Archiv článků: květen 2007

31. 05.

Topolánek najal bojovníka za radar

Lubomír Zaorálek Přečteno 4715 krát Přidat komentář

Nový vládní „pan radar“ Tomáš Klvaňa se neuvedl nejlépe, když v České televizi v Dobrém ránu řekl: „Já jsem z generace roku 1989 a opravdu nechci, aby o budoucnosti mých dětí rozhodovali mladí komunisté“. Pan Klvaňa ještě ani neusedl do své nové židle a už straší. Bůh ví, proč tak činí. Určitě si nemyslí, že mladí komunisté budou linkovat naši budoucnost. To, co prozradil, není moc nadějné a zní záhadně: „…Vláda to hraje otevřeně a možná až příliš otevřeně“. Vypadá to, že podle něj veřejnost už teď ví víc, než by měla.
Pan Klvaňa má zřejmě za úkol zvýšit věrohodnost vládní proradarové pozice. Nevím, jak to chce dokázat, pokud nehodlá mluvit přesně a pravdivě. S tím je od začátku hlavní problém. Nikdo nedokáže mluvit jasně. Uvedu příklad: ministerstvo obrany například vydalo příručky o radarové základně, ve kterých se opakovaně uvádí, že jde o to zabránit možným útokům ze Severní Koreje a Íránu. V posledních dnech ale ve výborech Poslanecké sněmovny vystupovali odborníci přímo z Missile Defense Agency z USA, kteří na přímou otázku připustili, že o Severní Koreu vlastně vůbec nejde. To je najednou tak zásadní změna, že na to člověk jen polkne. Zbývá tedy Írán, ovšem řada odborníků považuje za nesmysl, že by Írán na Spojené státy útočil přes střední Evropu. Někteří dokonce zpochybňují, že Írán bude schopen v dohledné době vyvinout mezikontinentální balistické střely.
Další nesrovnalost je v tom, že by někdo např. ze Středního východu mohl na tuto základnu v Česku a Polsku zaútočit raketami krátkého nebo středního doletu a my proti takovému útoku nemáme vůbec žádnou obranu. To je důvod, proč Polsko požaduje po Spojených státech, aby jim byl dodán obranný systém Patriot. Dokonce se nás Poláci ptají, proč ho také nepožadujeme!? Generál Obering, ředitel Missile Defence Agency při návštěvě v Praze, na tuhle otázku odpověděl, že tento dodatečný systém ochrany nám musí vybudovat NATO. Pak se ale musím ptát stejně jako někteří američtí kongresmani, proč Spojené státy nabízejí dvoustranné dohody nám a Polákům místo, abychom celou věc řešili společně s dalšími spojenci v příslušných orgánech NATO jako otázku naší společné obrany, která se týká všech.
To nejsou jen nejasnosti, to je úplný chaos, a přesto se velí: „Vzhůru do boje“.
Podivné, jak způsob komunikace připomíná situaci před americkým útokem na Irák, kdy se mluvilo o existenci zbraní hromadného ničení na iráckém území jako důvodu k vojenskému zásahu. Nebyla ochota počkat na závěry příslušné odborné komise. Zlé jazyky dnes tvrdí, že útok byl možný právě proto, že se dobře vědělo, že žádné zbraně hromadného ničení už v Iráku nejsou. Jisté je, že veřejnost byla matena a manipulována.
Dnes v České republice slyšíme celou řadu prohlášení představitelů naší vládní "koalice pro radar", která jsou nepřesná, nepravdivá a protichůdná. Nejdříve jsme byli ujišťováni, že všechno se musí pečlivě posoudit a teprve pak se rozhodne. Zároveň ale Alexandr Vondra opakovaně naprosto lživě prohlašuje, že nevzít radar znamená selhat před spojenci.
To premiér Topolánek si s detaily hlavu vůbec neláme. Úspěšně navázal na svůj počáteční slogan, že pod radarem budeme oázou bezpečnosti a čerstvě na konferenci v Černínském paláci vyhlásil, že „plánovaný systém ochrání celý euroatlantický prostor a pokud evropské země svobodně nevyjádří svou vůli k ochraně, hrozí nám všem zánik“. Tuhle radarovou jistotu mu závidím, ale nedokážu ji sdílet. Premiér si zřejmě nezatěžuje hlavu takovými „plky“ jako byl například před pár dny uveřejněný článek v New York Times uznávaného odborníka O´Hanlona, který se ptá, proč vláda Spojených států nabízí spojencům do Evropy systémy obrany, které jsou nevyzkoušené, o jejichž efektivitě jsou vážné pochyby a které jsou pouze tlačené vlivnými lobbyistickými skupinami.
To je možná příklad toho, co se Tomáši Klvaňovi právě nezamlouvá a čemu říká "příliš otevřená komunikace". Proto vznikl nový úřad "Koordinátora vládní komunikace protiraketové obrany". Možná si někteří slibovali informace, ale dostane se nám hlavně jasné a srozumitelné radarové ideologie. Tak jak to slyšíme ve Sněmovně: "Co se vyčerpáváte? Radar tu stejně bude".

