Před časem jsem se v článku (článek byl nazván „Církve a veřejnost“) zabýval tragickým postojem vedení českých církví k majetku. Na konci článku stálo:
A nyní je právě vhodná chvíle, abych vznesl druhou otázku, která se týká českých církevních institucí, ale především katolické církve. Rozhlas a televizi navštěvují různí církevní specialisté, kteří přesvědčují redaktory, že by církev bez oněch 59 miliard skutečně nemohla žít a že je to na hranici jejích možností a kdo ví, o čem ještě. Moje otázka tedy zní: „Skutečně jste přesvědčeni, že by církve přestaly pracovat (nebo že by dokonce zanikly), kdyby nebyly zajištěny majetkem a finančními prostředky ze strany státu?“


Jestliže je vaše odpověď kladná, pak tu opravdu nemáte co pohledávat. Uctívat majetek umí kde kdo, na to nepotřebuji žádnou církev. Taková církev, která věří, že dostane jenom to, o co se svými chabými lidskými silami umí postarat její národní představitelé pro mě není žádným přínosem, byť by měla tisíciletou tradici a miliony členů. Jen ta, která je si jistá, že když bude plnit své poslání, bude o její potřeby postaráno má i v životě současné společnosti nějaký význam. A jen takový prelát, který se svým Mistrem vyznává „Děj se vůle Tvá, ne má!“ je důvěryhodným žákem svého učitele. Snad je z mého článku jasné, že nechci žádnou církevní instituci připravit ani o drobínek jejího majetku a ani o korunu již přiznaných finančních prostředků. Chci jenom upozornit na to, co církve připravuje o důvěru veřejnosti: totiž to, že se klanějí poněkud jinému „bohu“, než kterého oficiálně hlásají.

Za tato slova jsem byl kritizován velkým množstvím příznivců současných českých církví, hlavně těch, kteří jsou přesvědčeni o správnosti postoje současného vedení české katolické církve. Jsem rád, že postoj současného papeže Františka vyjadřuje přesně ten životní postoj, který bych tak rád slyšel u jeho českých podřízených.

Papež František odmítá používat například speciální bezpečnostní vůz. „Je pravda, že by se mohlo stát ledacos, říká, ale řekněme si to upřímně, v mém věku nemám moc co ztratit. Vím, že by mě mohlo něco potkat, ale to je v rukou božích,“ řekl František barcelonskému deníku La Vanguardia.

A právě takový postoj k církevnímu majetku bych očekával i u českých církevních kruhů. To neznamená, že by církevní představitelé měli podceňovat důležitost majetku v tomto světě, měli by se ale spolehnout na to, že tato věc není tak úplně v jejich rukou, tak jako papež František je schopen se spolehnout na to, že ani jeho život není tak zcela v jeho rukou. Teprve potom se budou právem hlásit k té nejlepší části křesťanské tradice. Obávám se ale, že představitelé českých církví jsou sice schopni zaujmout tento postoj v případě svého vlastního života, nikoli však v případě církevního majetku.

Papež vyvolal ve Vatikánu opakovaně pozdvižení, když odmítl ochranu. Při návštěvě Brazílie loni v červenci raději prý projížděl chudinskými čtvrtěmi Rio de Janeira v menším fiatu a podobně se nedávno choval v Jordánsku, Jeruzalémě i Betlémě. Na Západním břehu Jordánu navíc udělal neplánovanou zastávku u bezpečnostní zdi, aby se pomodlil.

„Vzpomínám si, že v Brazílii mi dali uzavřený papamobil. Jenomže to nemohu zdravit lidi a říkat jim, že je miluji, když jsem uvnitř konzervy pro sardinky, ačkoliv je ze skla. Pro mě je to zeď,“ vysvětlil nyní papež.

Na dotaz ohledně svého odkazu do budoucna pak odpověděl: „O tom jsem nepřemýšlel. Ale líbí se mi, když si někdo na někoho vzpomene a řekne: to byl dobrý chlap, dělal co mohl a nebyl tak špatný. S tím bych se spokojil.“Myslím, že takovýto slovům rozhodně stojí za to naslouchat.