Už od šestidenní války před čtyřiceti lety, kdy bylo naposled světové tedy západní veřejné mínění na jeho straně, musí Izrael při každém vojenském střetu kalkulovat s vlnou mezinárodní (spíše levicové) nevole. Značně omezeny jsou tak jeho strategické možnosti obrany. Kritici cítí svou moc, vědí totiž, že je Izrael nejen jako součást západní společnosti na odsudek citlivý, ale že je i částí roztroušeného národa, a proto se musí obávat, aby zuřivost jeho kritiků neprobouzela zasutý antisemitismus civilizace, která svou víru ztratila, ale její předsudek si podržela.
Nedávné prohlášení ÚV KSČM (kdysi by to znělo hrozivě), v němž si komunisté stěžují na neobjektivní výuku našich dějin a na antikomunismus, vyvolalo značnou nelibost, a zuřiví antikomunisté by je hned nejradši věšeli na oprátkách generála Píky a poslankyně Horákové. Komunisté mají bohužel pravdu, výuka, pokud vůbec je, za mnoho nestojí - nějaké ty koncentráky, pár politických procesů, něco o obětech perzekuce a železné oponě. O sociálních jistotách, o nulové nezaměstnanosti, všeobecné lékařské péči a nízké kriminalitě ani slovo. Takhle se mají učit současné dějiny? Fuj!
Po třech týdnech masivní ofenzivy v Gaze vyhlásil Izrael v ranních nedělních hodinách příměří. Několik minut později dopadly na izraelské městečko Sderot čtyři rakety, které mají dokázat, že nepřítel ani strategického vítězství ani cíle invaze nedosáhl. Hamas se nevzdal, nápor armády přežil, příměří odmítl. V Gaze zahynulo více než 1 000 lidí, většinou civilistů a dětí. Izraelské ztráty byly nepatrné – třináct vojáků, desítky raněných.
Tak tu máme Národní ekonomickou radu, a vláda bez ekonoma má najednou ekonomů hned deset. A ne ledasjakých! Jde skutečně o lidi renomované, mediálně známé, což není žádná hana, protože to znamená, že jde o takové, kteří se snaží ekonomii vysvětlovat širokému publiku. To není snadný úkol, neboť mezi teoretickou ekonomií a praktickou (rozuměj možnou) politikou zeje ošklivá propast, ze které vzniká politická ekonomie, jakési špatné umění možného.
Už dvanáctý den zuří boj mezi izraelskou armádou a bojovníky Hamás na přelidněném území města Gázy, jehož polovinu obyvatel (zhruba 700 000) tvoří obyvatelé uprchlických táborů. Další kolo nekončící dějinné tragédie arabských útoků na židovský stát. Izrael se pokouší zastavit nálety raket, jež po šestiměsíčním smíru začaly znovu ohrožovat jeho jižní území (tentokrát posílené o „íránské“ rakety Grad středního doletu), a pokud možno zlomit i vojenskou páteř neúprosnému fanatickému hnutí sebevrahů, vládnoucímu od voleb v Gáze, které Izraeli vyhrožuje genocidní válkou.