28. 05.

Bubáci pana ministra

Lubomír Zaorálek Přečteno 7069 krát Přidat komentář

Nevim, co to napadlo pana vicepremiéra Vondru, když z Berlína pohrozil mladým demonstrantům na Václavském náměstí. Prohlásil, že by také mohla být znovu zavedena povinná vojenská služba, pokud by se nepodařilo prosadit radarovou základnu USA v České republice.

Připomíná mi to jeho jiný výrok. Před časem jsme od pana Vondry slyšeli, že v souvislosti s radarovou základnou bude usilovat o zvláštní bezpečnostní dohodu s USA, která by šla nad platný článek 5 Washingtonské smlouvy. Pokud vím, tak tento výrok už později neopakoval. Nedivím se. Něco takového by nutně bylo ve sporu se současnou Ústavou Spojených států.

Stejně neuvěřitelný byl ovšem i nedávný výrok ministra Schwarzenberga, který se v zahraničí nechal slyšet, že NATO neposkytuje novým členům stejnou záruku bezpečnosti jako těm starým. Nikdy nevysvětlil, jak vážně to myslel a odkud k těmto pochybám přišel.

Výrok ministra Vondry o možném zavedení povinné vojenské služby není víc než zbytečná poplašná zpráva, pokleslý argument v debatě, ve které se argumentů nedostává. Jsou to pouhé tři roky, co jsme armádu zprofesionalizovali - od prosince roku 2004. Důvody byly naprosto jiné než naznačuje pan ministr. Není to tak, že teď můžeme zůstat doma a hodit si nohy na stůl, protože za nás práci budou dělat spojenci. Dokonce to je pořádná manipulace tvářit se, že když tu budeme mít americký radar, tak si budeme moci dále doma vykuřovat - v opačném případě ale marš do vojenské služby.

Profesionální armáda je dnes trend ve většině zemí. Nejen v USA a Británii, které ministr jmenoval, ale také v Belgii, Francii, Nizozemí, Španělsku a v řadě dalších. Důvodem jsou například stále náročnější a sofistikovanější zbraně, které se za krátkou dobu nenaučíte ovládat. Mění se povaha a typy konfliktů. Není k ničemu včerejší "bigoš polní vzduchem chlazený". Potřebujeme armádu expedičního typu složenou z profesionálů, kteří jsou připraveni jít dobrovolně do rizikových oblastí. Na tom žádný radar nic nezmění. Zajímalo by mě, co na výroky pana Vondry říká paní Parkanová a ministerstvo obrany.

Škoda, že při nedávné první sněmovní debatě o radarové základně všichni, kterých se to týká, chyběli - nebyl premiér ani ministr zahraničí ani ministryně obrany. Všechno zastal Alexandr Vondra, který má na starosti něco úplně jiného a může zřejmě také říkat cokoliv.

