Proč na pravdě (zas tolik) nezáleží?

26. 08. 2019 | 19:18
Přečteno 1700 krát
Debata o dezinformacích bývá často vnímána pouze jako otázka rozpoznání pravdy a lži. I přestože je tato perspektiva bezpochyby důležitá, je na místě si uvědomit, že nenabízí komplexní řešení a odvádí pozornost od jiného – a možná i důležitějšího – aspektu problému, kterým je důvěra.

V roce 2016 vyšla česky kniha bývalého pracovníka ruské státní televize TNT Petera Pomerantseva Nic není pravda a všechno je možné popisující fungování propagandistické mašinerie v Ruské federaci. Nelze říci, do jaké míry právě tato publikace ovlivnila českou debatu o dezinformacích, ale minimálně dva z její postřehů se v ní objevovaly (a objevují) relativně často. Prvním z nich je ztotožnění problematiky dezinformací s problematikou ruské propagandy (o nedostatcích této perspektivy autor psal již dříve). Druhým je identifikace příčiny problému, který má být odmítnutí existence objektivní pravdy a úpadek důležitosti faktů ve veřejné debatě. Důležitost této perspektivy byla posléze stvrzena používáním pojmu fake news, jehož samotná definice vychází z faktické (ne)správnosti daného tvrzení.

Ve chvíli, kdy byla jako hlavní výzva definována existence nepravdivých tvrzení ve veřejném prostoru, předznamenalo to i nástroje, které by měly být využity k jejímu řešení. Není proto divu, že jednou z hlavních ambicí se stalo dokazování faktické nesprávnosti některých tvrzení či výroků (tzv. fact-checking). Příkladem této snahy mohou (na různých úrovních) být spolek Demagog, twittterový účet Centra proti terorismu a hybridním hrozbám MV nebo East StratCom Task Force a jeho web EU vs. Dezinfo. Podobná logika se promítla i v oblasti vzdělávání, kde byla hlavní pozornost věnována rozvoji kritického myšlení. Příklady iniciativ s tímto záměrem mohou být například Zvol si info nebo Fakescape.

Tento text netvrdí, že výše zmíněné aktivity nemají smysl (autor konec konců již dříve například o důležitosti fact-checkingu psal). Má za cíl pouze připomenut, že tyto aktivity cílí pouze na jednu část problému a mají své limity, které budou nyní popsány.

Zaprvé se jedná o rozdíl mezi názorem a faktem a tím pádem i hranicí toho, co ještě lze ověřovat. Tato skutečnost by neměla být zapomínána i přestože tohoto argumentu často zneužívají ti, kteří se šíření dezinformací zabývají. Zůstává totiž skutečností, že ve chvíli, kdy budou dva různí lidé vystaveni stejným faktům, neznamená to ještě, že dojdou ke stejným závěrům. Jejich interpretace budu vždy subjektivní - závislá na různých životních zkušenost, hodnotách a řadě dalších věcí. Není tedy možné se domnívat, že snaha pohlídat, aby všechna fakta v debatě byla správná, povede k nalezení jednoho správného názoru. Cílem musí být debata racionální (tedy kritická k vlastní interpretaci faktů) a respektující (tedy schopná uznat, že protistrana může mít interpretaci jinou). Fact-checking je v tomto ohledu pouze pomocníkem při kultivace debaty a nikoli jejím arbitrem, protože potom by se skutečně stal nástrojem cenzury.

Druhým, praktičtějším limitem nahlížení na dezinformace pouze prizmatem pravdy a lži je otázka aplikovatelnosti. Vyslovené lži totiž představují pouze malou část manipulací, s nimiž se ve veřejném prostoru setkáváme. Mnohem častěji se lze setkat se zamlčováním či vyzdvihováním některých témat, manipulací rámováním pomocí volby slov či tónu textu a podobně. Při odhalování jemnějších manipulací je nutné zapojit nejen kritické myšlení, ale i schopnost chápat problém v kontextu. A to jak s ohledem na vznik zprávy samotné (tedy fungování médií), tak v kontextu společenském (tedy jak zpráva zapadá do naší dosavadní znalosti o problému). Ambice vzdělat občany tedy nesmí zůstat u pouček o nutnosti myslet kriticky (s čímž by paradoxně pravděpodobně souhlasili též konspirační teoretici, kteří sami sebe považují za lidi zvládající myslet nejkritičtěji ze všech), ale vést jej k chápání fungování společenských procesů.

Třetím problémem je otázka efektivity samotného ověřování a vyvracení fakticky nesprávných výroků. Pro zachování demokratické debaty je samozřejmě fungování tohoto mechanismu důležité, ale zároveň není možné předpokládat, že samotné demaskování lháře povede ke ztrátě jeho legitimity ve veřejné debatě. Zde perspektiva zaměřená výhradně na logiku pravdy a lži zradí ti, kteří jí aplikují, protože frustrace z neúspěchu při označení lháře může vést k vyváření prázdných pojmů jako je postfaktická doba, které slouží pouze jako omluva vlastních neúspěchů.

To, že někdo lže je vlastně relativně triviální a snadno prokazatelné zjištění. Mnohem zajímavější je však ptát se, proč jsou lidé některým lžím ochotni věřit. A zde se konečně dostáváme k jinému aspektu debaty o dezinformacích, kterým je otázka důvěry. Není totiž náhodou, že debata o dezinformacích se objevila ve stejné chvíli, kdy začala upadat důvěra ve fungování dosavadních politických institucí (viz vzestup hnutí nabízejících novou vizi politiky stvrzený volbami roku 2013), jistota ohledně geopolitického postavení země (spojená s interní krizí EU a vzrůstání neklidu za jejími hranicemi) a ohledně budoucnost celkově. Není divu, že na obavách vzešlých z těchto hrozeb profitovala řada aktérů včetně těch využívajících pro prosazení svých cílů šíření dezinformací.

Na první pohled specifická otázka perspektivy na oblast dezinformací se (jako konec konců všechny společenské děje) propojuje s výzvou mnohem větší a obecnější a to je správné pochopení důvodů krize českého politické systému. Odpovědí na problémy české demokracii totiž není pouze snaha o kultivaci debaty pomocí vyvracení lží, ale zejména navrácení důvěry samotnému mechanismu jejího fungování. Tomuto zdánlivě abstraktnímu cíli se přitom lze přiblížit v informační oblasti několika konkrétními kroky. Státní instituce musí umět komunikovat lépe a transparentněji s občany a snažit se maximálně omezit prostor nejistoty, který představuje živnou půdu pro dezinformátory. Vzdělávání by nemělo zůstat omezené pouze na otázku kritického myšlení, ale mělo by občany vést k chápání role médií v moderní společnosti. Neziskové organizace v tomto ohledu mohou být důležitým hráčem hledajícím cesty k novým publikům (jak například již činí organizace Transitions při svých přednáškách pro seniory).

Více pozornosti musí být věnováno aktérům, kteří ze šíření lží cynicky profitují. Ale i přes tyto dílčí kroky bude stejně třeba se opět vrátit na obecnou úroveň a vést otevřenou a komplexní debatu o vizi a hodnotách země, jejichž artikulace může pomoci zformulovat strategii, díky níž bude možné překonat současné výzvy. Je nutné se připravit na to, že v této debatě se budou střetávat rozdílné koncepce a představy. A tak to má být, jelikož skutečně odolná společnost je ta, která je sebejistá, schopná chápat svět v souvislostech a smiřovat odlišné názorům. Nikoli ta, která se snaží svou nejistotu a nedostatek vize překonat propagování pouze jediné správné pravdy.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy