Po přečtení posledního článku Josefa Nožičky, kterého si jinak vážím, se ač nerad nemohu neozvat. Uvádí řadu věcí, se kterými nelze než souhlasit, na druhé straně je však tendenční, protože uvádí i věci, se kterými souhlasit nelze, a co je snad ještě důležitější, jiné věci zamlčuje.
Kdo sledoval poslední předvolební televizní debaty v Německu a první debaty u nás, nemohl si nevšimnout velkého rozdílu v jejich obsahu a v kultuře vystupování německých a našich politiků, a to se ještě krotili.
Polyhistora a politika Tomáše Garrigua Masaryka (1850 - 1937) lze přirovnat k Aristotelovi, neboť také on vytvořil dílo zasahující do naprosté většiny v jeho době známých odvětví filosofie. Navázal na téměř všechny předchozí významné myslitele, z českých hlavně na Komenského a Havlíčka. Vytvořil vnitřně konzistentní ideový systém, vyjádřil ho rozsáhlým písemným dílem a doložil ho celoživotním osvětovým a politickým působením.
První věc, kterou nacisté po obsazení naší republiky udělali, byla rozsáhlá akce proti veřejně působícím lidem, kteří by mohli proti nim dál působit. Spustili též masivní propagandu, jejímž účelem bylo vymýt všem ostatním mozky. Mnoho našich nejlepších lidí republiku opustilo.
Babiš vám, stejně jako komunisté po roce 1945, nedává se svého, ale z peněz nás všech.
Poslední článek Davida Klimeše
Podle poslední zprávy OSN se svět řítí do katastrofy. Lidstvo proti změnám klimatu bojuje nedostatečně a má-li dojít ke změně, musí se na ní podílet všechny země.
Za skutečný či vyspělý modernismus by sice bylo možno označit až modernismus 20. století, avšak jednak byl vystaven enormnímu tlaku scestných ideologií, jakými byly pangermanismus, bolševismus, fašismus, nacismus a maoismus, jednak ochabla víra v lepší budoucnost lidstva, a to přesto, že narůstalo jeho materiální bohatství.
Mimořádně dobře maskovaný anetický psychopat.
Učitel není jen učitelem, ale je živým příkladem, a příklad dělá víc než mluvení.
T. G. Masaryk
Kladu si několik otázek:
Dílo psychologicky zaměřeného ruského spisovatele, novináře a filosofa Fjodora Michajloviče Dostojevského (1821 - 1881) je dodnes mimořádně přitažlivé a inspirativní.Sám se označoval za „vyššího realistu“, znamenalo to ovšem především zahledění se do lidské psychopatologie, což bylo dáno problematičností ruské společnosti i jeho vlastní osobnosti. Jako myslitel je obtížně interpretovatelný, neboť psychopatologie obvykle začíná tam, kde psychicky zdravý člověk přestává rozumět. Také proto, že „ruská duše“, kterou vyobrazil zejména v románech Idiot a Bratři Karamazovi, vykazuje zřetelná specifika. V románu Posedlí (Běsi) anticipoval události ruských revolucí v letech 1905 a 1917.
Posuďte prosím sami. S Ruském jsme v polostudené, hybridní válce. Poškozuje nás víc, než je zjevně vidět.
Zatím se zdá, že k tomu asi nedojde, a to ani pokud by Babiš volby vyhrál, avšak jak se říká, u nás je možné všechno.
O jeden největších průlomů v boji filosofie s teologií se nezasloužil filosof, ale anglický přírodovědec Charles Robert Darwin (1809 - 1882). Jestliže Koperníkovo učení o vesmíru církve postupně vstřebaly, u jeho teorie o vývoji živých organismů už to nebylo možné, a nezbylo jim proto než ji zamlčovat a přehlušovat nepravdami, neboť ji doložil obsáhlými výzkumy a nezvratnými důkazy. Bylo to další vítězství kritického myšlení nad myšlením mýtickým.
Divím se i nedivím, jak rychle a jednoznačně Babiš st. „zamázl“ vystoupení svého syna, které ho mohlo značně poškodit. Divím se jeho drzosti, které se dopustil vůči jednomu ze svých nejbližších. Stejně se ovšem nedivím, protože ho mám dávno přečteného. Nevím, jestli je Babiš ml. duševně nemocný, avšak u Babiše st. o tom nepochybuji, neboť je to evidentní anetický (amorální) psychopat, trpící naprostým nedostatkem sebenáhledu.
Dnes po ránu jsem si pustil rozhovor redaktora Reflexu Čestmíra Strakatého s novým předsedou Milionu chvilek Benjaminem Rollem, a dodalo mi to na dobré náladě nejen pro nastávající den. A jak mám už skoro notoricky ve zvyku, připomněl jsem si Rollovy mnou milované předchůdce.