Prezidentu Miloši Zemanovi není lhostejné, že podle průzkumu mínění ztrácí důvěru české veřejnosti. Bude se proto muset zamyslet nad svou komunikační strategií, aby přesně vysvětloval, co a proč dělá. V rozhovoru pro Českou televizi to řekl ředitel zahraničního odboru prezidentské kanceláře Hynek Kmoníček.

A je to jasné. Za pokles popularity pana prezidenta Zemana nemůže špatná politika Pražského Hradu, ta je naopak v nejlepším pořádku. Lidé (tj. veřejnost) ji ovšem špatně pochopili. A zde přiznává sebekriticky Pražský Hrad chybnou komunikační strategii. Špatně s veřejností komunikoval, aby geniálním myšlenkám pana prezidenta správně porozuměla, tj. aby s nimi souhlasila.

Tento postoj mi něco připomíná. Stejným způsobem mluvila o své špatné a neúspěšné hospodářské politice Nečasova vláda. Politika je dobrá, lidé ji nerozumějí, protože jsme zanedbali vhodnou komunikaci. Jinak by naši politiku přece museli voliči už dávno podporovat, jak byli přesvědčeni například páni exministři Drábek a Kalousek.

Avšak „Chyba lávky!“. Špatná politika se i s nasazením sebevětšího vysvětlovacího umu nedá vyložit jako dobrá. Jak přesvědčit například o prospěšnosti mnoha opatření, která ve svém resortu zaváděl bývalý ministr Jaromír Drábek, když každému jen trochu přemýšlivému občanovi bylo jasné, že jsou v rozporu ze samotným smyslem existence jeho ministerstva? On sám se však ani příliš netajil s tím, co bylo hlavní pohnutkou zavádění takovýchto opatření. Nikoli dobrá práce ministerstva, ale ušetření peněz. Často, ať to stojí, co to stojí.

Taková politika je špatná sama o sobě a poradci, kteří se na něčem takovém podílejí, jsou špatní poradci. Všechno a všechny není totiž možné přechytračit, pane Kmoníčku. Možná, že diplomat, jako je pan Kmoníček může hrát poměrně dlouho na všechny strany, ale politik, jestliže si má udržet důvěryhodnost, ho napodobovat v žádném případě nemůže.

To, že pan prezident u české veřejnosti ztrácí, nezpůsobila špatná komunikační strategie, ale ztráta důvěry. Ta vyplývá z toho, že v důsledku svých špatných charakterových vlastností, které se zřejmě u něj stále více v poslední době prosazují (netuším z jakého důvodu), je ochoten naslouchat spíše lidem, kteří potvrzují jeho vlastní velikost, než těm, kteří mu poskytují jakoukoli zpětnou vazbu.

Dnes už není možné pochybovat o tom, že způsob, jakým pan prezident Zeman vystupoval v Číně, česká veřejnost vnímala, jako katastrofální, nedůstojný a podlézavý. Jednoduše řečeno, pro českého prezidenta zcela nevhodný, bez ohledu na to, co o tom napsaly sdělovací prostředky. Stejně tak, jako jeho návrat na palubě letadla soukromé firmy. Při tom všem mu zřejmě radil asi také pan Kmoníček.

A jak již dříve řekl, nic se přece nestalo. Každý, kdo se jen trochu vyzná v PR a má pro tuto oblast cit, okamžitě věděl, že se stalo. Ale proč by na Pražském Hradě naslouchali lidem, kteří je na to upozorňují. To si raději namlouvají, že když nedůstojné jednání pana prezidenta lépe české veřejnosti objasní, bude se jí najednou jevit jako důstojné. Sotva. Mírou zemanovské podlézavosti byli překvapeni i Číňané.

Ale na Pražském Hradě není zvykem naslouchat nikomu, kdo je na takové nedostatky upozorňuje. Oni jsou tu přece proto, aby odráželi nebezpečí, které stále jejich prezidentovi hrozí. Za současného stavu je ale největším nebezpečím pro prezidenta Miloše Zemana on sám. Pan prezident ani jeho „bystří“ poradci dosud nepochopili, proč jeho čínská návštěva otřásla důvěryhodností prezidentského úřadu. A nejen to. V tomto nevhodném stylu jednání a způsobu vztahování se k veřejnosti pokračuje i nadále. Důsledkem je zcela nepřijatelná vulgarita v hromadných sdělovacích prostředcích, která neobyčejně snižuje důstojnost prezidentského úřadu, špatně skrývaná nenávist ke kritikům, neschopnost sebereflexe a tolerance.

Tyto vlastnosti pan prezident nikdy nikomu nevysvětlí sebelepší komunikační strategií, stejně jako obhajobu nepřijatelných názorů agresivního Ruska v čele s mocichtivým Vladimírem Putinem. I když zcela jistě přesvědčí mnoho Čechů, že kdybychom raději nechali Ukrajince napospas Rusům, bylo by to pro nás výhodnější. Protože, kdoví co může vzejít z toho, kdyby se Ukrajinci proti ruskému agresorovi bránili? Podle prezidenta Zemana asi nic dobrého. Podle něj bude asi vinen vždy napadený, nikoli agresor. Proč by jinak žádal, aby se Ukrajina takovému nechutnému agresorovi podrobila? Zvláště, když sama o sobě nemá k něčemu takovému sebemenší vůli. Že je to jen soukromý názor prezidenta Zemana? Pak si ho má ale nechat pro sebe, protože názor prezidenta projevený na veřejnosti nemůže být nikdy považován za čistě soukromý. Právě to je jeden ze základních principů komunikační strategie. Pan prezident tyto principy ale zřejmě opravdu nezná.