ČSSD a její kořeny

18. 10. 2018 | 10:51
Přečteno 1581 krát
Psát o kořenech ČSSD není zrovna jednoduché, zvláště v době, kdy by se měli sociální demokraté k těmto kořenům vracet. Sociální demokraté v českých zemích totiž vznikli jako svépomocné, vzdělávací a také odborové hnutí těch nejchudších vrstev českého obyvatelstva (tím myslím samozřejmě i moravského). Nemám v žádném případě v úmyslu psát o dějinách strany, na to by nám ostatně ani rozsah této úvahy nestačil, tím spíše, že ČSSD je nejstarší politickou stranou u nás. Komunální volby mne však přece jenom nutí položit si otázku, jestli na tyto své kořeny právě sociálně demokratická strana nezapomněla?





Já na takto položenou otázku odpovídám jednoznačně kladně. Ano, zapomněla. Protože je již po volbách, začněme Hlavním městem Prahou, kde měla ČSSD dlouho dobu velmi silné postavení, ze kterého těžilo velké množství podvodníků a šíbrů všeho druhu, sdružených v Pražské organizaci ČSSD. Vědělo o tom i ústředí ČSSD, které se vymlouvalo, že jako demokratická strana nemůže proti mnoha ohavným praktikám Městské organizace v Praze zasáhnout. Zasáhli tedy voliči. Konečně, na Magistrátu Hlavního města Prahy nezasedne ani jeden sociální demokrat a je to dobře.

A to píši i jako dlouholetý příznivec sociálně demokraticky zaměřených stran. Než takoví sociální demokraté, jako řádili v posledních letech na pražském Magistrátu, pak raději žádní. Ti dělali (až na výjimky) straně jen a jen ostudu. Ale nedokázalo si s nimi poradit, stejně jako i v jiných regionech, ani ústřední vedení strany. Jeden takový region vedla například nechvalně proslulá bývalá hejtmanka Ústeckého kraje, paní Jana Vaňhová. Takových bylo ale mnohem více.

Jak se může ústředí ČSSD divit, že lidé nechtějí volit lidi, jako je například Jaroslav Foldyna, který již dlouhou dobu netlumočí žádné autentické sociálně demokratické názory, ale jen názory Miloše Zemana, který neusiluje o nic jiného než o zničení ČSSD, kterou již k ničemu nepotřebuje. A to se současné vedení, alespoň z větší části, chlubí tím, že prezidenta Zemana, tohoto systematického ničitele strany volilo při prezidentských volbách. Když Jaroslav Foldyna nevytrubuje do světa myšlenky Miloše Zemana, pak ve volných chvílích šíří myšlenky ruských nacionalistů, kteří obdivují Putina. To na české voličstvo již nezabírá. Miloš Zeman to dobře ví, proto také doporučuje svým stoupencům, aby volili Andreje Babiše a jeho lidi z ANO 2011.

A oni na jeho doporučení slyší. A když není naděje, že by se dostali do příslušného zastupitelského orgánu osobnosti delegované tzv. hnutím ANO 2011, pak jim kandidáti, které nominovala ČSSD rozhodně nestojí za to, aby je přišli podpořit k volebním urnám. To by musel zavelet Miloš Zeman a ten tak neučinil. Přece nebude podporovat takovou politickou neosobnost, jako je například paní Milada Emmerová, která má jako hlavní politický program obdivné vzhlížení k jeho prezidentské výsosti. K tomu on by se přece nikdy nesnížil.

Jaroslav Foldyna, Jiří Zimola a podobní „předáci“ hrají svěřené úlohy podle dispozic Miloše Zemana, třeba ve vedení různých částí ČSSD, zatímco část bývalých voličů ČSSD odevzdává, poslušna přání Miloše Zemana, svůj hlas Babišovým lidem. A nejen to. Dokonce i část těch kandidátů, kteří v minulém období kandidovali za ČSSD, jako například paní profesorka Syková, v tomto volebním období urychleně přešli k hnutí ANO 2011. To je názorná ukázka, jak věrní stoupenci Miloše Zemana aktivně rozkládají současnou ČSSD.

