Slavné televizní show BBC, ve kterém starý harcovník David Dimbleby už čtvrté desetiletí klade provokativní (ovšem férové a uctivé) otázky politikům, tentokrát způsobilo celonárodní poprask. Už samo pozvání Nicka Griffina, vůdce Národní strany (BNP), která v nedávných evropských volbách získala 6% hlasů a dvě křesla, bylo kontroverzní. Má demokratická společnost poskytovat extremistům stejnou svobodu jako všem a tím vlastně pomáhat šíření nekorektních názorů? Několik zuřivých stovek demonstrantů před budovou si myslelo, že nikoli. Tři tisíce dotazů o členství ve straně, máme-li dnešní statistice věřit, jim dává za pravdu.
Sotva bylo malé Irsko pod tlakem hrozeb a slibů donuceno „správně“ volit, a jásot federalistů neznal mezí, ozval se český prezident s pohrůžkou, že nepodepíše nenáviděnou Lisabonskou smlouvu, pokud nebude vyjednána klauzule, jež znemožní, aby byla někdy vykládána jako restituční nárok sudetských Němců. Zda jsou takové požadavky podporované bavorskou a rakouskou vládou vymahatelné nebo ne, neví ani právníci, jisté je, že tím získal podporu dvou třetin českého národa, který je ve vztahu k Lisabonu poměrně vlažný.
Norské politbyro zodpovědné za udílení švédské Nobelovy ceny míru umí svět překvapit. Jednou udělí cenu celoživotnímu teroristovi, v naději, že se obrátí, jako v případě palestinského vůdce Arafata, jindy bezduchému aparátčíkovi válčící vietnamské komunistické strany či marnému „bojovníkovi“ proti skleníkovým plynům viceprezidentovi Al Goremu a teď ji získal novopečený americký prezident Barak Obama, a to ani ne devět měsíců po svém nastolení, a vzhledem k tomu, že se nominace na cenu přijímají do února, tedy vlastně po dvanácti dnech ve funkci.
Od té doby, co komentáře nepíší jenom novináři, spisovatelé z novin už téměř zmizeli, je to na pováženou nejen s českou stylistikou a gramatikou, což je velmi nepříjemné, takhle kazit čtenářům vkus, ale především s obsahem, jenž bývá obvykle místo rétoriky vyšperkován mnoha nadsázkami a invektivami, aby byla zastřena jeho nicotnost. Člověk by se domníval, že politolog - tenhle nový mediální tvor – který učí na fakultě politickou filosofii, čili něco o smyslu a směřování naší civilizace, dokáže vtělit i jepičí skoky a výkřiky českých politiků do trochu obecnějšího kontextu.
Dear Mr President,
As a Czech and also a British subject, being moreover urged by many of my English friends, and in view of the Irish second and confused referendum, I call on you to remain steadfast in your long standing effort to reject The Lisbon Treaty. You are no doubt aware that the overwhelming majority of people in The United Kingdom oppose the treaty but have no hope of getting the chance to vote, promised to them many times by their own government. The only hope they have now, lies in you.