Bohuslav Sobotka

25. 02.

Jak se krade ve VZP

Bohuslav Sobotka Přečteno 15992 krát

Naše zdravotnictví je stále ve stínu neblahého dědictví bývalého ministra a neúnavného privatizátora Tomáše Julínka a jeho pohrobků na ministerstvu zdravotnictví. Svědčí o tom případ nejnovějšího pokusu o tunelování VZP a také podezřelá privatizace tkáňové banky ve FN Brno. Oba tyto příběhy mají jedno společné – jde o další příklad opravdu nestydatého rozkrádání veřejného zdravotnictví. A oba jsou smutným dokladem toho, co všechno je u nás možné.

Příběh první – jak se dobře přiživit na VZP

Všeobecná zdravotní pojišťovna je relativně úspěšná při vymáhání nedoplatků na zdravotním pojištění. Vymůže zpravidla 97% předepsaného pojistného a platí si pro tento účel aparát vlastních zaměstnanců. Nyní se překvapivě rozhodla najmout poradce na vymáhání pohledávek. Poradce však má být placen měsíčním paušálem, který nebude vůbec závislý na jeho úspěšnosti. Za čtyři roky tak může získat 430 milionů korun! Takové pohádkové paušální smlouvy dostávají právní kanceláře jen v amerických filmech nebo v naší VZP. Ale pozor, uspět ve VZP můžete, jen pokud máte přátele na správných místech. Výhercem této smlouvy snů se má stát právní kancelář, v níž má podíl bývalý ministr Pavel Němec, jenž proslul svými diskrétními službami pro Topolánkovu vládu a justiční mafii.

Předsedou správní rady VZP je pan Marek Šnajdr, náměstek na ministerstvu zdravotnictví z doby Topolánkovy vlády a čelný kandidát ODS pro květnové volby.

VZP zažívá propad příjmů, krátí dotace regionálním nemocnicím, ale 450 milionů pro přátele Mirka Topolánka se jak vidno najde vždycky, i kdyby na léčbu rakoviny v onkologických centrech nebylo. A ono skoro není…

Co na to říkají zástupci státu a pojištěnců ve správní a dozorčí radě VZP? Neslyším žádné protesty. A přitom ve zdravotnictví chybí peníze, kam se podíváte.

Příběh druhý – podivná privatizace tkáňové banky ve FN Brno

Tkáňová banka funguje v Brně od roku 1952, ukládá buněčné a tkáňové transplantáty a připravuje většinu tkáňových transplantátů, používaných v tuzemských nemocnicích. Nyní vyšlo najevo, že Topolánkova vláda tuto činnost v tichosti zprivatizovala.

Rozhodla o tom na jaře 1989, několik dnů před svým koncem. Jakým způsobem byl vybrán privátní partner, nikdo neví. Ministryně Filipiová si to už nepamatuje. Komu tato společnost patří, nikdo neví. Majitel je utajen, sídlí na Kypru. Ví se ale, že v této společnosti figuruje bývalý náměstek z ministerstva zdravotnictví Heller. Stát prý ušetří peníze. Ale je to opravdu pravda? Existuje nějaká veřejně přístupná studie, která to dokládá? Jak je možné, že Topolánkova vláda privatizovala činnosti státních fakultních nemocnic, které mají garantovat superspecializovanou zdravotní péči?

Kterým kamarádům Topolánek a Julínek touto formou pomohli k trvalému obchodu, financovanému ze systému všeobecného zdravotního pojištění? Možná se to jednou dozvíme. Třeba až nový privátní majitel zvýší veřejným pojišťovnám ceny za služby tkáňové banky. Dotovat ze svého je jistě nebude.

24. 02.

ODS: Komedie s daní z nemovitostí

Bohuslav Sobotka Přečteno 8977 krát

Bylo nebylo. 11.2.2003 předložila skupina poslanců ODS ve složení mimo jiné Tlustý, Páralová, Langer, Vojíř, Suchánek , Sehoř, Dub, Plachý. Fajmon, Cabrnoch návrh zákona na úplné zrušení daně z nemovitostí a to od 1.1.2004.

Argumenty pravicových předkladatelů byly následující, cituji: Daň z nemovitostí je demotivující. Jsou jí postiženi občané, kteří svůj příjem neutratí v předmětech denní spotřeby, ale šetří a investují své úspory do koupi domu, pozemku či bydlení. Jde o opakované zdanění téže věci. Toto zdanění by snad bylo omluvitelné, kdyby reálná cena zakoupené nemovitosti každý rok automaticky rostla a daň z nemovitosti byla jistou obdobou daně z příjmů. Tomu tak však není. Naopak ve většině případů si dům, byt či pozemek žádá další náklady na opravy, rekonstrukci, údržbu či rekultivaci.

Takto tedy ODS na jaře roku 2003 obhajovala svůj radikální návrh na úplné zrušení daně z nemovitosti. Návrh, který by zvýšil deficit státního rozpočtu o 6 miliard korun ročně ( ODS totiž navrhovala kompenzovat obcím výpadek této daně přesunem peněz ze státního rozpočtu) byl naštěstí 16.4. 2003 zamítnut, zejména díky hlasům tehdejší vládní koalice ČSSD, KDU, US a opoziční KSČM.

23. února 2010 informují Hospodářské noviny o plánu téže ODS na zavedení vyšší sazby daně z nemovitostí pro majitele dražších domů, nebo pro ty, kdo mají více nemovitostí. Bohatší by se měli nějak podílet na národní oběti, říká k tomu Mirek Topolánek, předseda téže politické strany, která v minulém volebním období populisticky navrhovala daň z nemovitosti zcela zrušit.

V jednom z novinových komentářů v úterý napsali, že ODS chybí jasná vize, že neví, koho chce oslovit a co vlastně chce nabídnout. Přesně tak to je.

Věřím, že nepotrvá dlouho, a ODS, zdeptaná porážkou v květnových volbách, podpoří návrh ČSSD na zvýšení daňové progrese u příjmů nad 1,2 milionu korun ročně. Topolánek už se na to evidentně argumentačně připravuje :):):)

K pobavení ještě doplňuji vystoupení poslance ODS Šeicha z jara 2003. Poslanec, který dnes za ODS ( nyní prosazující zvýšení daně z nemovitostí pro své bohaté voliče) znovu kandiduje, tehdy velmi úpřímně hájil opačný návrh na úplné zrušení daně z nemovitosti takto:

Poslanec David Šeich: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych krátce podpořil návrh pana poslance Tlustého, pod kterým jsem spolupodepsán.
Domnívám se, že tento návrh umožňuje odstranění z našeho pohledu nespravedlivé daně z nemovitostí. Domnívám se také, že podpořením tohoto návrhu umožníme, aby nedocházelo ke zdanění velké části občanů České republiky. Troufám si také tvrdit, že daň z nemovitosti postihuje zejména drobnější vlastníky, jelikož vlastnictví nemovitostí a pozemků ve větším rozsahu zpravidla umožňuje nějaký jiný sekundární výnos z těchto majetků. Tento výnos je také zdaněn nějakým jiným způsobem. Čili daň z nemovitostí v řádech několika set korun postihuje zejména drobnější vlastníky, kteří svůj majetek nadále nevyužívají k žádným jiným účelům než k vlastnímu bydlení, k vlastnímu obdělávání či vlastní potřebě. Domnívám se tedy, že tento návrh umožní nepostihovat zejména drobnější vlastníky půdy a nemovitostí, kteří si na tento majetek prostředky obstarali způsobem takovým, jako zmínil pan předkladatel, to znamená úsporami, to znamená způsobem, který bychom měli rozhodně na úkor krátkodobé spotřeby podporovat.
Domnívám se, že pokud by tento návrh získal podporu Poslanecké sněmovny, mohli bychom dále pokračovat ve zrušení daně např. z převodu nemovitostí, která také nespravedlivě a selektivně postihuje zejména převod, transfer majetku jen některých, čili zase jen výběrově, zase jen selektivně převod některých majetků. Listina základních práv a svobod zaručuje každému právo vlastnit majetek a právo majetek nabývat a pozbývat. Tak je to v ústavě garantováno. Domnívám se, že by toto nemělo být postihováno a dále zdaňováno. Občanům doporučuji pečlivě sledovat, zdali vláda s konstruktivní komunistickou opozicí tento návrh zamítne a daň z nemovitostí nadále ponechá.

19. 02.