Jak ukazují výsledky voleb v Praze, voliči dávají přednost důvěryhodným lidem, i když výjimky potvrzují pravidlo, protože v ODS je seriózní a důvěryhodný tak nanejvýš pan docent Svoboda, jinak je to podobná sbírka kandidujících kuriozit, jako v ČSSD. Je zcela jasné, že tímto způsobem to dále nepůjde. Jestliže chce do budoucna ČSSD skutečně uspět, musí začít docela jinak.

Je třeba, aby se opět začala starat o problémy, které v jednotlivých regionech tíží občany. To ale není pro takové typy, jaké většinou sdružuje pražská organizace ČSSD a jim podobné osobnosti v ostatních regionech práce, kterou by si chtěly špinit své ručičky, ty naopak chtějí na jejich neštěstí jen vydělávat. Když se ale strana rozhodne pro skutečně radikální změnu, má pro ni naopak lepší předpoklady než kterákoli jiná strana. Už na začátku jsme připomněli, že sociální demokracie u nás vznikla zdola, a to jako svépomocná organizace.

Je tedy zcela jasné, že má velké množství skupin po celé republice a ty je třeba oživit a zapojit do drobné práce ve prospěch občanů, ve spolupráci s neziskovými organizacemi, které se na tyto oblasti specializují. Teprve z této praktické činnosti by měly vycházet návrhy zákonů a opatření pro legislativní (případně pro regionální) orgány, nikoli naopak. Již v roce 2013 jsem napsal:

Je jasné a dobře známé, že čeští voliči doslova nesnášejí rozhádané politické strany. Pokus Michala Haška a prezidenta Miloše Zemana neustále podrývat postavení předsedy strany Bohuslava Sobotky, část voličů, kteří by jinak zřejmě straně odevzdali svůj hlas natolik znejistila, že raději odevzdali svůj hlas některému z populistických politických subjektů.

To ale není všechno. ČSSD má sice v moha ohledech vynikající program, ale jako strana není ochotna si nechat poradit. Pro stranu pracuje i řada vynikajících lidí, ale kolik z nich se dostane na kandidátky strany? Právě to nejvíce vadí mladým lidem. Když se například před časem díky Jiřímu Dienstbierovi tak dobře umístila pražská kandidátka ČSSD, ale členové pražské organizace ČSSD se proti Jiřímu Dienstbierovi postavili a chtěli vést povolební vyjednávání zcela jiným směrem, projednávalo tento problém ústředí strany. Kdo že se však těchto korupčních živlů (jak se zanedlouho ukázalo) zastal? Přece místopředseda strany Michal Hašek, a to pod záminkou, že ústředí nemá právo stranické organizace poručníkovat.

Vyvrcholilo to tím, že tato politická parta odstranila Jiřího Dienstbiera z pozice místopředsedy strany. Voliči tedy nabyli dojem, že ČSSD se, jako strana, od těch pravicových zas tak příliš neliší. Je sice podstatně sociálně citlivější, má jistě vynikající program, jak jsme již o tom mluvili, pracuje pro ni řada vynikajících lidí, ale její stranické organizace se často podobají polouzavřeným mafiánským organizacím, které si pečlivě hlídají, koho mezi sebe pustí. Natož, koho pustí na kandidátky. Předvolební televizní programy o tom jasně svědčí. Hlavní představitelé krajských kandidátek za ČSSD patřili mezi nejtrapnější postavy vůbec. Jako osobnosti se například s představiteli hnutí ANO obvykle nedaly vůbec srovnat.

Přitom se nedá říci, že by ČSSD měla málo atraktivních kandidátů. Stačilo by, kdyby dala příležitost mladým sociálním demokratům, kteří by navíc přitáhli mnoho mladých voličů. Jenže, mladí sociální demokraté mají smysl pro spravedlnost, většinou nesnášejí podrazy a podporují tedy Jiřího Dienstbiera. A to je jejich největší hřích, alespoň pro tu skupinu, která obdivuje Michala Haška. Jestliže se sociální demokraté včas neprobudí, zničí tito lidé zanedlouho ČSSD. Zničí ji tak spolehlivě, jako prezident Miloš Zeman již spolehlivě a neodvratně zničil svým vystupováním a politickým počínáním svou vlastní stranu.


A jak se od té doby věci vyvíjejí? Bohužel, přesně tak, jak jsem v roce 2013 předpověděl. Michal Hašek musel díky svému proradnému jednání z politiky odejít. Mluví se o tom, že působí jako poradce Miloše Zemana. Nedivil bych se. Podobné lidské typy se přitahují. Bývalý předseda vlády Bohuslav Sobotka se nechal donutit, aby z funkce ministra odvolal Jiřího Dientsbiera, který ho politicky velice podporoval.

Tím ale ČSSD ztratila jakoukoli přitažlivost pro městské vzdělané obyvatelstvo, a zvláště pro mladší věkové skupiny. Tuto voličskou základnu docela snadno a bez boje převzala Pirátská strana, což je ale škoda, protože program, který v podobě Jiřího Dientsbiera ČSSD odvrhla je po všech stránkách daleko kultivovanější než ten pirátský. Proto se současný předseda ČSSD, Jan Hamáček, zásadním způsobem mýlí, když si představuje, že strana přiláká nazpět voliče ve velkých městech tím, že jim nabídne levné bydlení. To, co současná ČSSD nenabízí, je perspektiva propojená s budoucností, přitom ale vystavěná na principech vzájemné solidarity. A také nenabízí voličům na volebních lístcích osobnosti, které by vývoj právě tímto směrem dokázaly zaručit.

Něco takového se v českých zemích prosazuje jen velice obtížně. Proto se tomu tzv. pravicové strany také vyhýbají jak čert kříži. Není ale bez zajímavosti, že to, čím ANO 2011 působí na své voliče nejvíce jsou právě programové cíle, vykradené z programu ČSSD, případně KDU-ČSL. Něčemu takovému se ovšem z principu vyhýbá TOP 09, proto se také jeví (a právem) jako strana sociálně mimořádně nepřívětivá a její volební preference neustále klesají.

A na závěr ještě několik poznámek k tomu, jak nerealisticky hodnotí povolební situaci Hamáčkovo vedení ČSSD. Jan Hamáček říká, že se strana musí konečně přestat zabývat sama sebou a že se musí zabývat na veřejnosti jen tzv. věcnými problémy. Tím myslí, že o problémech strany se musí diskutovat, ale jen uvnitř strany, nikoli na veřejnosti. Něco takového je ale nerealizovatelné. Neexistuje přece způsob (zvláště ne v naší zemi), kterým by bylo možné zabránit, aby vnitřní rozpory ve straně pronikly navenek.

V současné době ČSSD tvoří dvě zcela protikladné a naprosto nesmiřitelné skupiny. První z nich jsou obdivovatelé (většinou zcela nekritičtí) Miloše Zemana. Tato skupina je Milošem Zemanem přímo hypnotizována a nedá si pokoj, dokud své oponenty politicky nezlikviduje. Přesněji řečeno: pokud v ČSSD nepřevládne z větší části tento názorový proud. Kdyby se jim to podařilo, Miloš Zeman by jistě byl spokojen. Takovou stranu by asi podporoval, protože jen taková strana by mohla být hlásnou troubou jeho názorů a postojů. Má to ale jeden háček. Taková strana již nemá voličům co nabídnout, jak přesvědčivě ukázaly komunální a senátní volby z roku 2018.

