Jak by se divil velký revolucionář Lev Davidovič Trockij, že na jeho slova jednou dojde, že to však nebude svět sovětů, nýbrž liberální demokratický stát, jenž rozvine jeho koncepci permanentní revoluce. Všechny státy Západu od „poslední“ války totiž nepřetržitě chrlí legislativu všeho druhu a neustále reformují své školní, sociální a fiskální reformy. Za socialismu úředníci pouze vykazovali činnost, dnešní činovníci zaměstnávají nejen sebe, ale především své zmatené občany.
(Jen jedna věc dnes vyžaduje nezměrnou odvahu: hlásat samozřejmosti, jen jedna věc má dnes přídech zločinu: obhajoba tradičních ctností)
Víkendové předvolební „klání“ lidovců v Pardubicích by mělo v análech této něšťastné a rádobykřesťanské strany patřit k těm nejtrapnějším. V očích národa zdiskreditovaný předseda Čunek hřímal na své ubohé soustraníky a soutrpitele, jakoby se v něm probudil duch vůdce ukazující cestu vpřed verbálním bojem s minulostí.
Ve svém blogu jsem v úterý zveřejnil přepis první části své přednášky, v níž se zamýšlím nad fenoménem politiky (najdete ji ZDE). Dnes se od historie dostaneme k tomu podstatnému. Je politika svinstvo? A jestli ano, může se to změnit? Druhou část textu jsem pracovně nazval: Konec normativní společnosti.
Na tuhle zdánlivě hloupou otázku bychom v české pivnici dostali také zdánlivě hloupou odpověď. Politika, jak každý ví, je přece svinstvo. To, co má náš pivní občan na mysli, ovšem vidí kdekdo: oportunismus, jenž má s pravdou a spravedlností málo společného, boj o koryta, který starosti o veřejné blaho zjevně neprospívá, virtuální diskuse a stranické vidění skutečnosti, mající za cíl zastřít racionální debatu o správě veřejné; nemluvě o odporné ješitnosti, touze po nezasloužené cti a slávě a dokonce zjevné korupci dnešních politiků.