Bohuslav Sobotka

19. 12.

Muž, který se nedokáže dohodnout

Bohuslav Sobotka Přečteno 8002 krát

Mirek Topolánek v pátek 19. prosince prohrál v Poslanecké sněmovně dvě důležitá hlasování. Ještě žádný předseda vlády se ve věci zahraničního působení našich jednotek nedostal do tak slabé a trapné situace. Vláda navíc prohrála i hlasování o tzv. vlajkovou loď svých reforem, Julínkovy poplatky ve zdravotnictví. Hlasování Senátu nemusí být z pohledu úplného zrušení poplatků vůbec beznadějné. Před několika dny se totiž ukázalo, že ODS již Senát plně nekontroluje, když nedokázala zamítnout zákon ČSSD o záchraně Úrazové nemocnice v Brně. A tak možná nezastaví ani konec asociálního Julínkova experimentu. ČSSD tak splní svůj závazek, který dala v krajských a senátních volbách.

Znovu se potvrdilo, že Topolánkova vláda je vládou menšinovou. Mirek Topolánek však tuto skutečnost stále ignoruje a není schopen se s opozicí dohodnout vůbec na ničem. Byla to ČSSD, která vládě nabídla dohodu o výkonu předsednictví v EU. Vláda dodnes nebyla schopna jednání dovést do konce. Byla to ČSSD, která nabídla možnost vyměnit s koalicí zrušení poplatků za časově omezené a početně redukované působení našich jednotek v Afghánistánu. Ani této dohody však Topolánek nebyl v reálném čase schopen a raději hájil Julínkovu poraženou politiku. Nutně tedy následovala koaliční hlasovací havárie. Topolánek nemá nejmenší právo obviňovat ČSSD z problémů, které s našimi zahraničními jednotkami možná nastanou. Výraz vláda je od slova vládnout. On efektivního vládnutí není schopen. Nemá ani 101 spolehlivých poslanců. Z vojáků se bohužel nyní stali rukojmí jeho neschopnosti.

Mirek Topolánek byl zatím vždy o jeden hlas úspěšný, dokud se mu dařilo nakupovat přeběhlíky. Touto univerzální metodou opakovaně nahrazoval potřebu nějaké, byť jen minimální, dohody s opozicí. Poslanečtí zběhové už ale v posledních dnech došli. A koalice má problém i s vlastními poslanci.

Vůbec to vypadá, že premiér se nyní rozhodl všechny problémy jen valit před sebou a spoléhat se na to, že věc nějak dopadne. Sliboval změny ve vládě, ale žádné neudělal. Partnerům v EU přislíbil ratifikaci Lisabonské smlouvy do konce roku 2008 a nyní jen krčí rameny. Tomu, že má potřebné hlasy na schválení radaru USA už po pátku nevěří vůbec nikdo.

Takto se ale vládnout nedá. Situace vlády je příliš beznadějná na to, abychom si mohli dovolit takto pasivního premiéra. A nějakou dlouhou vládní agónii. Navíc s nebezpečným hospodářským poklesem za dveřmi.

Je čas dohodnout se na předčasných volbách spolu s volbami do evropského parlamentu v červnu 2009, nebo nejpozději na podzim příštího roku.

12. 12.

Michal Pohanka se loučí

Bohuslav Sobotka Přečteno 7051 krát

Jak stárnu, postupně ztrácím onu dřívější netrpělivost dozvědět se co nejdříve, jak věci dopadnou. Už dávno nepřeskakuji stránky v knížce a nepřetáčím filmy na videu ( třeba můj syn už si asi ani nebude pamatovat, co bylo video, ale tahle fráze mi do textu vplynula přirozeněji než „posouvání filmu na DVD“). Pokud jde o zajímavé osudy lidí, které v životě potkávám, zjistil jsem, že prosté plynutí času řadu lidských příběhů uzavře nějakou pointou samo od sebe a že vlastně člověku stačí jen nějaký čas počkat. (Pokud jde o vlastní život, myslím že má pravdu Jaromír Nohavica, když v jednom svém textu konstatuje, že je obrovské štěstí, že člověk netuší, co ho v budoucnu ještě potká).

Chování přeběhlíků v Poslanecké sněmovně po roce 2006 vyvolalo obrovské množství naléhavých otázek. Proč to udělali? Co za jejich kroky ve skutečnosti bylo? Zastrašování nebo korupce? Komu tím chtějí pomoci? Také mne to rozčílení tehdy zasáhlo. Ale i příběhy přeběhlíků se jednou uzavřou a možná se na některé otázky dočkáme odpovědí. Jako první pohnul svým osudem Michal Pohanka, když se včera vzdal poslaneckého mandátu.

Myslím, že není vůbec žádný důvod mu děkovat. Určitě jsem rád, že umožnil alespoň nyní návrat k poměrům, daným hlasováním voličů ve volbách v roce 2006. Bude to úleva, zejména když budu hovořit s voliči ČSSD v našem kraji. Ale každé slovo komentáře, který Michal Pohanka tomuto svému kroku věnoval jen potvrzuje fakt, že měl na mandát rezignovat už dávno. Stejně jako jeho činy ve Sněmovně, zejména pokud jde o hlasování pro tzv. reformu veřejných rozpočtů a poplatky ve zdravotnictví. Tato hlasování žádná rezignace nesmaže.

Michala Pohanku znám jako sociálního demokrata od samého počátku devadesátých let. Politika ho sice zajímala, ale rozhodl se raději pro dráhu lékaře. Až dřívější ministr ČSSD Fišer ho vzal na ministerstvo zdravotnictví a ovlivnil tak rozhodujícím způsobem jeho další životní dráhu. V roce 2006, když kandidoval na pátém místě do Poslanecké sněmovny, jsem s ním objel celý kraj, hlavně tamní nemocnice. Vím, co lidem sliboval, když stál vedle mne na mítincích před volebním autobusem. Dodnes pochybuji, že už tehdy věděl jaká bude jeho povolební role. Naše jihomoravská kandidátka ČSSD tehdy dostala přes 200 tisíc hlasů, porazili jsme v kraji ODS, Michal obdržel několik tisíc preferenčních kroužků, hlavně z Brna. Pak zběhl.

Myslím, že pro jeho voliče musí být minimálně srovnatelný šok číst dnešní zdůvodnění rezignace : „ Svou práci pro koalici už jsem odvedl. Je to logické, protože po kongresu je ODS konsolidovaná. Pro koalici jsem udělal maximum, co jsem mohl.“ Co si asi při čtení jeho slov pomyslí lidé, kteří vzhledem k volebnímu systému musí důvěřovat politickým stranám, že na kandidátky dají jen politiky, kteří ponesou odpovědnost za plnění volebních závazků? Určitě nevolili Pohanku proto, aby svědomitě pracoval pro koalici ODS, Kalouska a Bursíka.

Jistě, je to odpovědnost politické strany, koho kandiduje, ale můžete najít nějaký preventivní a skutečně účinný kontrolní systém, který z kandidátky vyloučí lidi jako je Michal Pohanka? Je možné lidem vidět do duše? Lze zjistit už před volbami, kdo skutečně odolá brutálním metodám tzv. pozitivní či negativní motivace? V zemi, kde i slušní novináři zavírají raději oči nad špinavým obchodováním s poslaneckými hlasy v domnění, že tím podpoří reformy nebo silnější přítomnost USA v Evropě?

Mirek Topolánek si mohl v roce 2006 vybrat. Buď programový kompromis s ČSSD, nebo vládnutí s válcováním bez kompromisu. Založené tím pádem na politickém a lidském podvodu několika přeběhlíků, jako byl Pohanka. Zvolil druhou cestu. A začal prohrávat volby. I jeho vládnutí se jednou uzavře, uvidíme, za jakých okolností. Vlastně si myslím, že Michal Pohanka svým krokem o něco přetočil dopředu i příběh současného předsedy vlády.

Je to vlastně jakási skrytá síla těchto Topolánkových figurek. Musí z nějakého důvodu při každém hlasování poslouchat náhončí ODS, musí na ulici utíkat před svými voliči z roku 2006 a mazat zřejmě hodně nepěkné e-maily, plouží se po chodbách Parlamentu a uhýbají očima před svými kolegy z kandidátky, nakonec však budou mít poslední slovo. Moc, kterou jim Mirek Topolánek svévolně svěřil, mohou závěrečným gestem rezignace na poslanecký mandát obrátit proti němu.

11. 12.

Řebíčkův tunel na letiště

Bohuslav Sobotka Přečteno 5357 krát

Ministr dopravy Aleš Řebíček se zachoval zcela neprofesionálně. Během probíhající privatizace státního podniku Letiště Praha se podle Ihned.cz velmi konkrétně vyjádřil k očekávané ceně a to dokonce způsobem, který může snížit výnos vlády o několik desítek miliard korun.

V rozhovoru pro rakouský list WirtschaftsBlatt ministr Řebíček podle Ihned.cz uvedl: „ Pokud by nabídka byla nižší než padesát miliard, doporučím vládě, aby letiště neprodávala.“

Tak především, během privatizací státních firem by se ministři k očekávané ceně neměli raději vyjadřovat vůbec. Budou to totiž oni, kdo v konečné fázi o prodeji rozhodnou. Pokud se už vyjádří, mělo by to být způsobem, který bude zájemce motivovat k co nejvyšší cenové nabídce. Topolánkův politický objev Aleš Řebíček udělal to nejhorší co mohl. Snížil laťku pro nabídky hluboko pod dříve očekávanou tržní cenu Letiště Praha. Dokonce začal omlouvat možné nižší finanční nabídky stávající hospodářskou krizí.

Důsledek je jasný, vláda získá méně. Zatímco dříve se hovořilo o nabídkách nad 100 miliard korun, ministr Řebíček vytvořil prostor pro jejich pokles pod 100 miliard, dokonce až k 50 miliardám korun. Takové výroky všichni potenciální uchazeči velmi citlivě registrují a ovlivní jejich konečné cenové rozhodnutí.

Nejen s ohledem na podobné amatérské chyby by Topolánkova vláda měla privatizaci letiště zrušit. Probíhající finanční krize může výrazně snížit počet seriozních zájemců a tím také omezit soutěžní prostor a naději vlády na dobrou cenu. Není žádný důvod s prodejem spěchat. Občas se počkat vyplatí. V roce 2002 zrušila vláda Vladimíra Špidly privatizaci Českého telekomu při očekávaném výnosu cca 55 miliard korun, za dva roky poté získal stát prodejem firmy 84 miliard korun.

Navíc si myslím, že klíčové státní podniky typu Letiště Praha by si měl stát buď ponechat, nebo je pouze pronajmout tak, aby nepřišel o strategický majetek. Většina velkých letišť v zemích EU je buď zcela státních, nebo jsou pronajaté. To co chystá Topolánkova vláda, tedy prodej celého letiště včetně pozemků, je ve vyspělých demokratických státech naprostá výjimka.

Ale vypadá to, že premiér Topolánek a jeho parta budou prodávat ať se děje co se děje. Dokonce s Řebíčkovou slevou.

09. 12.

Ministr Nečas naboural rozpočet

Bohuslav Sobotka Přečteno 5640 krát

26. listopadu jsem na jednání rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny navrhl zvýšit pro rok 2009 prostředky na platy zaměstnanců veřejného sektoru o 2,7 miliardy korun. Nesouhlasím totiž dlouhodobě s vládní platovou politikou, která u půl milionu veřejných zaměstnanců vede k opakovanému poklesu reálných příjmů. Proti mému návrhu hlasovali všichni poslanci ODS a KDU-ČSL a protože je poměr sil mezi koalicí a opozicí ve výboru vyrovnaný (tolik moderní přeběhlíky tam nemáme), návrh neprošel.

Docela mne tedy překvapilo to, k čemu došlo při projednávání rozpočtu na schůzi Poslanecké sněmovny ve středu 3. prosince. Ministr práce a sociálních věcí za ODS Petr Nečas okopíroval (doslovně, včetně důvodové zprávy a zdrojů financování) můj návrh na zvýšení platů zaměstnanců veřejného sektoru v příštím roce o 2,7 miliardy korun a osobně ho předložil při projednávání rozpočtu. Jelikož jsem to udělal také, bude zítra Poslanecká sněmovna rozhodovat mezi dvěma věcně stejnými návrhy Sobotky a Nečase. Věru komické.

Byl to totiž právě ministr Petr Nečas, kdo spolu s ministrem financí Kalouskem prosadili před více než rokem pro půl milionu veřejných zaměstnanců tříletou platovou redukční dietu. Tvrdou a nelítostnou platovou restrikci pro všechny, bez ohledu na to, jestli pracují dobře nebo špatně. Postihlo to učitele i školníky, policisty a hasiče, celníky i úředníky a také pracovníky v sociálních a zdravotních službách. Veřejným zaměstnancům díky této politice Topolánkovy vlády v letošním roce poklesly jejich reálné platy o 3% a podobná neradostná perspektiva je čekala i v letech 2009 a 2010.

Nerozumný a demotivující přístup vlády ČSSD od počátku kritizovala a opakovaně navrhovala zvýšit tyto platy alespoň nad úroveň inflace. Jsem rád, že jsme konečně uspěli a vláda ustoupila. Ale ani racionální opoziční argumenty, ani přicházející ekonomické zpomalení by nejspíš na zlomení Nečasova a Kalouskova odporu nestačily. Tím skutečným důvodem byl nepochybně výsledek krajských a senátních voleb. Odlesk oranžové mapy dolehl i do kanceláří Topolánkových ministrů a nutí je s ostudou odhazovat politické principy, za než byli ještě před dvěma měsící ochotni (alespoň verbálně) krvácet na barikádě tzv. reformy veřejných rozpočtů.