Česká republika není a nebude rozpočtovým „Řeckem“

Bohuslav Sobotka Přečteno 9988 krát

V posledním měsíci je oblíbeným hitem ODS, ale také ministra financí Eduarda Janoty opakované veřejné varování před možností, následovat v dohledné době řecký rozpočtový příklad. Vytvořila se poměrně úspěšná mediální zkratka, jejímž cílem je vnutit české veřejnosti pocit, že nás smutný řecký osud nemine ( zejména pak, pokud nevyhraje volby ODS :):)

Srovnání situace ČR s Řeckem není adekvátní, jak pokud jde o trendy vývoje veřejných rozpočtů, tak o celkový aktuální podíl veřejného dluhu na HDP. Je to stejně nepřesné, jako přirovnávat k Řecku Slovensko, Polsko, Irsko nebo třeba Rakousko.

Celkový veřejný dluh bude v Řecku na konci letošního roku 120% tamního HDP, Česká republika vykáže s vysokou pravděpodobností celkové zadlužení 40% HDP. Tedy nižší než Rakousko a Polsko a podobné jako Slovensko. V těchto zemích, jejichž celková zadluženost se řecké situaci dlouhodobě blíží o něco více než ČR žádná podobná hysterie „ Řecko nadohled“ neprobíhá.

Ano, v Evropě existují země, které lze z pohledu celkové výše dluhu s Řeckem porovnávat. Patří mezi ně nejzadluženější země EU –Itálie a také Belgie, Maďarsko a Portugalsko. V žádném případě ne Česká republika. Rozdílné bylo také tempo zadlužování v posledních letech, zatímco roční deficity veřejných rozpočtů se v ČR v letech 2004 až 2008 držely kolem a pod 3% HDP, řecké roční schodky se pohybovaly v průměru na 7% HDP. Řecko trvale překročovalo obě rozpočtová kritéria, důležitá pro členství v eurozóně – celkový dluh i roční schodek. Navíc bylo opakovaně odhaleno špatné účetnictví, které krylo skutečnou ( vyšší) úroveň deficitu. To dále snížilo věrohodnost Řecka jak v očích zemí EU, tak investorů. V ČR se nic takového jako zkreslování údajů pro EK nedělo.

Pan ministr Janota by proto neměl naši zemi tak často veřejně srovnávat s Řeckem. Zhoršuje to vnímání našeho státu v očích analytiků ratingových agentur, Evropské komise, zahraničních investorů i zájemců o naše státní dluhopisy. Vyvolávání paniky ( např. ve stylu – nebude na důchody) také zbytečně dále ochromuje spotřebu tuzemských domácností.

Česká republika potřebuje změnit trend vývoje veřejných rozpočtů, poznamenaný poklesem ekonomiky v roce 2009 a chybným snižováním některých daní po roce 2008. Je důležité dodržet konvergenční plán redukce schodků tak, jak ho předložila Fischerova vláda. O konkrétních nástrojích fiskální konsolidace rozhodnou přirozeně volby, je ale klíčové, aby se ke snížení deficitu pod 3% přihlásily obě hlavní politické strany ( jedna z nich totiž volby vyhraje). Příští vláda ale současně nesmí přehnat rozpočtovou restrikci tak, aby poškodila reálnou ekonomiku. Její růst je zatím velmi nejistý. Deficit je nutno snižovat postupně, v horizontu několika let tak, aby poklesl pod 3% HDP nejpozději v roce 2013.

K tomu potřebujeme konkrétní plán úspor a zvýšení příjmů státu. Nepravdivé srovnávání s řeckým rozpočtovým problémem je možná dobrý nástroj stranické propagandy, ale ničemu dobrému jinak nepomůže.

Mimochodem, v letech 2000-2004 vládla v Řecku levice, od roku 2004 do roku 2009 pak pravicová Nová demokracie. V roce 2004 byl řecký veřejný dluh na úrovni 98,6 % HDP, v roce 2008 99,2% HDP. Řecko také v minulých letech snižovalo daně ( DPPO postupně z 25 na 20% a dvě sazby daně z příjmů fyzických osob poklesly z 29%/39% na 25%/35%. Mezní sazba této daně ( pro příjmy nad 75 tisíc euro ročně) zůstala i za pravicové vlády na 40%.

18. 02.