Vadí mi jedna věc. V této chvíli v této zemi potřebujeme vážnou debatu o bezpečnostních prioritách země, potřebujeme si ujasnit, kde jsou skutečné budoucí hrozby. Od roku 2003, kdy byla přijata poslední podoba Bezpečnostní strategie České republiky, se událo mnoho, co ovlivňuje regionální a globální bezpečnost. Měli bychom promyslet vazby na bezpečnostní strategii Evropské unie. Vadí mi, že minulý týden se Bezpečnostní rada státu zabývala otázkou dalšího vývoje dokumentu "Bezpečnostní strategie ČR" a že její novelizaci odmítla - prostě není třeba tuhle debatu otevírat. Zřejmě ji nepotřebujeme.

S tím nesouhlasím. Zaznívá příliš mnoho zmatených a nezodpovědných výroků. Vláda veřejnou debatu o radarové základně Spojených států naprosto nezvládá a dokonce se jí vyhýbá. Ve sněmovně jsme v této věci nedokázali přijmout žádné usnesení. Vláda mandát sněmovny k dalším jednáním nemá. Členové vlády na námitky, že není shoda v parlamentu ani podpora veřejnosti, odpovídají mávnutím ruky, že to je jedno: "Stejně tu radar nakonec bude."

To je arogance stejná jako dnešní vyhrožování povinnou vojenskou službou nebo odmítání referenda. Představa vlády, že tak zásadní věc se bude pokoušet prosazovat ve sněmovně například většinou jednoho hlasu, je vidina nesmyslná, nedůstojná a směšná.

21. 05.

CzechInvest ministru Římanovi neodpustím

Lubomír Zaorálek Přečteno 9309 krát Přidat komentář

Každý měsíc se budu ministra Římana ptát, jak se mu daří čerpat evropské fondy. Než způsobil perzonální zemětřesení v CzechInvestu, byl operační program ministerstva průmyslu ten nejrychlejší a nejúspěšnější. CzechInvest byl u nás nejlépe fungující systém na čerpání a administraci prostředků ze strukturálních fondů Evropské unie.
Ministr musí nést odpovědnost za to, co se stane, když způsobí, že z takovéto fungující organizace najednou odejde většina manažerů vyšší a střední řídící úrovně. Ti s sebou odnášejí také prakticky veškeré know-how firmy.
Možná má ministr jiný názor na způsob čerpání investičních pobídek a chce změnit systém. Budiž - ale to mu nedává právo zničit administrativní kapacitu, která je dnes naprosto klíčová. Tahle země má počínaje letošním rokem možnost čerpat 85-90 mld Kč ročně z fondů EU. Tohle zvládnout není legrace. Slavné pravidlo N + 3 znamená, že pro peníze z roku 2OO7 končí čerpání v prosinci roku 2010. Když to nebudeme umět, tak budeme všechny tyhle peníze hrnout jakoby bagrem před sebou. Tak se může stát, že v roce 2O1O budeme muset administrovat 4 x 90 = 36O mld kč. To může být docela problém.
Proto má dnes cenu zlata instituce, která je schopna a umí tyto prostředky efektivně čerpat. Rozstřílet takovou organizaci je barbarský čin - byzantinské řízení státu.
Ve chvíli, kdy státní administrativu čeká bezprecedentně náročná etapa, která vyžadovala maximální stabilitu a profesionalitu - tak ji rozprášíme. Zvlášť je tento postup vhodný tam, kde to příliš fungovalo.
Po některých ministrech budeme sčítat škody ještě dlouho potom, co ze svých funkcí odejdou.

18. 05.

Prezidente Bushi, vítejte v Praze!