A pak že naše demokracie alespoň v něčem nefunguje. K volbám, i těm krajským a senátním, má smysl chodit. Co jen ale zůstane z té ubohé Topolánkovy a Kalouskovy reformy veřejných rozpočtů, když už ji vedle opozice začali demolovat i členové vlády?

05. 12.

Pachatelé se vrací na místo činu

Bohuslav Sobotka Přečteno 5973 krát

V minulých dnech věnovali premiér Mirek Topolánek a ministr financí Miroslav Kalousek hodně úsilí tomu, aby se zbavili odpovědnosti za současnou platnou podobu sazby daně z příjmů fyzických osob pro rok 2009. Přitom je zřejmé, že to byli právě tito dva muži, kdo nám výši zdanění v příštím roce nastavili. Nyní pracně a za velkého nářku médiií snižují daň, kterou sami nejprve zvýšili. Pat a Mat pokračují v daňové reformě.

Jak k tomu vůbec došlo? 15. srpna 2007 předložil v Poslanecké sněmovně Mirek Topolánek jako poslanec komplexní pozměňovací návrh k tzv. reformě veřejných rozpočtů, kterým nastavil výši sazby daně z příjmů a výši základních slev na dani od 1.1. 2009. Tento návrh, zpracovaný pro premiera na ministerstvu financí, byl stejně jako celá tzv. reforma veřejných rozpočtů schválen hlasy poslanců ODS, KDU-ČSL, Strany zelených a poslanců Pohanky a Melčáka. Proti tzv. reformě a zdaňování příjmů v letech 2008,2009 a dále hlasovali poslanci ČSSD a KSČM.

Už v ten samý den, kdy byl Topolánkův komplexní pozměňovací návrh předložen, jsem v Poslanecké sněmovně vystoupil a upozornil mimo jiné na jeho negativní důsledky pro zdanění některých fyzických osob v roce 2009. Vystoupil jsem záměrně ještě před koncem tzv. druhého čtení, aby mohli vládní poslanci ještě případně načíst opravu. Nic takového se ale bohužel nestalo. Ministr financí a premier tehdy tvrdili, že je vše v naprostém pořádku. A svůj návrh beze změny protlačili. Nereagoval ani Senát, kde tehdy ODS vůbec nepřipustila diskusi a podávání pozměňovacích návrhů. Svůj podpis připojil i prezident.

První znejistěl poslanec ODS Tlustý. Posléze i všichni ostatní zjistili, že Topolánek svým návrhem meziročně řadě občanů vlastně zvýší daň z příjmů. Půl roku se nic nedělo, vláda předložila novelu až v létě a koaliční poslanci ji „zapoměli“ zařadit na mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny, kterou svolali v srpnu letošního roku. Díky tomuto opomenutí (kterého si tehdy kupodivu vůbec nevšiml ani předkladatel - ministr financí Kalousek) nabralo schvalování novely zákona o dani z příjmů velké zpoždění, takže není vůbec jisté, jestli ho vládní koalice stihne schválit do konce roku.

Teprve vposledních dnech předvádí vláda před voliči horečné úsilí a snaží se na poslední chvíli Topolánkův špatný návrh z roku 2007 změnit. Pachatelé se vrátili na místo činu. Mají ale problémy ve vlastních koaličních řadách. A zlobí se na opozici, že vládě málo pomáhá.

Myslíte, že se něco takového může stát někde jinde, než za současné vlády v České republice?

PS. Pro ilustraci uvádím oficiální záznam mého vystoupení v Poslanecké sněmovně dne 15. srpna 2007, v rámci projednávání tzv. reformy veřejných rozpočtů:

Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem nechtěl zneužít pozice zpravodaje k tomuto vystoupení a požádal jsem svůj poslanecký klub, aby mě zmocnil k tomuto vystoupení. Vystupuji zde tedy nikoliv jako zpravodaj v rámci projednávání, ale jako zástupce poslaneckého klubu sociální demokracie.
Dovolte mi, abych se pokusil upozornit na některé nesrovnalosti, které jsem nalezl ve vládním komplexním pozměňujícím návrhu. Tento návrh je dnešním tiskem komentován - a takto ho okomentoval i pan předseda vlády - jako návrh, který má dále snížit daně. Já jsem se podíval na jednotlivé návrhy, které jsou v něm obsaženy, ale obávám se, že buď došlo k omylu, to znamená, že tisk a pan předseda vlády referovali o něčem jiném, nebo možná ten návrh byl chybně sestaven či sepsán. A vzhledem k tomu, že procedura projednávání tohoto návrhu zákona bude pravděpodobně předmětem jednání Ústavního soudu, tak bych přece jenom velmi rád upozornil na nesrovnalosti, které jsem zde nalezl a které vypovídají o tom, že tento návrh daně nesnižuje, ale že tento návrh naopak daně zvyšuje.
V části, která se týká daně z příjmů, je navrženo, aby se od roku 2009 snížila sazba daně z příjmů z 15 % z takzvané superhrubé mzdy na 12,5 % z takzvané superhrubé mzdy. Současně se ovšem navrhuje, aby se snížily slevy na dani na poplatníka, na manželku a na dítě oproti původnímu vládnímu návrhu, což paradoxně znamená, že se zvyšuje daňová zátěž poplatníka oproti onomu snížení sazby z 15 na 12 %. Je to tedy protichůdný pohyb. Na jedné straně se snižuje sazba z 15 na 12,5 %, oproti tomu se snižuje sleva na dani, kterou si každý poplatník na konci roku může odečíst od své daňové povinnosti.
Kdyby to bylo snížení slevy na dani v řádu korun nebo desítek či stokorun, tak bych se nad tím nepozastavoval a nezdržoval bych Poslaneckou sněmovnu touto poznámkou. Problém je v tom, že se jedná o snížení slevy na dani oproti vládnímu návrhu o celých 30 %, o 8000 korun. Ve vládním návrhu je sleva na dani na osobu a na nevýdělečně činnou manželku navržena ve výši 24 840 korun. Ve vládním komplexním pozměňujícím návrhu, který zde pan předseda vlády uvedl jako návrh, který dále snižuje daně, se tato sleva na dani snižuje, a to na 16 650 korun, to znamená o 8000 korun, o 30 % oproti původně navržené výši.
Druhá nesrovnalost, na kterou jsem narazil, se týká slevy na dani na dítě. Opět v dnešních novinách jsem si přečetl, že závěr včerejšího jednání vládní koalice spočívá v tom, že sice budou ponechány poplatky pro děti, ale zvýší se sleva na dani na dítě, tak aby kompenzovala rodinám tento vyšší výdaj. V původním vládním návrhu, který jsme obdrželi do Poslanecké sněmovny, byla sleva na dani na dítě navržena ve výši 10 440 korun. Tento komplexní pozměňující návrh, který jsme obdrželi, snižuje tuto slevu na dani na částku 10 200 korun. To znamená, po přijetí tohoto návrhu bude ta sleva na dani na dítě ještě menší než v původním vládním návrhu. To znamená - jde to oproti tomu, co jsem si přečetl dnes v novinách jako závěr koaličního jednání, protože to je snížení slevy na dani na dítě, nikoliv její zvýšení. Je to nesmírně legislativně komplikovaně navrženo. Já jsem si to sám musel číst několikrát, ale je to můj závěr, ke kterému jsem dospěl, a chtěl bych Sněmovnu upozornit, protože je důležité, aby všichni poslanci věděli, o čem budeme v návrhu hlasovat. A snažím se to korektně učinit ještě v rámci druhého čtení, protože je možnost případně na toto reagovat. Čili ten návrh komplexní, který zde předseda vlády uvedl jako návrh, který zvyšuje slevu na dani, tak tento návrh ve skutečnosti snižuje slevu na dani, to znamená oproti původnímu vládnímu návrhu zhoršuje postavení rodin s dětmi. Takto jsem si ten návrh přečetl. Samozřejmě myslím si, že je dobré, aby na tu věc bylo upozorněno.
Třetí věc, na kterou bych chtěl upozornit, která je v rozporu s tím, co bylo avizováno, to znamená, že tento vládní návrh snižuje daně, je část zákona, která mění zákon o spotřebních daních, kde se daně naopak zvyšují o 2,2 miliardy korun. I to je součást tohoto komplexního návrhu zákona. V tom původním vládním návrhu je navrženo zvýšení spotřebních daní z tabákových výrobků, které příští rok přinese do státního rozpočtu 5,7 miliardy korun. V tomto návrhu se to zvýšení ještě zvyšuje, to znamená do státního rozpočtu přinese dalších 2,2 miliardy korun, to znamená - celkem získá vláda příští rok do státního rozpočtu na daních 7,9 miliardy korun, tedy skoro 8 miliard korun. No to přece není snižování daní, jestliže tento komplexní pozměňující návrh navrhuje další zvyšování spotřební daně z tabákových výrobků nad rámec vládního návrhu v částce 2,2 miliardy korun.
Když jsem si provedl jednoduchý propočet, který se týká roku 2008 - upozorňuji na to, že hovořím o roce 2008 - na jedné straně avizované snížení daně z příjmů ve výši 19 miliard korun, které ušetří daňoví poplatníci, na druhou stranu ovšem zvýšení DPH, spotřebních daní včetně tohoto dalšího zvyšování a zavedení ekologických daní znamená, že pokud odečtu od veškerých zvýšení nepřímých daní oněch 19 miliard korun, které ušetří poplatníci na dani z příjmů, tak příští rok zaplatí na daních daňoví poplatníci navíc do státního a veřejných rozpočtů 18 miliard korun. Osmnáct miliard korun zaplatí navíc. Bez tohoto komplexního návrhu by to bylo zhruba 16 miliard korun, tento komplexní návrh to ještě u těch spotřebních daní z tabákových výrobků navyšuje o další 2 miliardy korun. To znamená, ten rozdíl mezi snížením přímých daní a zvýšením nepřímých daní v příštím roce představuje pro poplatníky fyzické osoby negativní rozdíl 18 miliard korun, pozitivní pro státní rozpočet. Státní rozpočet tím rozdílem mezi snížením přímých daní a zvýšením nepřímých daní v příštím roce získá finanční prostředky v rozsahu 18 miliard korun navíc oproti tomu, co lidé platí na daních v letošním roce. Já na to chci jenom upozornit v rámci druhého čtení - ještě nebyla ukončena rozprava - aby případně poslanci vládní koalice mohli skutečně navrhnout nějaké návrhy, které daně sníží. Ale zatím to bohužel vypadá na to, že se příští rok daně zvýší.
A poslední poznámka se týká jiné části, protože v tomto návrhu se mění také poměry při jmenování a odvolání ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny. Bylo nám to zde tlumočeno jako zásadní systémová změna oproti vládnímu návrhu. Pro připomenutí - vláda původně navrhovala, aby ředitele VZP jmenovala a odvolávala vláda. Nyní je navrženo, aby to nebyla Sněmovna, ale aby to byla správní rada, která je ovšem z velké části jmenována přímo vládou. Takže místo vlády budou o jmenování a odvolávání ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny rozhodovat úředníci přímo jmenovaní vládou. To také nepokládám za zásadní koncepční rozdíl, který nám zde byl prezentován ve vystoupení pana předsedy vlády.
Děkuji za vaši pozornost a věřím, že ty nedostatky budou případně ještě v rámci druhého čtení ještě odstraněny.

