Čína importovala učení „Hitlerova filosofa“, 3/3 (Krize)

28. 02. 2020 | 15:19
Přečteno 1805 krát
Když se vrátíme k mykologickému připodobnění z úvodu, lze říct, že kolektivní intelektuální substrát už zcela prorostl schmittovským podhoubím a to už nad zem začíná vyhazovat i politické kloboučky. Časopis Forbes tak vyhlásil Si Ťin-pchinga za nejmocnějšího člověka na světě ve stejném roce, v jakém došlo i k odstranění omezení jeho prezidentského funkčního období v rámci ústavní reformy, která navíc posílila i exekutivní moc jeho nejvyššího vedení. Ve stejné době se začaly objevovat i správy o legalizaci a budování internačních převýchovných táborů a i kontrolní systém sociálních kreditů byl centralizován a rozšířen na celonárodní úroveň v roce 2018.

3. část: Schmittův vpád do politiky a společnosti
(První část najdete zde a druhou tady)

Předminulý rok tak byl zlomovým bodem, kdy došlo k nejrozsáhlejšímu politickému „přelití“ dvě desetiletí probíhajícího schmittovského teoretického obratu do samotného jádra čínské politiky. Jím podle Ryana Mitchella vyvrcholil rozvoj stranicko-centristického politického konstitucionalismu v liniích práce předních čínských akademiků Chen Duanhonga a Jiang Shigonga, kterou už uskutečnili ve Schmittově teoretickém rámci. Změny ústavy ČLR, posílení postavení exekutivy, přesunutí zakotvení „vůdcovství Strany“ z preambule přímo do prvního článku ústavního textu a vytvoření mocné, Komunistickou stranou ovládané Národní kontrolní komise (National Supervision Commission) za účelem kontrolování státních úředníků a představitelů, politicky cementují už déle se teoreticky formující silně decisionistické pojetí stranických pravomocí.

První ale ještě o pět let dřív „vyrašily“ lidská práva popírající stranický Oběžník č. 9 a samotná osoba dnešního čínského prezidenta, jehož nástup k moci se již odehrál v době intelektuální dominance Schmittova paradigmatu. Té se už v roce 2010 stal svědkem známý politolog a „historik idejí“ Mark Lilla z Kolumbijské univerzity, když mu při návštěvě Číny jeden místní novinář řekl, že „nikdo vás tady nebere vážně, pokud nemáte co říct k těmto dvěma mužům a jejich idejím“ (tím druhým byl vedle Schmitta myšlen další v Číně rozšířený politický filosof Leo Strauss, který tam bývá studován ve spojení s ním a samozřejmě vykládán antiliberálně a nedemokraticky - o filosofické a politologické recepci obou myslitelů čínskou akademickou obcí vyšel před dvěma lety dokonce samostatný mezioborový sborník esejů Carl Schmitt and Leo Strauss in the Chinese-speaking World: Reorienting the Political).

Jak uvedl tento profesor ve svém článku v The New Republic, čínský zájem o Carla Schmitta je reakcí na déle pociťovanou krizi a souvisí s obecně sdíleným přesvědčením, že byla přerušena několik tisíciletí dlouhá kontinuita čínských dějin a v důsledku proměny komunistického režimu v „despotický státní kapitalismus“ je v politickém a intelektuálním smyslu možné přivlastnit si již úplně vše. Ztotožňování obratu komunistického režimu ke kapitalismu s neoliberalismem navíc od liberálních myšlenek odcizil často i jejich původní zastánce. A tak už i mladá generace, reformisté či umírněnější zastánci režimu vidí řešení v silném státu a sami přejímají schmittovské myšlení. I pro levici je přitažlivý tím, že oddělení ekonomie od politiky považuje za falešné a svým konceptem všemocného suveréna jim zase dává naději na radikální zlom a obrodní proměnu, přičemž konzervativnější část oponentů v něm zase naopak shledává garanta udržení společenského řádu.

A všechny, jak přívržence režimu, tak i jeho levicové a konzervativní oponenty, spojuje Carl Schmitt v odporu proti liberální „ideologii“ a globalizaci, která v jeho logice zintenzivňováním vzájemných styků jen katalyzuje konflikty a na níž často reagují izolacionismem. Tuto oblibu tohoto německého právního filosofa i u mladých Číňanů a oponentů režimu ale považuje Lilla za pomýlené nacházení konfuciánských představ o spravedlivé hierarchické společnosti ve Schmittově myšlení, s níž ale jeho decisionistická doktrína všemocného brutálního státu nijak nesouvisí a může stát dokonce i v opozici vůči ní (tady ale do hry vstupuje v Číně populární koncept „gentlemana“ od uvedeného Lea Strausse, který se po čínské reinterpretaci schmittovskou optikou mění v silného spravedlivého vládce, sloužícího svojí suverénní mocí lidu - tedy takového, z našich pohádek známého, sice přísného a mocného, ale laskavého krále). I tato samotná Schmittova defenzivní funkce v právní a politické argumentaci tak spočívá, slovy Ryana Mitchella, v postavení na začátku uvedeného „katechonu“ z jeho vlastní teorie, tedy bariéry před radikální transformací („znečišťujícími vlivy“ představujícími čínskou analogii Schmittova Antikrista), stavící se proti pronikání liberálního demokratického a právního univerzalizmu.

Od překladu poslední Schmittovy práce v roce 2017 se ale ten posouvá i do ofenzivnějších argumentačních pozic, jelikož začalo díky ní docházet i k akademickému přebírání jeho konceptu Grossraum (jehož ignorace čínskými teoretiky ještě v roce 2015 tolik udivovala Floru Sapio). Ten označuje geografické regiony sociálních skupin spojených svéprávným ekonomickým, politickým a kulturním řádem a opravňuje bránit civilizačně multipolární světový řád před západním prosazováním univerzality jeho liberálních norem. A v rámci nového čínského „Nomu Země“ má být americký vliv vytlačen z Asie podobně, jako byl například Spojenými státy z amerického kontinentu v minulosti vytlačen ten evropský, a to i svržením mezinárodních norem, které jsou jen nástrojem americké globální hegemonie. I na závěr lze ale ty nejúzkostnější alarmisty opět alespoň částečně uklidnit tím, že Grossraum pořád zůstává (Mitchellův článek je jen pár měsíců starý) posledním Schmittovým konceptem, který čínskou právní a politickou debatu ovlivňuje zatím ještě jen marginálně, i když společně s jeho ústředním pojetím suverenity už bývá teoreticky aplikován jak na vztahy Číny k mezinárodnímu právu, tak i k Hongkongu.

Čínský drak či jen slon v porcelánu?
A v tomto intelektuálním ovzduší nastoupil k moci ambiciózní Si Ťin-pching, první čínský vůdce narozený po založení Čínské lidové republiky, který už nejvyššími mocenskými patry proplouval v době „epistemologické dominance“ Schmittova politického a právního paradigmatu. Flora Sapio uvádí, že právě po jeho nástupu začala být schmittovská pojmová distinkce „přátelé-nepřátelé“ intenzivněji aplikována i ve stranické ideologii, která jí i pod rouškou maoistické rétoriky třídního boje používá pro legitimizaci vlády jedné strany a i v rámci samotných politických opatření (v širokém rozsahu zahrnujícím dokonce podle Mitchella například i právo životního prostředí).

Nejde říct, že až nástupem Si Ťin-pchinga k moci došlo i k přenosu Schmittovy teorie do čínské politiky, protože to by předpokládalo intelektuální pluralitu a v rámci ní i názorovou opozici. Ty ale již podle této právní teoretičky v Číně neexistují, jelikož všechny hlavní ideové proudy jsou dnes uvězněny v jednom společném pojmovém a teoretickém paradigmatu, které vytváří jejich „mentální schémata, politické slovníky a celý konceptuální vesmír pro promýšlení politiky“ (tady se může ukrývat i poučení pro západní svět, jehož etnonacionalisté, další identitáři či komunitaristé vůbec nemusí zvítězit ve volbách či obecně na politické úrovni, ale nenápadně tím, že širší společnost přijme jejich epistemologická východiska a začne se neuvědomovaně dívat na svět jejich, pak již „samozřejmým“ a nezpochybnitelným, prismatem). Schmittovo myšlení, původně importované jen v rovině právně-teoretických a politických konceptů, tak mezitím začalo i v čínských reáliích získávat metafyzický nádech (kterým bylo v podobě „politické teologie“ vždy obdařeno i ve svém evropském rodišti) a osvobozeno z užších hranic partikulární politické a právní teorie si již nárokuje nadpolitické hegemonní postavení.

Si Ťin-pching tak ani nemusí mít psychologické nastavení typické pro Vůdce a nejspíš i on sám se svými zjevnými autoritářskými sklony jen plave v proudu nového ideologického konsensu. V něm byla Schmittova „filosofie“ smíchána s moderní čínskou státovědou, formující se od osmdesátých let, do politického systému efektivního vládnutí legitimizovaného výkonem (performance-based legitimacy). Tím ale, že ignorují destruktivní „vedlejší důsledky“ této nové decisionistické doktríny, zcela oproštěné od lidsko-právních a liberálně-konstitucionálních ohledů, tito moderní schmittovci vypustili novým bohatstvím vypaseného a probuzeným sebevědomým nadopovaného obřího slona přímo v čínském porcelánu...
___________________________
Ve zkrácené a editované podobě vyšlo ve slovenském časopisu Týždeň (7/2020).

Omluvte případné gramatické chyby, nejsem rodilý mluvčí.

Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy