Oliver Andrásy, humorista (Týždeň, 22. 08), se pozastavuje nad zdánlivou nepříčetností europolitiků a zcela mrzoutsky dokládá, že za vše může většinová demokracie blbců, kdežto chudáci politici, mají-li uspět, tak se musí podprůměru přizpůsobit. Nevím, nevím. Mám vážné pochyby, že politická elita stanoví výrazný nadprůměr, přesto, že se za něj nepochybně považuje. Intelekt totiž musí rezonovat se zdravým rozumem, jinak se stane intelektualismem a propadá ideologiím, bludům a pověrám.
Londýnské rabování, loupení a pouliční násilnosti bezprizorní mládeže, které teď možná inspirovaly i noční žháře aut v německých městech, by nás měly upozornit na některé omyly progresivní ideologie. Z divokého tance nočních tlup totiž vyzařovala ohromná nakažlivá radost z totálního ničení, ale zároveň zachytily všudypřítomné kamery i mladíky, kteří si v rozmlácených obchodech zkoušeli značkové oblečení, jakoby chtěli potvrdit komunistický manifest, že je instituce soukromého vlastnictví krádež a vyvlastnění správné. Ovšem Lenin by z nich radost neměl. Ten chtěl vyvlastnit celý svět a s anarchií a lumpenproletariátem rychle zatočil. Zloději, jak vidno, instinkt vlastnit velmi ctí a uznávají. Mají jen nepatrné pochyby o majiteli.
Rabijácké kravály a rabování v chudinských čtvrtích v Londýně a v šesti dalších městech po pěti dnech nakonec posílené jednotky policie po počáteční defenzivě porazily. Zanechaly po sobě pět mrtvých, stovky zraněných a více než tisíc mladíků a dětí před soudy, které teď pracují ve dne v noci. A samozřejmě škody materiální – stovku spálených domů a několik stovek vyrabovaných, rozmlácených obchodů a vyhořelých aut.
Jak známo, alespoň ve filosofii, kapitalismus, tenhle propagandistický a marxleninský výraz neoznačuje žádnou postihnutelnou skutečnost (kapitál), je to ideologická nálepka na zlý svět, ve kterém vládne jenom obchod, po staru peníze, a je smutné, že se primitivní marxistické pověry o vykořisťování a permanentní krizi “systému” opět dostávají do módy. Takový svět totiž neexistuje.
Už několikátou noc tlupy převážně rčrnošských mladíků a dětí řádí v ulicích chudinských čtvrtí. K ránu si už gangy mladistvých troufly i na středostavovská zahradní předměstí. Jsou totiž pohyblivé, svolávají se twitterem, (esemesky BlackBerry mají zdarma), nečekaně se srocují a stejně nečekaně mizí. Zapalují domy i auta a hlavně rabují. Malé partyzántské guerily se čelním potyčkám s policejními těžkooděnci šikovně vyhýbají. Policie sice už zatkla několik stovek výtržníků, ale proti nočnímu řádění je zatím bezmocná a svolává posily. Živelné násilí se šíří i do ostatních velkých měst. Zasedá krizový štáb vlády - premiér, londýnský starosta a ministryně vnitra se spěšně vracejí z dovolené, aby zachránili rétorikou svoji kariéru. Dělat se moc nedá, až represe zesílí a nastane klid po bouři, nastanou i nevyhnutelné rekriminace. Uslyšíme prázdné moralizování, odsouzení násilností, nepochybně i příslib posílení policie a další sociální pomoci. Stranické potyčky se budou vést na hraně politické korektnosti.
Rád čtu dopisy p. Miloše Hubnera v Lidových novinách, který si většinou trefně všímá nějakého skrytého paradoxu v politice, tentokrát se však dost nešťastně zapletl s pojetím liberalismu, když se domnívá, že nejen muslimové, ale i židé a křesťané neoddělují víru a politiku (LN, dopisy 30. 07).