Karel Schwarzenberg nakonec podlehl vábení topless strany a stal se tak jistým předsedou nové konzervativní strany Top 09. Je pochopitelné, že jej tahle topka na svou špičku potřebuje jako sůl, a nejen pro těch šedesát miliónů na volby, jak se sám přiznal, ale také proto, že je národem milován. A pokušení lásky ani starý aristokrat neodolá, vždyť jde o „cit nevýslovný a matoucí“ (K. Čapek)
Protestní pouliční bouře, které zachvátily Teherán a íránská univerzitní města, jsou především výrazem uražené hrdosti, a to nejen středostavovské mládeže, která je vede, ale všech, kteří volili "reformního” prezidentského kandidáta Mirhosejna Musavího. Těžko teď někdo uvěří, že současný prezident opravdu vyhrál, ačkoli nepochybně mohl, ovšem v nečekané euforii, kdy volilo neuvěřitelných 85% voličů, by musel být výsledek velmi těsný a nikoli ony proklamované dvě třetiny. A tak se bezbarvý vládní politik, bratranec nejvyššího duchovního vůdce, nečekaně stal nezaslouženým hrdinským hromosvodem odporu proti prezidentovi Ahmadinežádovi. Připomenulo mi to oblibu Dubčeka ve skomírající fázi socialismu.
Politika je nevděčná mrcha! Na vlně veřejného zájmu neřkuli výsluní se nelze dlouho udržet. Snad všichni, dokonce i veleúspěšní politici (s výjimkou těch, kdo včas odešli nebo byli zavražděni) nakonec upadli v nemilost lidu (Churchill, Thatcherová, Kohl), ti však byli alespoň posmrtně rehabilitováni, abych vyjmenoval jen ty, kteří vydrželi nejdéle. Nejhůř jsou na tom ovšem nadějní politici smolaři. Jejich úspěšnou cestu vzhůru zastaví nečekaný rozpad koalice, strany, či nějaká osudová nehoda a náhoda, zatímco jejich reputace ještě chvíli přežívá v obecném povědomí.
Po týdnech a týdnech zveřejňování komických, trapných a podvodných proplacených výdajů poslanců a ministrů, které obsahují pornovideo i neexistující hypotéku, podalo minulý týden demisi dalších pět ministrů. Volby do zastupitelských úřadů smetly labouristickou socialistickou stranu z vedení všech krajských radnic (shires), a výsledky euroskeptických voleb budou zřejmě ještě horší.
Šéf socdemokratů si stěžuje na pravicovou novinářskou dojmologii, která z „kraválů bojůvek velmi mladých lidí dělá souboj generací“ a nabízí „fakta a skutečnost“ statistiky průzkumů. Z nich totiž vyplývá, že má trvale mezi (celou) mládeží jen o málo méně než modrá pravice. Ponechme stranou smysluplnost emotivního jazyka kraválů (?), bojůvek (?) a velmi mladých (?). Je přece známo, že politici o nepohodlných faktech statistik mlčí a jiná propagují. Problém je v tom, že i solidní průzkumy jsou jenom tím, co zachycují – měřitelný trend, a ještě za podmínky, že skryté faktory zůstanou konstantní, a krize, válka, revoluce všechno nezmění.