Ukrajina stojí před další váleční zimou a dokud bude trpět Ukrajina, máme trpět i my odlivem nepochopitelně velkých částek na Ukrajince u nich doma a u nás, peněz, jež střádalo mnoho tuzemských účelů, aby mohly konečně jít přezrálé až notoricky zastaralé tuzemské problémy, jež si zaslouží řešení obratem.
„Dělejte to, co vám říkám, nikoli to, co dělám.“ Norové sotva stíhají rozdýchat, nakolik přicházejí jako na běžícím páse další a další důkazy cyničnosti a arogance stran jejich „vrchnosti.“
Sen Norů i Nenorů o morálně čistším Norsku dostal pěkně zabrat: Rozlezlé jsou páchnoucí stopy po politických dravcích a pavoucích v lidském rouše, jež pro vlastní prospěch potají splétají a spřádají sítě natolik složité, že se v nich sami mají nenápadně vytratit.
Nadešel čas pro prázdná a protimluvná hesla typu „Chceme pro vaše město více“, „Malé rozdíly a rovné příležitosti pro všechny“ či „Blíže k lidem“ (nebylo to náhodou převzato od českých komunistů?).
Kmenové a další konflikty jsou s migranty samotnými přesouvány k nám, nechtěně se staly naší zodpovědností a roztrhávají naši společnost. Přesto tyto lidi žádný slušný politik nevyzve k tomu, aby se vrátili do zemí svého původu.