Čisté emoce páchají, ve srovnání s rozumem, mnohem menší prohřešky. Na ty skutečně velké chyby, genocidy a masakry potřebujeme rozum, hodně rozumu. Racionalita zbavená (sou)citu, tolerance a zejména vědomí možnosti vlastní chyby se totiž stává agresívní a škodlivou.
Mnohé studie poukazují na to, že největší slabinou české ekonomiky jsou špatně fungující instituce. Proto je skutečně dobrou zprávou, že se věci dávají do pohybu. Depolitizace soudů, policie a státní správy vůbec je to pravé oříškové, co naše ekonomika (a nejen ta) potřebuje.
Státy, podniky či jedinci, kteří disponovali dluhem a nenaložili s ním moudře (neinvestovali do budoucnosti), se dříve či později dostanou do jeho područí. Jejich minulá svoboda (dluh) je zotročí a zadlužené státy musí tančit podle toho, co jim budou diktovat ratingové agentury nebo jejich věřitelé.
V Evropě se rýsuje nová osa: úsporné národy, v čele s Německem, a národy, které by raději rostly než šetřily. No a s pokročilým jarem mne v této souvislosti nenapadá nic vhodnějšího než úvaha o víně a pivu.
Základní věta ekonomie, věta, ze které se stala víra a na které je až teologicky postavena celá mikroekonomie, je větou velice zvláštní. Věta "jedinec vždy maximalizuje svůj užitek" je tautologií, tedy bezobsažným sdělením.