Ministr kultury teď jen tak mimochodem mezí řečí prohlásil, že národní knihovna na Letné nebude. Jaká úleva! Všichni to sice dávno věděli (špatné místo, kontroverzní projekt, pochybená komise i neregulérní výběr a k tomu náklady přímo děsivé), ale fuj, k hrubému pragmatismu se přihlásit nikdo nechtěl. Přitom ten měl být, jako každé peníze, na počátku všeho rozumu.
Na podzim začne senát projednávat návrh zákona senátorky Václavy Domšové, jenž má zavést legální eutanazii (eu–dobrá, thanatos–smrt). Jak je to možné? Neměli jsme snad ještě nedávno přísný paragraf na ty, kteří by snad chtěli někomu “pomáhat” na onen svět? Nebyla dokonce i sama sebevražda trestným činem? Neúspěšným pachatelům mělo vězení zvýšit touhu po životě, a ti úspěšní bývali kdysi trestáni in memoriam neokázalým pohřbem za hřbitovní zdí. Sebevražda byla považována za zradu vůči životu (a společnosti), a vraždy z milosrdenství proto nebývaly běžné. Lidé byli také daleko ochotnější trpět.
Demonstrace, hladovky a happeningy od Prahy až po Brdy, ale především záplava ostrých slov a ještě ostřejších invektiv charakterizovala celonárodní diskusi zda u nás vybudovat či nevybudovat americký radar. Vláda i příznivci radaru diskusi prohráli, avšak navzdory monumentálnímu nesouhlasu většiny obyvatelstva (2/3) je smlouva s USA podepsána, a zřejmě bude celkem bez problému parlamentem i odsouhlasena. Před týdnem odpálené íránské rakety argumentaci zastánců značně posílí, a opoziční socialisté jednotni nebývají.
Nezávislá komise vypracovala zprávu o energetických potřebách a možnostech země. Věcná, střízlivá a racionální analýza se vyhýbá politice, a v duchu vědecké metodiky nic nedoporučuje, pouze předkládá realistické alternativy rozvoje včetně jádra. Má jediný záměr. Neklást myšlení žádné překážky. Houby ji to platné, a její předseda Pačes byl ministrem Bursíkem okamžitě a neférově napaden z politikaření. Případ zloděje volajícího chyťte zloděje.
Ondřeje Neffa úlet do říše snů a sci-fi (Poslední slovo, LN,23.06.08) mě u tak bystrého a inteligentního novináře trochu zaskočil, ale budiž mu prominuto, psát denně by umořilo i koně, a ten má větší hlavu. Ta jeho zuřivá filipika na obranu Lisabonské smlouvy je však z gruntu projevem tak velké lásky k Evropě, že pro les stromy nevidí.
Americký nejvyšší soud rozhodl, že třicetiletý zákaz nošení zbraní v kolumbijském distriktu (Washington) je neústavní. Rozhodnutí přivítal prezident i oba prezidentší kandidáti. Po více než dvou stech letech interpretoval jednoznačně nejednoznačný druhý dodatek americké ústavy, která přiřkla právo nosit zbraň dobrovolným milicím, a spor o to, zda-li jde pouze o státem kontrolovatelné kolektivní právo, které individuální právo na ozbrojenou sebeobranu popírá, je tedy jednou „provždy“ vyřešen. V ústavním sporu nejde samozřejmě jenom o slovíčka, jde o interpretaci tradice, a její dnešní životnost.