Lubomír Zaorálek Přečteno 12216 krát Přidat komentář

Pane Bushi, nejsem stoupencem Vaší politiky a ani jsem si nemyslel, že by byla ještě příležitost Vám to sdělit a říct, proč s Vámi dnes nesouhlasím. Teď to vypadá, že pravděpodobně začátkem června do Prahy přijedete a česká opoziční sociální demokracie Vám bude moci svůj názor říci do očí. To oceňuji, protože vláda České republiky takto vážně s námi nikdy vlastně nejednala.
Přijíždíte sem hájit návrh na vybudování protiraketové základny ve střední Evropě, návrh, který Vám ve Sněmovně reprezentantů neprošel. Byl seškrtán kongresmany tak, že to budování základny vážně ohrožuje. V debatě ve výborech Kongresu zazněly argumenty, které jsme říkali i my tady. Námitky, že systém je neozkoušený a neefektivní, otázky, proč, když štít by měl bránit Evropu proti možné hrozbě z jihu, je sjednáván bilaterálně se dvěma zeměmi, proč je vynecháváno NATO. Někdy to vypadá, jako byste chtěli Evropu rozdělit. Máme-li se společně před něčím chránit, musíme se na tom společně dohodnout. Měli bychom mluvit o tom, jestli Vaše cesta k bezpečnosti je jediná možná. Jestli vedle odstrašení není spolehlivější cesta odzbrojení. Proč se netrvá na smlouvách o omezování zbraní? Před deseti leti bylo na seznamu možných šiřitelů jaderné technologie pro vojenské účely dvanáct zemí, dnes zůstávají jen dvě - Severní Korea a Írán. Není pravda, že to nefungovalo. Proč si Amerika vybrala tuto cestu a nehledala předtím společně se spojenci politickou dohodu?
Souhlasíte s názorem jednoho z republikánských kongresmanů, který řekl: "Odkdy umožňujeme NATO rozhodovat, co je nejlepší pro Spojené státy?" Bohužel takhle mluvili ti, kteří základnu ve střední Evropě prosazovali. Ale nemůžete u nás něco stavět a zároveň nebrat v úvahu, jestli je to dobré také pro nás a jestli je to i náš názor.
To, co sděluje Topolánkova vláda ve svých nótách, je pro zdejší občany do této chvíle tajné a nemusí to být názorem české veřejnosti.
Až do Prahy začátkem června přijedete, bude to skoro přesně deset let od summitu v Madridu, kde jsme byli přizváni do NATO. Tehdy bylo řečeno, že hlavní přidanou hodnotou rozšíření je, že se rozšiřuje společenství, které se řídí zásadou jednoty a konsensu při každém důležitém rozhodnutí. Jaký je Váš dnešní názor na budoucnost Severoatlantické alince? Byl bych rád, kdyby Vaše návštěva byla pokusem hledat takový společný postup.
Jeden z kongresmanů označil vaši Agenturu pro protiraketou obranu za nejméně hlídanou a kontrolovanou vládní agenturu v zemi. I to je asi důvod nedůvěry vůči tomuto projektu. Nepřál bych si, aby Česká republika byla trojským koněm debaty, v níž Vám doma chybí argumenty.
Česká republika je součástí integrované Evropy. Nemůžeme se s vámi jako partneři bavit o systému protiraketové obrany a zapomenout na to, že patříme k Evropě a že se jí to týká. A otázky, které se týkají všech, musí řešit všichni.

14. 05.

ODS nás vyvádí ven z EU

Lubomír Zaorálek Přečteno 20860 krát Přidat komentář


Nový francouzský prezident Sarkozy mluví často o vícerychlostní Evropě. A není dnes v Evropské unii sám. Mluví o ní i někteří další, kteří požadují, aby bylo co nejrychleji nalezeno řešení problému Ústavní smlouvy. Silný je názor, že je třeba zachovat z Ústavní smlouvy o Evropě co nejvíc. Pokud chce někdo ovšem tento proces brzdit a blokovat, ať jde jednoduše stranou a nepřekáží těm, kteří chtějí jít kupředu.
Není tajemství, že ten, koho dnes mají v EU při takové úvaze nejčastěji na mysli, je právě Česká republika. Určitě se nemyslí Polsko, kterému Sarkozy nabízí místo v šestičlenném direktoriu nejsilnějších zemí a rozhodně ne Velká Británie. V téhle hře můžeme krásně zůstat úplně sami. Naše Poslanecká sněmovna právě projednala pozici České republiky k Euroústavě. Co mi na ní nejvíc vadí, je naprostá absence alespoň minimálního respektu k těm osmnácti zemím, které Ústavní smlouvu ratifikovaly. Naše vláda se např. vůbec nezabývá tím, jak je možné, že např. deset nových členských států Unie pokládá pro sebe tuto smlouvu za výhodnou.
Úžasné, s jakou lehkostí nám jeden z poslanců za ODS sdělil, že vícerychlostní Evropy se netřeba bát: "Vždyť ji tady už máme, v případě společné evropské měny a např. Schengenu."
ODS zřejmě úplně uniká, že klíčová rozhodnutí v těchto oblastech jsou dnes činěna bez nás v době, kdy my ještě čekáme za dveřmi.
Jediné, co ODS zajímá, je opční protokol v příští smlouvě - možnost vystoupit ze společných politik. Na čem pracuje ODS, to je oslabování spolupráce - vytvářet prostor pro kroky ven z EU.
ODS dosud vůbec nepochopila evropskou integraci. Nastoupili jsme sice do vlaku, ale chováme se jako někdo, komu je celý vlak ukradený, koho nezajímá, kam jede a kouká, jak co nejrychleji vypadnout ven. Podle toho se také chováme. Nedodržujeme smlouvy a nemáme zájem na dohodě. Pokud něco dopadne jinak, než jsme si přáli, vyhrožujeme soudy. Pěkným příkladem je naše chování v případě národní kvóty na produkci oxidu uhličitého. Něco podobného může vyvolávat jen údiv. Silácká gesta, když evidentně nejsme v právu - tím můžeme jen poškodit zájmy České republiky.
Pouštíme se do válek, ve kterých nemůžeme uspět, místo abychom se snažili využít obrovských možností, které nám dnes EU nabízí. Tahle vláda jedná proti zájmům naší země.
Kdosi řekl, že pro premiéra Topolánka je vládnutí zřejmě cosi jako jeden velký skvělý flám. Tohle dobrodružství ale půjde na účet velkého množství lidí. ČR sice může čerpat miliardy z fondů EU, otázka ale je, jestli toho bude schopna. Ministerstvo pro místní rozvoj je nefunkční. Rámcový program pro čerpání prostředků, který byl dodán do Bruselu v březnu, je nekvalitní. Sotva můžeme spoléhat, že ministr Čunek se svou práci naučí. Bruselu není jasné, kde má partnera, jak bude fungovat vládní řídící výbor, kdo bude jednat, jak jsou rozděleny kompetence.
Hrozí, že do konce roku neuvidíme ani euro. Projekty, které se nedohodnou letos, se do roku 2010 nestihnou. Někdo si opravdu hraje s obrovským poškozením České republiky. A to už není věcí nějaké jedné politické strany. To je věcí hejtmanů, měst i obcí. Jestli peníze z EU nepřitečou, dojde např. ke zvýšení vodného a stočného, a to pocítí všichni. Řešení téhle situace se týká opravdu všech.
Tahle vláda nezvládla vstup do EU mentálně. Vnímá EU jako protivníka, kterému je třeba ukázat, co jsme zač. Stále předvádí, jak umí zvedat prapor národních zájmů, jak je připravena si to rozdat a pro samý bojový pokřik jí uniká, že evropské instituce jsme také my sami a že je třeba se v nich naučit pohybovat a jednat.
EU je naše velká šance, ale můžeme také hodně prohrát. Nerad bych, aby ostudou skončilo naše předsednictví v roce 2009. Nechci, aby se Česká republika stala tím černým vzadu. Pokud nás ODS začne vyvádět ven z EU, poškodí to Českou republiku dlouhodobě a bude velmi obtížné se vracet.

09. 05.