Velkorysost si dokážu představit spíše u skupiny, které se někdy říká „levicový městští liberálové“. Její příslušníci cítí velkou odpovědnost za minulost strany, zvláště za to dobré, co minulost přinesla. Jsou si ale dobře vědomi, že musí voličům nabídnout zcela nové perspektivy, které jsou pro voliče dostatečně přitažlivé. To by zcela jistě pozvedlo celou stranu, získalo nové příznivce a zastupitele. Je zde ale jeden významný problém. Představy tohoto křídla strany jsou v naprostém rozporu s názory Miloše Zemana, a tedy i onoho konzervativního, úzce nacionálního křídla strany, které podporuje. Tento rozpor je zcela nepřekonatelný.

Proto tvrdím, že prosazováním své politické linie v ČSSD Miloš Zeman tuto politickou stranu zničí. A větší část současného užšího vedení strany mu bude ještě svým nerozhodným postojem v tomto díle zkázy napomáhat, ať vědomě, či nevědomě. Když Jaroslav Foldyna nebyl zvolen a chtěl odejít ze všech svých funkcí ve straně, nazval ho Miloš Zeman zbabělcem, protože tak věrná a hloupá hlásná trouba jeho postojů a názorů je naprosto nenahraditelná. Co by se stalo, kdyby to udělali i ostatní? To je ale již zažehnáno a Jaroslav Foldyna opět nabyl své, po volbách ztracené stranické sebevědomí. Dílo zkázy může s podobnými lidmi jako je on nerušeně pokračovat. A potom je ve straně ještě jedna skupina velice mocných lidí. Představují je takové osoby jako Jana Vaňhová nebo Miroslav Poche. Ti se upsali jen sami sobě a svému osobnímu prospěchu, ale tím jsou stejně nebezpeční jako Andrej Babiš.

Jen nechápu, jak na takové lidi mohlo vsadit současné vedení ČSSD. Jestliže se budou vedoucí představitelé této nejstarší české strany domnívat, že strana může být prostorem pro všechny včetně příznivců Miloše Zemana a Miroslava Pocheho, vedou ji jednoznačně do záhuby. K vyřešení problémů strany by nestačil ani její odchod do opozice, což neustále doporučuje bývalý místopředseda ČSSD Milan Chovanec. Na to je již pozdě. Ani to, aby se do jejího čela postavily dosud neznámé osobnosti. Chtěl asi říci důvěryhodné osobnosti. Právě Milan Chovanec patří k těm, kteří se zasadili o to, aby takové důvěryhodné osobnosti, jako je například Jiří Dienstbier byli z vedení ČSSD odstraněni. Současná ČSSD sklízí jen to, co zasela.

Tato strana má sice na co navázat, ale aby byla pro voliče srozumitelná a přijatelná, musí mluvit jednotným hlasem. Nemůže to být tedy v žádném případě strana pro všechny, o kterých jsme výše mluvili. To jest, nemůže být pro levicové liberální demokraty a současně pro stoupence Miloše Zemana, kteří se vědomě nebo nevědomě podílejí na její destrukci, nebo vychytralé šíbry, které v takovém počtu sdružovala a sdružuje Pražská organizace ČSSD. Právě oni se ale budou bránit jakémukoli dělení strany nebo přílivu čehokoli nového, protože jedině s takovou stranou stojí a padá jejich politická budoucnost. Ale stranu, která by se neřídila jejich představami oni přece podporovat nebudou. Přesněji řečeno, lidé kolem současné Pražské ČSSD by ji mohli podpořit, kdyby jim strana za tuto podporu zaručila jakákoli výhodná místa. Jenže právě něco takového by skutečně obnovená ČSSD asi jen těžko mohla.

Strana, která chce být veřejnosti srozumitelná se musí dohodnout na jednom typu řešení problémů, které chce veřejnosti předkládat, a hlavně musí ji reprezentovat důvěryhodné osobnosti, jako je například Jiří Dienstbier, kterým vedení jejich strany pak nesmí házet klacky pod nohy a takovou stranu musí vést také pro veřejnost přitažlivá osobnost, jakou v odborech ztělesňuje v současné době například Josef Středula. Jinak nemá ČSSD do budoucna ani tu nejmenší naději.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gálik Stanislav · Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Navrátil Marek · Němec Václav O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy