Poslední 5. část ukázky z bestselleru Na volné noze: Podnikejte jako profesionálové. Vydal Jan Melvil na jaře 2017 jako vůbec 1. knihu pro freelancery v češtině.

Mou knihu Na volné noze vydalo letos na jaře nakladatelství Jan Melvil se značným ohlasem — po 1. nákladu 5000 výtisků se jen zaprášilo, a tak šla na dotisk už necelé tři měsíce po vydání. Se svolením vydavatele přináším čtenářům Aktuálně rozsáhlou ukázku z knihy rozdělenou do několika části:

1. Dá se podnikání naučit? (úvod)
2. Nezávislí profesionálové
3. Nezáleží na formě, ale na přístupu
4. Podnikáním se hlásíte k myšlence svobody i vy
5. Tichá revoluce (tato závěrečná část)

Tichá revoluce

Napsal Robert Vlach. Vydalo nakladatelství Jan Melvil na jaře 2017. Všechna práva vyhrazena.

V roce 1997 napsal Daniel Pink pro magazín Fast Company článek Free Agent Nation, který později přetvořil do stejnojmenné knihy z roku 2001 – Free Agent Nation: The Future of Working for Yourself (volně přeloženo Národ na volné noze: Budoucnost práce na sebe).

Pink v ní na základě vlastního rozboru statistik trhu práce a velkého množství příkladů ze soudobé Ameriky dokládá, že čím dál více Američanů preferuje volnější pracovní úvazky. A protože jde o pestrou skupinu pracovníků svobodně se pohybujících na trhu práce, říká jim nově nezávislí agenti (angl. free agents) a předpovídá, že budoucnost USA je na volné noze.

Byla to silná a dobře formulovaná vize, která odstartovala diskusi o nových formách práce. Pink k ní dospěl postupně, jako osobní asistent ministra práce a posléze hlavní autor projevů viceprezidenta Ala Gora v letech 1995 až 1997.

Kombinací několika metod se Pinkovi podařilo nahlédnout za čísla oficiálních statistik amerického trhu práce, která jsem již zmínil. Názorně ukázal, jak zavádějící tyto měsíční přehledy jsou a jak snadno může být člověk pracující na volné noze započítán do špatné kolonky, pročež dochází k velkému statistickému zkreslení tržní reality. Jde o podobný problém jako naše dnešní zaměňování freelancerů s živnostníky a OSVČ, kdy jeden a týž profesionál přeskakuje mezi různými pracovními kategoriemi.

Pink tvrdí, že na vině je zastaralý pohled na strukturu trhu práce inspirovaný slavnou Whytovou knihou The Organization Man. Pod klidnou hladinou konzervativního rozdělení rolí na zaměstnavatele a zaměstnance podle něj bouří na trhu práce tichá revoluce, jejímž motorem jsou desítky milionů Američanů na volné noze.

Pink vidí hlavní příčinu vzestupu freelancingu v rozšíření internetu a nových technologií, ve zrychlování trhu, a tedy i zkracování pracovních úvazků ve prospěch projektově orientované práce, která zvýhodňuje profesionály pracující na sebe.

Už v roce 2001 Pink popsal, jak tato nesourodá, ale velmi početná skupina nezadržitelně mění podmínky na americkém trhu, a spekuluje, že v budoucnu zásadně ovlivní daňovou i sociální politiku, zejména systém zdravotního a důchodového pojištění.

Dnes, o celých patnáct let později, se dá říci, že Pinkem předpovězená transformace skutečně proběhla a jeho vize byla v zásadě správná. Mimo jiné i pro tuto schopnost domýšlet daleko do budoucnosti počáteční příznaky nastupujících trendů patří dnes k nejžádanějším autorům byznysové literatury a k freelancingu má nadále velmi blízko, pročež jej doporučuji sledovat.

Označení tichá revoluce používá v souvislosti s nástupem práce na volné noze i zakladatelka Freelancers Union Sara Horowitzová. Mně osobně se tento pojem líbí, protože vystihuje podstatu věci, tedy že jde o poměrně rychlou celospolečenskou proměnu, která ale nemá dramatické projevy, a i když je volnonožců čím dál tím více, nezakládají milice ani odbory a nestávkují v ulicích za nižší daně. Tato transformace trhu práce probíhá setrvale, tiše a nezdá se, že by jí měl být v dohledné době konec.

Odhady budoucího vývoje se pochopitelně dost různí v závislosti na použité definici či zájmech zadavatele průzkumu. Podstatné však je, že všechny, včetně těch nezávislých a respektovaných, předpovídají další nárůst freelancingu v globálním měřítku.

Sociálně orientovaní kritici ale poukazují na nežádoucí dopady nekontrolovaného rozmachu práce na volné noze a možný tvrdý dopad prekarizace na méně kvalifikované pracovníky nebo i celé obory. Stávající legislativa není na tak vysoký podíl ne-zaměstnanců připravena a oběti prekarizace jsou poškozeny jak v osekání zaměstnaneckých práv, tak v rovině sociálního zabezpečení a postavení. Vlády tak budou mít velké pokušení individuální podnikání více regulovat. „Lidé v prekariátu nemají pocit profesní identity, protože nedělají kariéru, zato vykonávají spoustu úkonů, které se ale nepočítají jako placená práce,“ říká například kritik prekarizace a profesor ekonomie z Londýnské univerzity Guy Standing.

Nejde o zanedbatelný problém. Pozitivní však je, že podle dosavadních průzkumů v zahraničí i u nás si drtivá většina freelancerů volí tento způsob práce dobrovolně, protože lépe odpovídá tomu, co od života chtějí – méně času promarněného dojížděním, více času doma s rodinou, flexibilitu, možnost měnit své pracovní tempo a vybírat si, na čem budou pracovat a s kým.

Převažuje tedy pozitivní motivace, přestože existují i četné případy lidí, kteří byli do práce na volné noze dotlačeni a buď se s ní časem sžili, nebo nadále hledají nějaké zaměstnání.

Posunu v tom, jaký styl práce dnešní profesionálové upřednostňují, už si samozřejmě všimly i firmy. Ty, které chtějí zaměstnávat špičkové odborníky, tak dnes stále častěji nabízejí pracovní podmínky srovnatelné s prací na volné noze: home office a možnost práce na dálku, flexibilní pracovní dobu, práci členěnou do projektů, z nichž si může zaměstnanec vybírat, atd.

Například podle globálního průzkumu Global Human Capital Trends 2016, který zpracovala společnost Deloitte, se čím dál více firem spoléhá na pomoc freelancerů a ti se také mnohem častěji podílejí na strategických činnostech a rozhodnutích. (Čtivou interpretaci výsledků průzkumu najdete v článku Elaine Pofeldtové The Hot Corporate Career Of The Future Is’t What You’d Expect na americkém Forbesu.)

Bude-li tento trend pokračovat, světy zaměstnanců a freelancerů se postupně přiblíží a budou se mnohem lépe doplňovat. Jedno bez druhého se tak či tak neobejde. Freelanceři, kteří na volné noze neuspějí (a že jich není málo), končí opět v zaměstnání. A naopak firmy častěji než dříve outsourcují odborné činnosti na Pinkovy nezávislé agenty. Svůj postoj k nezávislým profesionálům ovšem nezměnily jen firmy. Jinak je dnes vnímá celá západní společnost.

Vstřícné gesto ministerského předsedy

Bývalý britský ministerský předseda David Cameron napsal už v roce 2010 svým freelancerům k jejich svátku otevřený dopis, ve kterém vyzdvihuje jejich kuráž a podnikatelského ducha:

„Nedokážu vyjádřit, jak velký obdiv chovám k lidem, kteří opustili pohodlí stálého příjmu a šli na volnou nohu. Vyžaduje to velkou odvahu a bez této odvahy by byla tato země mnohem chudším místem k životu,“ píše Cameron. „Čím dál více lidí jde na volnou nohu, protože si uvědomují, že představuje ideální rovnováhu mezi prací a životem v 21. století. V rámci podpory ekonomického růstu máte naši plnou podporu,“ vzkázal premiér freelancerům.

National Freelancers’ Day je neoficiální svátek lidí na volné noze pořádaný každoročně koncem listopadu britskou asociací nezávislých profesionálů a OSVČ (IPSE). Cameron se k tématu vracel opakovaně. V roce 2013 označil freelancery za motor britské ekonomiky a o rok později přijal špičkové nezávislé profesionály osobně přímo na Downing Street.

Cameron byl chytrý profesionální politik, který si dlouho předtím, než budou podobně nadbíhat volnonožcům jeho české protějšky, uvědomil změny probíhající (nejen) v britské společnosti. A evidentně se rozhodl jít potřebám této stále početnější skupiny voličů naproti.

Zhruba od počátku hospodářské krize let 2009 až 2014 američtí i britští experti na trh práce spekulují o tom, že nastupující trend práce na volné noze je mimo jiné důsledkem posunu v kariérní orientaci střední třídy a tzv. bílých límečků, dříve výhradně korporátních zaměstnanců.

Měnící se preference české střední třídy odrážejí i výsledky našeho českého průzkumu. V něm celých 56 % z téměř 2 300 dotázaných freelancerů uvedlo vysokoškolské vzdělání, což je více než čtyřnásobek českého národního průměru. O přesné číslo teď nejde, příští průzkum je buď potvrdí, nebo přiblíží k průměru. Vypovídá však jasně o tom, že lépe vzdělaní a situovaní Češi si zřejmě volí práci na volné noze častěji než ti s nižším vzděláním.

Český profesionál na prahu doby evropské

Není to ani tak dávno, co práce na volné noze přestala být onou zavrhovanou kariérní volbou, nad níž rodiče spráskli ruce se slovy: „Kačenko, kdy už si konečně najdeš pořádnou práci?“

Odpověď na to, jak se to stalo, nabízí naše nedávná, porevoluční historie. Vývoj podnikání na volné noze v Česku můžeme rozdělit zhruba do tří etap, přičemž ta čtvrtá možná již začala…

První etapa trvala po celá 90. léta a nesla se ve znamení firemního podnikání. Neobsazený trh po odchodu komunistů skýtal obrovské příležitosti pro rychlý růst. Většina zkušených odborníků se po roce 1989 buď podílela na privatizaci a modernizaci státních firem, anebo zakládala firmy vlastní, což byl i příběh naší rodiny. Nové společnosti pak rychle expandovaly na ještě nerozmazleném trhu, hladovém po nových výrobcích a službách.

Firemní podnikání bylo v té době preferovanou podnikatelskou volbou schopných a iniciativních lidí, pročež ti méně průbojní či méně schopní šli častěji podnikat sami na sebe. Neplatí to samozřejmě pro obory tradičně spojené s podnikáním jednotlivců, jako je překladatelství či různé osobní služby. Byl to však převažující étos oné éry neomezených možností na Divokém východě.

Pokud jste ta léta prožili, možná si i pamatujete, že firmy měly obecně lepší pověst než soukromníci, jak se tehdy říkalo individuálním podnikatelům. Byl to převažující předsudek.

Druhá etapa startuje nepozorovaně zhruba na přelomu milénia. Dospívá nová generace profesionálů (do níž patřím i já), a protože trh je již částečně nasycený, mnozí volí vedle možnosti založit firmu nebo se nechat zaměstnat třetí cestu – být na volné noze.

Nahrává tomu i překotný růst internetu, kde cítí technicky založení odborníci příležitost dosahovat nadprůměrného příjmu i bez firemního zázemí. Rodí se internetová ekonomika.

Stále však jde jen o ojedinělé průkopníky, kteří sami tápou, jak se vůči veřejnosti prezentovat, protože vnímají, že profesní vystupování pod vlastním jménem je oproti pozitivněji vnímaným firmám znevýhodňuje. Mezi veřejností nadále převládá přesvědčení, že jednotlivci jsou méně spolehliví, kapitálově nezajištění a odborně zaostávají za firmami, které zároveň vynakládají nemalé prostředky na budování své odborné image. Oproti firmám čeští freelanceři tyto marketingové postupy neovládají nebo se s nimi teprve seznamují. Osobní branding je jim cizí.

Vnímání freelancingu mezi mladými lidmi a absolventy odborných škol není v té době lepší. Naopak, osnovy nepředpokládají, že by chtěl absolvent po škole začít pracovat sám na sebe, a připravují jej na firemní praxi, podobně jako nás v 90. letech. I mezi absolventy je freelancing vnímán jako kariérní sebevražda; ztracené roky, které nedávají profesionálovi žádnou solidní perspektivu dostat se k vysněným penězům a příležitostem. Zdá se, že freelanceři sbírají drobty pod stolem, na kterém hodují velké firmy společně s bonitními klienty.

Stojí za povšimnutí, že mnozí z průkopníků, kteří šli na volnou nohu v době, kdy to absolutně nebylo v kurzu, patří dnes mezi špičky svého oboru, společně s kolegy z předních firem, a někteří jsou i výrazně lépe placeni než jejich firemní protějšky. Ono mít pět nebo deset let náskok v budování odbornosti, dobrého jména a robustního podnikání, které ustojí lecjakou krizi, je bezesporu konkurenční výhoda.

Pak ale náhle přichází krize. V létě 2008 imploduje americká hypoteční bublina a bere s sebou banky, pojišťovny, celé státy i biliony dolarů daňových poplatníků, jejichž peníze opět tahají Wall Street z bryndy.

Kapitalismus se otřásá v základech, akciové indexy tratí přes polovinu své hodnoty a trh ovládají obavy z dalšího vývoje. V Americe přicházejí miliony lidí o práci i střechu nad hlavou a bují hospodářská krize, která se okamžitě přelévá i k nám do Evropy. Finanční krize zasahuje oba kontinenty plnou silou. Irsko, Řecko, Island a další země jsou na hranici bankrotu.

Znejistěné firmy pozastavují investice a přehodnocují své plány. Začínají preventivně šetřit a propouštět v očekávání prohlubující se recese.

Postiženy jsou i obory, které byly předchozích dvacet let v setrvalém růstu. Zaměstnaní odborníci, kteří si až dosud připadali nepostradatelní, nenahraditelní a spoléhali na stálý příjem pro zajištění hypotéky a vysoké životní úrovně, si náhle s hrůzou uvědomují, že nemají vůbec nic jisté. Řada jejich kolegů přichází o místo. To, co vždy fungovalo, tedy uklidit se před krizí na teplé místo ve velké korporaci, najednou neplatí. Některé samy bojují o přežití nebo to tak přinejmenším vypadá.

Zdá se však, že nová situace na trzích prospívá jediné skupině, a tou jsou paradoxně nezávislí profesionálové. Nejenže mají vícero zdrojů příjmů a umějí se uskromnit, protože jsou na to z dob svých začátků zvyklí, ale firmy samy je začínají větší měrou najímat, protože outsourcing služeb je v nejisté době bezpečnější volba než držet stálé pracovní místo.

Dokonce i firmy, které externí odborníky nikdy nenajímaly, najednou s překvapením zjišťují, že někteří se nevídaně profesionalizovali a poskytují za rozumné peníze překvapivě dobré služby.

Ačkoli je první otřes zažehnán, zdá se, že řada dříve tak ceněných zaměstnanců přehodnocuje svou kariérní strategii. Buď mohou zůstat zaměstnaní a riskovat, že navzdory svým odborným kvalitám mohou být během příští krize bez výstrahy propuštěni, anebo s tím mohou sami předem něco udělat. Někteří se osamostatňují rovnou, ale ještě častěji volí střední cestu. Při zaměstnání si berou bokovky a zkoušejí, co práce na volné noze obnáší. A jak jejich postranní příjem a sebejistota vzrůstají, mnozí se odhodlávají k rozhodujícímu vykročení volnou nohou.

Třetí etapa vývoje podnikání na volné noze v Česku se tedy pojí s nástupem hospodářské krize po roce 2008. Tisíce lidí se touto dříve opomíjenou cestou vydávají. Píšou o svém prozření blogy, zakládají coworkingy, přednášejí, školí, sdílejí zkušenosti a šíří osvětu.

Práce na volné noze je najednou ideálem pro mnohé absolventy, kteří už na škole zvládají menší zakázky a po škole jdou jako kontraktoři nezřídka přímo do mezinárodních projektů.

I v očích veřejnosti dochází k rehabilitaci společenského statusu nezávislých profesionálů, a být na volné noze tak již nutně neznamená něco přechodného, dočasného nebo výrazně horšího, než dělat srovnatelnou práci v zaměstnání.

Naopak, freelanceři bohatnou. Někteří otevřeně přiznávají měsíční příjmy od 100 tisíc Kč výše, což už je srovnatelné s top manažery a majiteli malých firem. Podobně jako v jiných vyspělých zemích začínají být vnímáni jako jeden z pilířů střední třídy.

Zdá se, že na prahu čtvrté etapy právě stojíme. Srůstající evropský trh stále více připomíná ten americký a to vede k tomu, že více českých profesionálů vyhledává přeshraniční spolupráce a zakázky. Týká se to zejména mladší generace, která práci na volné noze upřednostňuje coby cestu k větší nezávislosti a zároveň je už dost jazykově vybavená na to, aby hledala příležitosti jinde.

Stejně jako když u předchozí generace došlo s nástupem mobilů a internetu k posunu od regionální působnosti k celorepublikové (podle našeho průzkumu se už jen 31 % českých freelancerů omezuje na vlastní region), nastupující generace možná tuto územní působnost ještě podstatně rozšíří. Čeští freelanceři dnes stojí na prahu doby evropské.

Bringing It All Back Home

Když v roce 1965 nahrál Bob Dylan dnes již legendární album Bringing It All Back Home, předznamenal tím úsvit zcela nové epochy. Pravověrný folkař, který vzešel z country, politických protestsongů a lidových popěvků, vzal do ruky elektrickou kytaru a vzkázal celému světu, co si myslí o škatulkování umělců.

