V minulém volebním období jsem napsal řadu článků, ve kterých jsem kritizoval neschopnost představitelů minulé vládní sestavy naslouchat jiným názorům, než svým vlastním. Konfrontovat se s jiným pojetím světa než s tím jejich pro většinu těchto lidí bylo prostě natolik nesnesitelné, že nebyli schopni ani ochotni se takovéto zkoušce vystavit.

Oni sice tvrdili, že s opozicí (počínaje odbory a konče ČSSD) diskutují, ale byla to jen zastírací hra. A právě to jim zastánci jiných názorových směrů vyčítali. Jakákoli diskuse končila vždy pod záminkou, že s opozicí není možné se rozumně dohodnout, tj. že není ochotna přijmout verzi, pro kterou se rozhodla vládní sestava.

Takovýmto způsobem ale žádné pro obě strany (nebo pro více stran) přijatelné řešení nevzniká a vzniknout nemůže. Na takovém řešení musí mít podíl obě strany (nebo více stran), žádná se nesmí cítit ošizena. To ale znamená, že si jejich představitelé musí být schopni naslouchat. A právě to je u nás, jak všichni dobře víme, velký problém. Politici strašně rádi naslouchají především sami sobě.

Proto jsem rád, že konečně mohu i současné vládní sestavě doporučit dvě věci, kterým by rozhodně měla pozorně naslouchat, jestliže se nechce chovat stejně, jako její protivníci v minulém volebním období. Až dosud si s aktivitou ODS ani TOP 09 představitelé vládních stran nemuseli lámat hlavu. Zatím se poslanci těchto stran do paměti občanů zapsali jako autoři mimořádně slaboduchých vyjádření na adresu ministra financí Andreje Babiše, spíše než čím jiným. Nyní ale přicházejí s dvěma náměty, které stojí rozhodně za pozornost.

Ministerstvu práce a sociálních věcí hrozí, že kvůli svému laxnímu přístupu ohrozí péči o zhruba 700 tisíc lidí, kteří si nezvládnou pomoci vlastními silami. Jsou to všichni lidé v domovech pro seniory, zdravotně postižení nebo starší občané využívající asistenční služby, opuštěné děti, vážně nemocní, lidé bez domova, týraní. Ti všichni využívají sociálních služeb, které nyní financuje právě Ministerstvo práce a sociálních věcí vedené ministryní Michaelou Marksovou-Tominovou (ČSSD). Od příštího roku ovšem mají peníze na sociální služby poskytovat kraje. Ministerstvo práce a sociálních věcí je však již daleko za termínem, kdy je možné změnu financování bezpečně provést. Občanská demokratická strana proto nabízí krizové řešení – změnit zákon a posunout změnu financování sociálních služeb z MPSV na kraje o jeden rok. Právě dnes se bude tímto problémem zabývat výbor pro sociální politiku Poslanecké sněmovny, říká na tiskové konferenci ODS poslankyně Lenka Kohoutová.

Poslanci Občanské demokratické strany proto již podali návrh na změnu zákona, kterou by se přechod financování ze státu na kraje odložil na 30. 6. 2015. K tomuto dni by bylo možné žádat o financování na rok 2016, tudíž by byl dostatek času na změnu všech pravidel, která budou mít jasný legislativní rámec a která budou společná pro všechny kraje.

Možná, že poslanci ODS věc trochu dramatizují, ale spíše ne. Pokud něco vím o financování sociálních služeb, mohlo by skutečně dojít k dramatickému zhoršení situace již tím, že by každý kraj financoval tuto oblast jiným způsobem. Jestliže by roční odklad pomohl k tomu, aby bylo možné vytvořit společná pravidla pro všechny kraje, jedná se rozhodně o rozumný návrh. A jestliže se nepletu, tento postoj podporuje i Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče. A takovýmto návrhům by asi koaliční politici naslouchat měli. Doporučuji jim to stejně naléhavě, jako jsem minulému ministrovi práce a sociálních věcí doporučoval naslouchat představitelům odborových svazů.

Druhá myšlenka, kterou doporučuji laskavé pozornosti koaličních politiků, pochází z tvůrčí dílny TOP 09. Týká se ústavní novely o jmenování členů Ústavního soudu. TOP 09 navrhuje, aby členové ústavního soudu byli jmenováni na jediné dvanáctileté období, tedy na dobu, která o dva roky přesahuje dvě volební období prezidenta, který ústavní soudce jmenuje. Po skončení tohoto dvanáctiletého období by se každý bývalý člen ústavního soudu stal členem poradního orgánu této důležité soudní instituce, což by byla placená funkce. A tím by bylo možné dále zhodnotit vysokou kvalifikaci těchto vysoce specializovaných odborníků.

Podnětem k tomuto návrhu bylo, že senátoři zamítli novou kandidaturu soudce Nykodýma. Hlasovalo pro něj jen 23 z 58 senátorů. Pravděpodobně jim vadilo, že se soudce Nykodým ještě jako ústavní soudce postavil proti senátorské stížnosti na zákon o církevních restitucích. A to je velký problém. V takovém počtu se již nutně projevuje většinový názor ČSSD. A jestliže dopadl při druhé kandidatuře na ústavního soudce právě tímto způsobem, popřeli ti, kteří zvedli proti jeho zvolení ruku smysl právě těch ústavních principů, podle kterých by měli být ústavní soudci vybíráni.

Rozhodnutí senátu velice lituje i předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský a to je tak říkajíc kovaný sociální demokrat a bývalý ministr za ČSSD a přesto se nemůže s rozhodnutím svých stranických kolegů ztotožnit. Ví totiž dobře, o jak dobrého soudce přišel. Nicméně, předseda Senátu PČR Milan Štěch, který většinou zastává rozumná stanoviska, tentokrát spíše kritizuje TOP 09, že předkládá návrh na změnu Ústavy ČR. Sám o sobě sice říká, že soudce Nykodýma podpořil, protože se domnívá, že tak by měl asi ve smyslu Ústavy postupovat. Avšak dále říká, že i ostatní senátoři mají právo na vlastní názor. Je sice možné, že někteří senátoři nezvolili soudce Nykodýma proto, že jsou přesvědčeni, že by z principiálních důvodů neměl být volen podruhé.

Zde je ale jakýsi rozpor. Proč tedy senátoři některým bývalým ústavním soudcům opakování povolili a jiným nikoli? Není třeba se divit, že veřejnost obviňuje senátory z postranních úmyslů. Ústavní soudci mají přece rozhodovat nezávisle na politickém vlivu. Jestliže ale budou vědět, že jim hrozí, že do funkce nebudou opět zvoleni, v případě, že se nebudou chovat přívětivě k politikům, kteří mohou být u moci právě v době, kdy budou žádat o zvolení, bude to jejich rozhodování závažným způsobem ovlivňovat. V takovém případě existuje jediné řešení. Znemožnit, aby takovému pokušení vůbec byli vystaveni. Stejně důležité je zabránit tomu, aby senátoři byli vystaveni pokušení zbavovat se soudců, kteří jim nejsou příliš nakloněni.

A právě tomu vychází vstříc nový návrh TOP 09 a proto je rozumný a rozhodně by vedl ke zlepšení současného stavu věcí. Zde nepomůže žádná kritika druhé strany, to je málo. Jestliže nemám žádný vlastní návrh, je třeba naslouchat alespoň druhým. Kritizovat rozhodně nestačí. To neznamená, že současná koalice musí převzít vše, co TOP 09 do nového ústavního zákona navrhuje. Je například otázkou, zdali musí být součástí nového ústavního zákona placené členství v jakémsi poradním orgánu Ústavního soudu. Konec konců, jak již bylo řečeno, každé přijatelné řešení by mělo vždy vznikat dohodou všech zúčastněných stran. Podstatu takového návrhu je ale nějakým způsobem stejně třeba přijmout. A tím je jediné a neopakovatelné období pro každého ústavního soudce. Tomu je snad i ČSSD otevřena, alespoň podle toho, co říká ministr Jiří Dienstbier. Proto srdečně doporučuji spojit se v tomto případě s opozicí, tím spíše, že se jedná o zákon ústavní, k jehož schválení nemá samotná koalice dostatek sil. Současná hlavní vládní strana tak může ukázat, nakolik se poučila ze svých vlastních dobrých rad o tom, jak je důležité naslouchat také opozici.