Alespoň to je možné v Norsku. Budou Norové ochotní zříci si svých aut, bude-li na Norsko zaútočeno? Norové se na toto téma baví vážně i nevážně.
Kdo se upřímně neznepokojuje nad tím, co dělají s jeho/její zemí a lidem následky toho, co určovali jeho/její politici, ten/ta se prý nemá nechat ničím znepokojovat.
Norskem otřásá skandál kolem pozvání a financování cesty a pobytu vedení Tálibánu do Norska. Ačkoliv se Anniken Huitfeldtová, norská ministryně zahraničí, dušuje, že o nějakém gestu uznání a ospravedlnění Tálibánu nemůže být řeč, samotné hnutí to podle norské televize TV2 vnímá přesně takhle: jako první krok k mezinárodnímu uznání.
Unese nás polární záře, budeme-li na ni mávat. A pokud se budeme příliš dívat na televizi či na telefon či iPad, budeme muset po celý zbytek života žít s hranatýma očima. Prý nám lhali „pro dobro všech.“
Sníh nedělá rozdíly v čase ani místě, když uzná za vhodné, aby napadl. Přesto se někdo pro hubování ani sem tam nějakou tu (slovní) kytici nedočká.
Stát nyní vydělává rekordní částky: Vyváží 17krát tolik elektřiny, co dováží a cena pohonných hmot může každou chvíli překročit magickou hranici 20 norských korun za litr.
V Norsku je leccos ještě takové jinačí, o řád jinde. Některé věci tu fungují dobře, a pak jsou věci, kvůli nimž byste si hodně rozmysleli, zda tu chcete žít. Třeba proto, že to vyžaduje velkou dávku sebezapření.