Dylan tehdy rozzuřil folkové fanoušky i kritiky. Zároveň ale inspiroval umělce jako The Beatles k hledání osobitějšího stylu a sebevyjádření. Následovala je celá generace Američanů a Britů, vzývající individualismus, konzumerismus a ničím neomezenou osobní svobodu. Byl to velký vztyčený prostředníček předchozím generacím orientovaným na společné hodnoty.

Kulminovalo tím hnutí, které se v západní společnosti vzdouvalo už delší dobu. Jeho podstatou byl radikální odklon jedince od konvencí a pokorného přijetí společenské úlohy dané pohlavím, rasou či původem. Novým ideálem bylo naplňování osobních tužeb.

Geniálně to dokládá britský dokumentarista Adam Curtis ve čtyřdílném filmovém dokumentu The Century of the Self (volně přeloženo Století Já, BBC 2002), ve kterém zkoumá vliv Freudových myšlenek na společnost. Poodhalil tím další oponu příčin, proč my, lidé moderní doby, tolik tíhneme k sebeurčení a práci na volné noze. Na rozdíl od Curtise si však nemyslím, že to přináší více problémů než výhod.

V této kapitole jsme zevrubně prozkoumali freelancing jako fascinující fenomén, který rezonuje s duchem naší doby. Vyšli jsme z toho, jak je důležité ukotvit své představy v praxi, a představili jsme si zjednodušenou definici podnikání na volné noze, jejímž středobodem je člověk a jeho osobní potenciál.

Pokračovali jsme oddělením formy, která není až tak důležitá, od přístupu, který naopak vystihuje nezávislé profesionály víc než dobře. Zpravidla prezentují své služby veřejně, na vlastní jméno i zodpovědnost a s jasně definovanou odborností či jádrem podnikání.

Tím jsme přesněji určili profesionály, kteří se s freelancingem obvykle sami ztotožňují. Nejrůznější přivýdělky a nekvalifikované práce jsme vyčlenili zvlášť, jako součást širší skupiny pracovníků, které do freelancingu můžeme a nemusíme počítat podle toho, jaký cíl sledujeme. Nahlédli jsme pod pokličku různých definic a raději jsme ji hned vrátili zpět. Vře to tam hodně.

Postupně jsme identifikovali tři hlavní vlivy či síly, které rozvoj freelancingu umožnily a formovaly: myšlenky svobody, dědictví starobylé tradice drobného podnikání a internetová revoluce, následovaná v blízké budoucnosti dalšími inovacemi.

A konečně jsme se zaměřili na společenské postavení nezávislých profesionálů ve vyspělých zemích i u nás v Česku a do jaké míry to všechno souvisí s tím, co dnes lidé od života chtějí.

Popsali jsme podnikání na volné noze z různých stran. Není to definice přesná ani dokonalá. Vlastně se to trochu podobá způsobu, jakým se v medicíně podle řady příznaků diagnostikují syndromy, jejichž hlubší příčinu věda ještě nezná.

Ale nebojte se, freelancing není nemoc. Je to jen příliš členitý a dynamický fenomén na to, aby se dal vecpat do jednoduché formulky. Proto má smysl stavět vedle sebe různé pohledy, protože to prohlubuje naše chápání podstaty věci.

Komplexní představa je lepší než žádná. Teď, když ji máme, můžeme se zabývat praktickými problémy. Začneme podstatnými rozdíly mezi podnikáním nezávislých profesionálů a firem. To nám umožní lépe vnímat naše tržní postavení, očekávání klientů i zásady, kterými bychom se měli řídit při hledání a osvojování nového know-how.

Klíčové myšlenky

1. Podnikání na volné noze není snadné definovat. Přesná definice neexistuje.
2. Jako podnikatelé bychom však měli vědět, kam patříme a co freelancing obnáší.
3. Nezávislý profesionál pracuje na sebe a své jméno s jasně deklarovanou odborností.
4. Může pracovat sám, ale většinou má kolem sebe neformální tým kolegů a pomocníků.
5. Základem je osobní kapitál: znalosti, dovednosti, know-how, vzdělání, kontakty atd.
6. Jako legální forma podnikání převažuje OSVČ na živnost, ale OSVČ ≠ freelancer.
7. Jsme dědici starobylé tradice drobného podnikání a ta řídí očekávání zákazníků.
8. Dnešní boom práce na volné noze odstartovaly myšlenky svobody, mobily a internet.
9. Freelancing je na setrvalém vzestupu a stal se plnohodnotnou kariérní volbou.
10. Čeští freelanceři dnes stojí na prahu doby evropské a mají více zahraničních klientů.

Pokračování v knize