V roce 1947 rozhodla čerstvě založená Organizace spojených národů (OSN) o rozdělení Palestiny na židovský a arabský stát. V té době židovská komunita v Palestině tvořila třetinu celkového obyvatelstva a vlastnila 6% celkové rozlohy území, přičemž drtivá většina Židů se v Palestině vůbec nenarodila. Přesto OSN židovským přistěhovalcům přiřkla 56% Palestiny. Palestinští Arabové odmítli rozdělení jako nelegitimní (v OSN bylo tehdy zastoupeno skoro čtyřikrát méně států než dnes, protože ještě nedošlo k dekolonizaci) a morálně nepřijatelné.
Říká se, že hloupost je dělat stále to samé pořád dokola a myslet si, že to přinese jiný výsledek. Pozemní operace v pásmu Gazy budou mít za následek stovky mrtvých palestinských civilistů a nové rekruty pro militantní ozbrojence z řad zoufalých pozůstalých i rozhněvaných příbuzných.
Zástupci syrských opozičních skupin se sjednotili pod jednu zastřešující organizaci. Má zformování jednotně vystupující opozice reálný dopad na dění v Sýrii?
Skutečně jednotná zastřešující organizace, která by dostatečně reprezentovala hlavně vnitřní syrskou opozici, by měla pro dění v Sýrii klíčový dopad. Co se týče míry jednoty, stačí společný cíl, plán, harmonogram a shoda nad tím, co nastane po dosažení tohoto cíle. Co se týče reprezentativnosti, není nutné, aby byli v takové organizaci zastoupeni naprosto všichni, ale je nezbytné, aby v ní byla zastoupena většina relevantních aktérů uvnitř samotné Sýrie. Nově vzniklá „Syrská národní koalice pro opoziční a revoluční síly“ je asi poslední příležitostí, jak takovou organizaci vytvořit.