V životě je mnoho hodnot - k některým z nich je možné přiřadit číslo, k jiným nikoli. Tak třeba banány, počítače, vyčistění bot - to všechno jsou hodnoty, ke kterým je možné přiřadit cenu relativně snadno. Pak jsou ale hodnoty, k nimž přiřadit číslo (tedy cenu) už tak snadné není - přátelství, čistý vzduch, důvěra ve společnosti, mír, pohledná krajina, demokracie, trhy a tak dále. Ať je naše ekonomická matematika sebedokonalejší, dvakrát podtržený výsledek bude vždy kulhat na jednu nohu, protože v něm veliká část hodnot bude chybět.
Na přípravném výboru světového ekonomického fóra, který se právě koná v Abú Dhabi, se děje celkem zajímavá věc: ekonomický svět se přiklání k multidisciplinaritě. Hledají se nové modely, zpytuje se svědomí a do popředí se dostává mnohem delší horizont pohledu, než na který jsme z ekonomie zvyklí.
Světem občas vládne pocit, že otázky jsou tu od toho, aby byly zodpovězeny - že totiž rolí každého otazníku je najít si k sobě nějaký vykřičník, správnou odpověď, uzávěrku, řešení, rozuzlení tajemství, prostě definitivní řešení, se kterým ideálně souhlasí všichni. A když ne definitivní, tak aspoň prozatímní. A když ne všichni, tak aspoň většina.
Problém není zdaleka v tom, že člověk nerozumí Bohu, světu či lidem kolem sebe, problém je v tom, že nerozumí sám sobě. Nikoli tedy, že ty šílené, propastné vzdálenosti jsou pouze mimo mě a člověk se ocitá před novou a novou závratí s každým vědeckým zjištěním o hloubkách a výškách. Ony jsou v nás.
Vztyčený prostředníček Davida Černého se nakonec nestal jen prudkým symbolem, se kterým se mnozí možná tiše ztotožnili, ale proroctvím, jak se u uměleckých děl občas stává. Navíc se mu podařilo lépe než průzkumům vystihnout náladu českého národa. Jestli někdo tyto volby prohrál - a dostal od národa symbolickou facku, či ještě lépe vztyčený prostředníček - tak je to právě Hrad. A to nejen politika hradní současná, ale i ta minulá.