Anonymní bomby a internet

Lubomír Zaorálek Přečteno 4753 krát Přidat komentář

Kdosi napsal, že je něco děsivého na tom, jak moderní zbraně vzdalují toho, kdo zabíjí, od jeho oběti. V minulosti musel válečník svého protivníka vlastnoručně probodnout nebo zardousit. Tehdy člověk fyzicky zakoušel to, co znamená připravit druhého o život. Pak přišly pušky, kulomety a zabíjená oběť se začínala vzdalovat. Bombardování vzdaluje toho, kdo zabíjí, od oběti definitivně a bezpečně, protože následky svého činu již nevidí, oběti jakoby nebyly, vidí jen obláčky dýmu pod sebou. Osádka letadla, která svrhla bombu na Hirošimu, by nikdy nedokázala vlastníma rukama zabít takové množství lidí. Pohodlná anonymita. Kde jí nebylo, tam to vážně drhlo... Při masových likvidacích obyvatelstva, které prováděli nacisté za druhé světové války na Ukrajině, vznikal zvláštní problém: velitelé si stěžovali do Berlína, že se vojáci po masovém střílení do civilistů psychicky hroutí a likvidační jednotky přes všechen dril nejsou schopné plnit úkoly.

Anonymita je pěkná věc, například když člověk někoho anonymně obdarovává. Mohla to být nejlepší vlastnost moderní doby, kdyby to nebyla zároveň její vlastnost nejhorší. Nezvládáme moderní zbraně. Spíš ony vládnou nám. Když čtu diskuse na těchto blozích, tak mě napadá, že stejně nezvládáme ani internet a jeho anonymitu. I slova jsou zbraně. I ony poskytují možnost zaútočit na člověka. Když je tato zbraň použita anonymně, pak stejně jako u moderních zbraní následky jakoby nejsou vidět, není třeba jim čelit.

Čas utíká rychle. Dětství se najednou zdá být dál než počátek světa. Bylo to už asi strašně dávno, kdy se vyřizovali věci z očí do očí a před očima těch ostatních. A každý mohl vidět, co způsobuje, musel se s tím spojit a musel si za tím stát. Dnes můžete na internetu anonymně plivnout cokoli. Výsledkem jsou ale splašky, žádná veřejná diskuse. Teď nejde o to, že se může cítit poškozený ten, kdo je urážen. Všichni, kdo se účastníme, jsme poškozeni. Snižuje se úroveň veřejné debaty. Leckdo si pak rozmyslí se do takové diskuse zapojit.

Těžce se mýlí ten, kdo by tvrdil, že tohle je právo demokratické debaty. Nemá-li to všechny normální lidi brzy znechutit, měli bychom přijmout povinnost kultivovat debatu a dodržovat nějaká pravidla. Všiml jsem si, že například na Radiožurnálu jsou volající posluchači vyzýváni moderátorem, aby se nejdřív představili. Také na veřejných debatách jsou běžně vystupující z publika požádáni, aby nejdřív uvedli své jméno. To je minimum, které by mělo platit u každé veřejné debaty, včetně internetu. To, že se může zvrhnout v patologii každá anonymní diskuse, se názorně ukázalo po smrti Karla Svobody, kdy internetová vydání novin musela zrušit příspěvky čtenářů.

V totalitním režimu existovaly dobré důvody pro anonymní projevy - nápisy na zdech, letáky... Dnes je to ale jinak. Veřejná diskuse má smysl, pokud účastníci aspoň elementárně respektují druhého a vstupují do ní s tím, že se nebudou navzájem ponižovat a urážet. V takové diskusi nemůže existovat bezbřehá svoboda bez jakékoli odpovědnosti a závazku. Anonym na sebe nebere nic, může udělat nebo vyslovit cokoli, co si vzpomene. Proto do veřeiné diskuse nepatří.

Má-li mít demokratická diskuse smysl, musí to být diskuse konkrétních lidí, kteří mají jména a kteří si za tím, co říkají, také před ostatními stojí. Debata bez pravidel demokracii shazuje.

03. 05.

Vymítání komunistického ďábla

Lubomír Zaorálek Přečteno 24447 krát Přidat komentář

Premiér Mirek Topolánek na prvomájové Letné prohlásil, že "každý z nás má v mozku kus komunisty. Nejlépe je zrušíme, když je dostaneme z mozku lidí, hlavně dětí."

