Minulý týden oznámili představitelé Rady pro spolupráci arabských států v Zálivu (RSZ), že se tato regionální organizace pravděpodobně rozroste o další dva státy: Jordánsko a Maroko. RSZ byla založena v roce 1981 a skládá se z šesti zemí Perského zálivu v čele se Saúdskou Arábií. Všech šest zemí jsou monarchie. Jordánsko a Maroko také. Jedná se tedy o formování nové reakční síly v kontextu probíhajících arabských revolucí?
Situace v Bahrajnu titulky už nedělá. Před dvěma měsíci ukončila místní revoluci intervence Saudské Arábie a dalších čtyř zemí zálivu, včetně Kataru, sídla jinak pro-revoluční al-Džazíry. Od té doby se pozornost médií stočila k Libyi a Sýrii. Bahrajn byl veřejnosti vysvětlen jako jakási anomálie v rámci arabských revolucí. Spíše než o demokratické reformy šlo údajně o íránskou konspiraci, jejíž potlačení je pro Západ v podstatě žádoucí. Smutné, ale nezbytné. Konec příběhu.
V sobotu 14. května oslaví Izrael šedesát tři let od svého vzniku. Pro izraelské Židy je to Den nezávislosti, pro Palestince je to Den katastrofy. Oba národy si činí nárok na stejné území. Oba národy se navzájem popírají. Izraelští Židé mluví o Palestincích jako o „Arabech“ nebo „izraelských Arabech“. Palestinci referují o izraelských Židech jako o „židech“ (náboženská, nikoli národnostní komunita) nebo „sionistech“. Jaká je palestinská perspektiva národnostní otázky ve vleklém konfliktu?
Z perspektivy probíhajícího "Arabského jara" je poněkud absurdní, že letošním čestným hostem právě startujícího mezinárodního knižního veletrhu v Praze je království Saudská Arábie.