývoj dává v pohledu především na ekonomiku a finanční trhy.
Základní reakcí na ekonomickou krizi musí být co možná největší ochrana vztahů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Česká vláda proto v poměrně krátké době schválila dotace na mzdy pro zaměstnance s nižším počtem odpracovaných hodin (německy kurzarbeit).
Koronavirus SARS-CoV-2 způsobil pandemii onemocnění covid-19 proto, že je velmi infekční. Vyvolává horečku, únavu, kašel, ztrátu chuti, dušnost, zápal plic, selhávání ledvin a dalších orgánů. Další dva koronaviry jsou ale více patogenní a způsobují SARS /Severe Acute Respiratory Syndrom/ a MERS /Middle East Respiratory Syndrome/. Zbylé čtyři způsobují jen mírné zimní infekty horních cest dýchacích. Onemocnění se šíří převážně kapénkami při kýchání, kašlání, ale i při mluvení.
Když jsme se ještě nedávno podivovali nad pojmem „doba postfaktická“, ani nás nenapadlo, jak rychle vezme tato zvláštní doba za své. Samozřejmě všichni jsme teď zahlceni informacemi o koronavirové pandemii, všichni myslíme na to, co udělá rázné zastavení celosvětové ekonomiky s naším světem. Rozvíjíme nejrůznější scénáře, co by se jak mohlo vyvíjet, předbíháme se ve vyhledávání možných nebezpečí. Je to pochopitelné. Zatím si moc nevšímáme toho, co dobrého nám tato pandemie přinesla, a bylo by opravdu naprosto nemístné se takovým tématem zabývat a riskovat ukamenování.
Dnes jsou to přesně tři týdny, kdy vše začalo. V pondělí 16. března mě napadlo, že seženu 160 roušek pro jeden seniorský domov v Praze. S partou kamarádů a dalších dobrovolníků jsme se vzápětí rozhodli, že seženeme ochranné pomůcky pro 40 seniorských domovů a pečovatelských služeb v Praze a okolí. Během tří týdnů jsme zažili vlnu solidarity, ale také narazili na neprolomitelnou hradbu mlčení.
Předminulý týden server iHned.cz uveřejnil komentář bývalých představitelů České národní banky Zdeňka Tůmy a Mojmíra Hampla upozorňující na ekonomické a širší náklady a důsledky stávajících tvrdých opatření proti šíření Covid-19, který se přes víkend stal předmětem vášnivých debat na sociálních sítích. S autory souhlasím (byť dost pravděpodobně z rozdílných důvodů), že je nutné otevřít diskuzi nad dalšími kroky a plány v boji s pandemií, a za vykopnutí v tomto směru jsem jim upřímně vděčný. Zároveň ale jejich text dle mého názoru ukazuje na několik velkých problémů české debaty nad širším kontextem boje s koronavirem a jeho dopady. Těmi nejzásadnějšími jsou neschopnost nahlížet současnou krizi jako na jedné straně komplexní politický problém, a na straně druhé jako možnost přehodnocení některých politických a společenských norem.