J.X. Doležala jsem nikdy příliš nečetl a měl jsem ho vždycky v hlavě zařazeného jako věčně zhuleného podivína-provokatéra, který mi byl sympatický svým odmítavým postojem k náckům a všelijakým národovcům. Poslední dobou jsem si ale nemohl nepovšimnout, že když přijde na řadu islám nebo stát Izrael, cosi se v hlavě J.X.Doležala podivně sepne a z komicky-sympatické osoby se náhle promění na generátor nejubožejších stereotypů, až se v některých momentech sám řadí po bok tolik nenáviděných nácků, aby stejně jako oni rozdmychával na základě hrubých myšlenkových zkratek nenávist ke skupině lidí, v tomto případě na základě jejich vyznání.

Dnes J.X.Doležal tímto způsobem vygeneroval článek na Rexflex.cz, ve kterém píše o bombovém útoku na budhistický chrám v Indii. Nehledě na to, že v tuto chvíli i ta nejaktuálnější indická média spekulují o původu teroristů (indický premiér dokonce vyslovil podezření na Tamilské tygry), Doležal má jasno. Za útokem stojí islamisté.

Dobrá tedy, je to celkem pravděpodobné. Indická média dále spekulují, že pokud jsou pachatelé islamisté, pak jejich motivem zřejmě je pomsta za násilné pronásledování muslimů v sousední Barmě. Doležal má jasno. Motivem teroristů je nenávist ke všemu, co není muslimské podle jejich vlastních představ. Dobrá tedy, i to se dá akceptovat. Je sice pravda, že drtivá většina teroristických útoků připsaných muslimům má zcela konkrétní místní politické cíle a teritoriální hranice působnosti podle lokálních problémů, jejichž důvody často nemají s náboženstvím nic společného, ale Doležal má pravdu, že mezi extremisty exituje i složka (minorita v minoritě), která má globální ambice a své cíle nijak moc nelimituje. Těm se obyčejně říká globální džihádisté a jejich „intelektuální“ živinou jsou nesnášelivá kázání a pamflety podobně vyšinutých ideologů.

Doležal se sice drží na uzdě, nepoužívá slovo „muslim“ plošně a místo toho se drží sice nepřesného, ale již zavedeného „islamista“, avšak vzápětí nás nenechá na pochybách, co si myslí o všech muslimech a jejich víře. Obyvatelé Západu (kam se asi miliony muslimů narozených na Západě nepočítá) si podle Doležala „nalháv[ají] bludy o mírumilovnosti Koránu“, jakoby se dala jakákoli svatá kniha kteréhokoli monoteistického (nebo i jiného, když už jsme u toho) náboženství takto kategorizovat. Konec konců je to vždy o lidech, i proto nemám rád fráze typu „umírněný muslim/křestaň/žid“, které naznačují, že být „normální“ rovná se být „umírněný“, kdežto být „nenormální“ rovná se muslim/křesťan/žid. Řekl bych, že existují pouze lidé, kteří neubližují a nešikanují ostatní a pak ti, kteří to dělají. Tu druhou kategorii bych ani žádným náboženským přívlastkem nenazýval, protože podle kritériích sdílených samotnými věřícími už takoví lidé s náboženstvím nemají nic společného (samozřejmě, i zde existuje šedivá barva, např. násilí v sebeobraně, ale to už je poplatné měnícím se mravům, společenským zákonům a politice).

Vrcholem Doležalova amoku je ale volání po kobercovém bombardování Mekky, jakoby obyčejní Saúdové žijící v tomto městě měli co společného s útoky v Indii. Doležalovo uplatňování kolektivní viny, navíc jaksi vysoce nepřímé, již podle mého názoru jde za hranice etického novinářského kodexu. Závěrem svého článku neopomenul Doležal glorifikovat Izrael, který „nebezpečí islamismu nepodceňuje“. Troufám si tvrdit, že nekončící okupace palestinských území a podpora začátků Hamásu jako protiváhy Fatahu ze strany Izraele vytvořila daleko více extremistů, než by tomu bylo za jiných okolností.

Extrémističtí islamisté, říkejme jim tedy takto, jsou skutečným nebezpečím. Ano, pane Doležale. Jsou nebezpečím především pro více než miliardu muslimů, kteří denně trpí následky jejich činů, protože jsou buď sami (nejčastěji) terčem jejich násilí, ale také proto, že lidé, jako vy, prostě nedokáží mentálně oddělit islám a muslimy od extrémistického hnusu, který se halí do islámského roucha. Bohužel, muslimský svět prochází těžkou zkouškou. Sektářství a nesnášenlivost si žádají čím dál tím více obětí, které na druhou stranu zdaleka ještě nedosahují takového počtu, jaký byl nutný pro evropské křesťany, aby „přišli k rozumu“ (nebo aby mlčící většina extrémisty konečně „típla“).

Jsem si naprosto jistý, že drtivá většina muslimů po násilí neprahne a chce žít v klidu a koexistenci. Už jen proto, že kdyby tomu tak nebylo, tak si představte to peklo. Milarda a půl nesnášenlivých násilníků. Žádné peklo nevidím. Vidím zoufalce, kteří vyhazují do vzduchu neviné muslimy, židy, křesťany, budhisty nebo ateisty. Říkejte tomu pro mě za mě třeba sluníčkový pohled. Jestli ten nesluníčkový obsahuje kobercové nálety na civilní obyvatelstvo, opevněné hranice a náboženské profilování imigrantů, tak rád sluníčkový zůstanu.