Je to samozřejmě klišé a pochybuji, že tím náš premiér něco opravdu hlubšího myslel. Ale můžeme myslet za něj. Kdo jsme žili v minulém režimu, asi v sobě něco skutečně z této doby neseme. 70., 80. léta to bylo především obrovské pokrytectví, prázdná slova, hesla, která nic neznamenala a kterým nikdo nevěřil a nejméně ti, kteří se jimi oháněli. Problémem není vypořádání se s marxismem-leninismem, ten byl všem ukradený, dávno mrtvý. To špatné dědictví je v něčem úplně jiném - jak jsme se naučili žít se lží, pohybovat se po světě tak, že člověk se naučil říkat nějaká slova navenek, ale zařídil se úplně jinak. Pamatuji si, kolikrát jsem to kolem sebe slyšel: "Kdo je co k čemu, naučí se i v tomhle chodit a má se jako prase v žitě."

Po okupaci v roce 68 se někteří naučili mít skvěle i se sovětskými tanky v zádech. Nedávno v televizi uvedený film o Gustavu Husákovi ukázal, jak i on si dlouho myslel, jak na to vyzrál a že je ten nejchytřejší. Zřejmě mu nikdy nedošlo, v jakém marasmu se topí on i všichni kolem. Ten komunismus, který bychom měli dostat ze svých mozků, to je pro mě směs vyčuranosti, pokrytectví a sebejistoty, jak na to umíme vyzrát. To nám po sobě tady komunismus zanechal.

Naši vymítači komunistického ďábla halasně mluví o tom, jak je třeba pídit se po všech, kteří nějak spolupracovali s represivním režimem, volají, že nic nesmí být zapomenuto, a pak se dozvíme, že náměstkem Vrchního státního zástupce v Praze byl jmenován JUDr. Libor Grygárek.

Pan Grygárek byl daleko víc než nějaká mlátička z pohotovostních sborů policie. Od roku 1985 byl prokurátorem socialistické prokuratury. Jak řekl ombudsman Otakar Motejl na jeho adresu, "některé věci nesmí být zapomenuty". JUDr. Grygárek se dobrovolně podílel 21.srpna 1989 na vyvážení demonstrantů z Václavského náměstí desítky kilometrů do lesů za Prahou. Skvělý chlapík a představitel justice, který byl ochoten osvědčovat zákonnost evïdentně protizákonných akcí. Každý si tak dobře neosvojil poučku, že právo je vůle vládnoucí třídy povýšená na zákon. Lidská práva, například právo shromažďovací, v takovém pojetí představují malou překážku.To, co myslel Otakar Motejl, že nesmí být zapomenuto, byla ta mimořádná úslužnost a servilita vůči tehdy vládnoucímu režimu.

Myslíte si snad, že těchto vlastností už po listopadu nebylo třeba? Opak je pravdou. V roce 1994 se Grygárek stává Vrchním státním zástupcem v Praze. Po dvou letech v této funkci je ministrem spravedlnosti Kalvodou odvolán, když se zjistilo, že je spojen s pokusy o politické ovlivňování některých trestních kauz. A bylo co tehdy se snažit ovlivnit: případ bratří Helbigů, aféra lehké topné oleje, kauza Harvardských fondů Viktora Koženého.

JUDr. Grygárek byl horlivý za starého režimu a dokázal nabídnout služby také novým pánům. A ti si dnes opět řekli, že člověka jeho vlastností a ochoty potřebujeme. JUDr. Grygárek se se současnou vládou vrací do vrcholných služeb. Náměstek Vrchního státního zástupce v Praze pro trestní věci - to je nějaká pozice! Bezpochyby klíčová pro to, jak se budou vyšetřovat nejvýznamnější trestní kauzy a jaký bude jejich osud.

Kde je to vymítání komunistů v nás, které hlásá Mirek Topolánek? Slova, nic než prázdná slova...

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy