Válka o svobodu projevu se stupňuje, odsuzování spalování Koránů dopadá mnohem častěji a tvrději. Ve Švédsku je stupeň ohrožení vysoký, zato v Norsku je bezpečnostní situace podle tamních rozvědných služeb a sdělovacích prostředků nezměněná, je tedy středně závažná.
Drsné procitnutí je tady, avšak aby z toho „autority“ náhodou neměly nějakou polízanici, tak dále před sebou tutlají to, co je nabíledni každému průměrně bdělému občanovi. Jenže jak mohou vyřešit problém, jehož původ se nemá zmiňovat?
„Narodily se v Oslu. Jsou to naše děti, naše zranitelné děti.“ A oběti jejich násilí?
Proslýchá se, že příroda zvítězí vždy a sebevíce vynakládaných peněz na tom nic pranic nezmění. Než aby se v Norsku a jinde utrácelo na boj s ní, je prý lepší utrácet za prevenci škod kvůli ní. Naneštěstí příliš nehraje roli, co je pravda, jen to, o čem si lidé myslí, že je pravda.
Přišlo to stejně rážně a nevhod. „Extrémní počasí“ nazvané Hans zahalilo a odřízlo od okolního světa řadu obcí v jižní části Norska.
Někdo si změnil pohlaví, aby se dostal na studium Norské univerzity technicko-přírodovědné a podle dotyčné/ho to nebylo o nic těžší než přejít k jinému mobilnímu operátorovi. Vzdělávací instituce, jež jsou terčem výtek za to, že se samy podvolily potrhlým nápadům kolem pohlaví jakožto irelevantních a nahodilých nálepek a tleskaly každému, jež se stal/a tím opačným, uvažují, že po zahájení nového akademického roku zavedou opatření, jež by znemožnilo obcházet kvótový systém.