04. 12.

Hodný bernardýn ČEZ

Bohuslav Sobotka Přečteno 6833 krát

Zdá se, že zatímco naše vláda spí, polostátní ČEZ se jako první obětavě vrhl do vánice současné finanční krize, aby jako pes záchranář pomáhal domácím podnikatelům, kteří by v důsledku výkyvů na trhu mohli přijít tak říkajíc „na buben.“

Dnešní MF Dnes informuje na straně B3 o operaci, v níž ČEZ údajně pomohl vytrhnout trn z paty soukromé společnosti, která neúspěšně spekulovala na cenu elektřiny na pražské energetické burze. Titulek „Ocelářům pomohl ČEZ“ doprovází fotografie příslušného zachráněného magnáta.

Škoda, že o tomto příkladu neinformoval toto úterý v Poslanecké sněmovně předseda vlády Mirek Topolánek, když líčil způsob, jakým se vláda vypořádá s důsledky hospodářského zpomalení. Jeho vystoupení bylo velmi obecné a takový konkrétní příklad vládní pomoci by mu jistě dodal na působivosti.

I když, možná by tento krok, plný příkladného milosrdenství v jinak chladném světě velkého podnikání, nakonec vzbudil některé otázky.

Třeba: Pomůže ČEZ opravdu každému? A jak se taková věc vlastně zařizuje? Stačí zavolat na zákaznickou linku?

Uvidíme příště. A nebo možná ne.

02. 12.

Jak zmírnit dopady krize

Bohuslav Sobotka Přečteno 5569 krát

Česká republika bude v roce 2009 čelit výraznému globálnímu hospodářskému zpomalení. Světová finanční krize, jejímž viditelným počátkem byla hypotéční krize v USA, se díky dosavadním rekordním ztrátám finančních institucí a kapitálových trhů, rozsáhlé nejistotě ve věci dalšího vývoje na finančních trzích a úvěrové restrikci, přelévá stále více do reálné ekonomiky. Většina ekonomik světa podle dostupných odhadů MMF a OECD v příštím roce zpomalí, v USA a EU se očekává stagnace či dokonce mírná recese.

Toto zpomalení se prostřednictvím významného poklesu zahraniční poptávky projeví v roce 2009 rovněž zpomalením otevřené a exportně orientované české ekonomiky. Hrozí růst nezaměstnanosti a výpadek příjmů veřejných rozpočtů. Jsem přesvědčen, že současná situace vyžaduje aktivní přístup vlády, který bude zaměřen na omezení a překonání negativních dopadů globální krize na domácí ekonomiku a životní úroveň našich obyvatel.

Konkrétní vládní opatření musí směřovat zejména k řešení problémů zaměstnanosti, podpory vzniku nových pracovních míst, zvýšení konkurenceschopnosti a posílení exportu. Vláda k tomu musí využít všechny dostupné nástroje rozpočtové politiky i dalších strukturálních politik, přirozeně v rámci snahy o udržení rozpočtové stability a dodržení cílů v oblasti deficitu veřejných rozpočtů. V této souvislosti navrhuji a doporučuji realizovat následující protikrizová opatření:

1. Změna návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2009

Vláda předložila nerealistický návrh rozpočtu, který zcela ignoruje existenci rizik v oblasti ekonomického vývoje a počítá dokonce se zrychlením růstu české ekonomiky v roce 2009. Návrh je nutno přepracovat a vytvořit v rámci rozpočtu rezervu alespoň 25 miliard korun pro realizaci aktivních rozpočtových opatření vlády a také na pokrytí očekávaného výpadku daňových příjmů. Tyto změny je možno provést ještě v rámci projednávání rozpočtu na půdě Poslanecké sněmovny. Vláda by měla rychle zastavit či odložit všechny zbytné výdajové projekty, které nemají v roce 2009 přímý dopad na zaměstnanost či podporu hospodářského růstu. Na příjmové straně je nutno stáhnout či zamítnout spornou novelu zákona o dani z příjmů. Škrty na výdajové straně se nesmí dotknout výdajů na sociální politiku a investic do dopravní infrastruktury, vědy a vzdělání.

2. Posílení prostředků na aktivní politiku zaměstnanosti a čerpání prostředků z Fondu
přizpůsobení globalizaci

V rámci rozpočtu na rok 2009 je nutno posílit plánované prostředky na aktivní politiku zaměstnanosti. Stát musí mít k dispozici dostatečné zdroje na aktivní podporu lidí, kteří v důsledku ekonomické krize ztratí své pracovní místo a to jak formou rekvalifikací, tak poskytováním dotací na vytváření nových míst, včetně obecně prospěšných prací pro obce či kraje. V tomto ohledu je také nutno posílit využívání prostředků z rozpočtu EU, včetně prověření možnosti čerpat prostředky z Fondu přizpůsobení globalizaci na podporu propouštěných zaměstnanců. Vláda musí také věnovat zvýšenou pozornost otázce pracovní migrace a s ní spojených sociálních a bezpečnostních problémů. Tyto problémy mohou eskalovat v souvislosti s propouštěním zahraničních pracovníků. V důsledku změny situace na trhu práce se také otevírá prostor k přehodnocení systému tzv. zelených karet ve smyslu zpřísnění podmínek pro jejich udělování pro nekvalifikované pracovníky.

3. Stanovení termínu přijetí eura

Vláda by měla během roku 2009 stanovit termín přijetí společné evropské měny v horizontu roku 2013. Česká republika je malou otevřenou ekonomikou s převažujícím exportem do zemí eurozóny. I v budoucnu lze očekávat kolísání kurzu, nelze také vyloučit pokračování trendu nepřiměřeného posilování naší národní měny. Koruna může být také snadným cílem finančních spekulací. To přináší nejistotu nejen pro naše exportéry, ale také pro přímé zahraniční investory. Relativně brzké přijetí eura vyloučí opakování podobných nejistot a podpoří domácí exportně orientovaný průmysl.

4. Posílení proexportní politiky

U mnoha firem dojde v důsledku hospodářské krize k poklesu odbytu a ke zhoršení přístupu k úvěrům. Vláda by měla aktivně a intenzivně podpořit snahu podniků najít alternativní trhy. Je nutno pružně posílit vládní podporu exportu do těch teritorií, která budou v příštích letech zasažena ekonomickou krizí relativně méně či po kratší dobu, než USA a EU. A to jak přímou ekonomickou diplomacií členů vlády, personálním posílením obchodních zastoupení v klíčových teritoriích, otevřením nových konzulátů v hospodářsky se rychle rozvíjejících oblastech ale také finančním posílením zdrojů a aktivit ČEB, EGAP a ČMZRB.

5. Zvýšení čerpání prostředků z fondů EU

Zvýšené čerpání prostředků z fondů EU může sehrát pozitivní pro-růstovou a stabilizační roli. Tento fiskální impuls navíc nenaruší stanovené cíle v oblasti deficitu veřejných rozpočtů. Vláda by se proto měla soustředit na maximální zvýšení čisté pozice ČR při čerpání prostředků z fondů EU v letech 2009 až 2010.

6. Podpora investic do energetiky

Vláda by měla podpořit urychlené budování nových energetických zdrojů na území České republiky, včetně modernizace či rozšíření jaderných reaktorů. Vláda by rovněž měla dotačně i daňově stimulovat vyšší investice do snižování energetické náročnosti podniků i domácností, a to jak využitím domácích zdrojů (SFŽP), tak prostředků z fondů EU. Tyto nové investiční aktivity poskytnou příležitosti i českému průmyslu.

7. Veřejné investice na podporu ekonomiky a veřejná podpora

Kromě udržení tempa výdajů v oblasti budování dopravní infrastruktury by vláda měla dotačně motivovat kraje a obce k vyšší podpoře ekologické modernizace vozového parku veřejné dopravy, včetně kolejových vozidel. Vláda by rovněž měla zahájit konzultace s Evropskou komisí ve věci možné veřejné podpory těch odvětví domácí ekonomiky, které budou krizí nejvíce zasaženy (např. automobilový průmysl).

8. Změna mzdové politiky ve veřejném sektoru

V zájmu stabilizace spotřeby domácností je vhodné přehodnotit dosavadní plošně restriktivní platovou politiku vlády vůči zaměstnancům veřejného sektoru s tím, že by vláda měla nově garantovat růst reálných platů v letech 2009 až 2010. Stávající trend opakovaného snižování reálných platů je neudržitelný a zvyšuje riziko zhoršení kvality veřejných služeb.

9. Přehodnocení důchodové reformy

Ve světle nejnovějších zkušeností s rozsahem globální finanční krize je nutno přistoupit k přehodnocení připravované důchodové reformy tak, aby z ní vláda vyloučila vyvedení části povinného důchodového pojištění do soukromých penzijních fondů, které jsou závislé na vývoji na finančních trzích. Průběžně financovaný penzijní pilíř je odolnější vůči výkyvům na kapitálovém trhu než privátně spravované spoření na stáří. Totéž se týká zvažované privatizace zdravotních pojišťoven. Současně je nutno odmítnout plán vlády na plošnou liberalizaci podmínek pro investování prostředků klientů fondů penzijního připojištění. Právě konzervativně nastavená současná pravidla pro hospodaření českých fondů penzijního připojištění uchránila klienty od vysokých ztrát v důsledku dramatického poklesu kapitálových trhů.

10. Posílení role státu jako regulátora a vlastníka

Vláda by měla přehodnotit ty plánované privatizační procesy, které za současného stavu světové ekonomiky negarantují optimální výnos pro stát, zejména by měla zrušit plánovaný prodej Letiště Praha. Důležité je rovněž využít všech možností pro efektivní regulaci cen elektrické energie a plynu. Ze sociálních důvodů je vhodné zpomalit stávající tempo deregulace nájemného.

11. Náprava deformace daňového systému

Pokládám za důležité odstranit alespoň některé deformace stávajícího daňového systému. V rámci podpory spotřeby domácností navrhuji snížit sníženou sazbu DPH z 9% zpět na 5%, zrušit systém zdaňování tzv. superhrubé mzdy a příjmy vyšší než 100 000 hrubého měsíčně nově zdanit sazbou 35%.

12. Spolupráce při řešení krize s ostatními státy v rámci EU

Ukazuje se, že země EU (nejen členské státy eurozony), jsou ochotny a schopny pružně a intenzivně spolupracovat při hledání adekvátních reakcí na současnou finanční a hospodářskou krizi. Česká republika by měla využít nadcházející předsednictví k tomu, aby se z pozice věčného paušálního kritika všech navrhovaných společných opatření stala zemí, ochotnou kooperovat a pomáhat při hledání společných receptů na zmírnění negativních projevů hospodářského poklesu. ČR by rovněž měla aktivně spolupracovat při hledání efektivnějších modelů nadnárodní (např. evropské) regulace finančních trhů. Sama přitom může jít díky již provedené domácí reformě dozoru (2005- 2006) příkladem.

Archiv článků: prosinec 2008