Proč není daňová amnestie dobrý nápad

Bohuslav Sobotka Přečteno 7197 krát

Podle MF Dnes zvažuje údajně české ministerstvo financí tzv. daňovou amnestii. Tedy plán, jak odpustit část plnění daňové povinnosti ( např. penále) těm poplatníkům, kteří do České republiky přesunou prostředky, které doposud před svými správci daně ukrývali v zahraničí (například v zemích, populárně označovaných jako daňové ráje). Jsem přesvědčen, že to není vůbec dobrý nápad. Hlavní důvody jsou následující:

1) Každý takový mimořádný krok představuje vážný morální hazard státu. Bude jako nespravedlivý vnímán těmi, kdo své peníze nikde neukrývali a daně v minulých letech poctivě platili. Naopak, poskytne výhodu těm, kdo české daňové zákony obcházeli a porušovali. Pokud dojde na amnestii, vytvoří se do budoucna očekávání, že stát takovou akci ještě někdy zopakuje. To může mít z dlouhodobého hlediska špatný vliv na morálku plátců daní.

2) Rozpočtový efekt je v ČR velmi sporný a obtížně měřitelný. Přitom právě dodatečnými rozpočtovými příjmy tento svůj návrh MF údajně obhajuje. Ministr Eduard Janota hovoří o tom, že chce studovat italský model amnestie. Ale! Například nominální sazba zdanění firem (DPPO) se v naší zemi pohybovala v letech 2006-2010 na úrovni 24-19%. Dnes je efektivní míra zdanění firem v ČR ( po započtení všech možností redukovat základ daně) někde kolem 13% ( v roce 2006 to bylo cca 17%). Je tedy nižší než na Slovensku a patří k vůbec nejnižším v rámci EU. V Itálii je podle údajů portálu Businessinfo.cz nominální sazba DPPO na úrovni 33%. I když řada zemí ( včetně Řecka) v posledních letech snižovala sazby DPPO, přesun firem do daňových rájů to nenarušilo. Státy ale přišly o miliardy eur daňových příjmů, které nyní chybí ( Řecko postupně snižuje sazbu DPPO u akciových společností z 25% v roce 2007 na 20% v roce 2014, jeho rozpočtové problémy není jistě nutno připomínat)

3) Pokud jde o boj s konkurencí tzv. daňových rájů, bude tento krok plácnutím do vody. Daňovým rájům nemohou vyspělé země dlouhodobě konkurovat. Daňové ráje totiž nabízí především rozsáhlou anonymitu a velmi nízké firemní daně. Kdyby je chtěla naše země napodobit, vedlo by to k rozpočtovému kolapsu a naprosté ztrátě kreditu a spolupráce v rámci EU. Daňové ráje je nutno postupně zrušit. Začít musí EU nekompromisním tlakem na jejich postupné informační otevírání tak, aby členským zemím poskytovaly obvyklý rozsah informací, potřebných pro národní daňové správy. Firmy sídlící v tzv. daňových rájích lze také znevýhodnit ( v rámci společných pravidel EU) v rámci přístupu k veřejným prostředkům, či speciálně zdanit finanční toky, které do nich tečou na základě ekonomické aktivity, vyvíjené v zemích EU.

4) Pokud jde o amnestii, naštěstí jde zatím pouze o záměr. MF ještě nepotvrdilo, že vládě navrhne vydat se italskou ( či jinou) cestou. V každém případě bude nutná změna zákona, definitivně tedy rozhodne až Poslanecká sněmovna, zvolená v květnových volbách. Doufám, že ministerstvo financí zváží všechna rizika a od tohoto plánu upustí. Jsem rád, že podobný názor vyjádřili i experti ODS.

16. 02.

Janotův smích a 4 artikuly

Bohuslav Sobotka Přečteno 6490 krát

Ministr Eduard Janota kudy chodí, tudy straší příkladem Řecka a požaduje snižování deficitu.
Pominu nyní fakt, že situace naší země a Řecka je zcela nesrovnatelná, zejména pokud jde o stav veřejných rozpočtů, nebo třeba serióznost údajů, které naše vláda dlouhodobě (minimálně od roku 1998) o veřejných financích poskytuje navenek. Veřejný dluh ČR bude na konci roku 2010 40% HDP, Řecka 120% HDP. Pominu i fakt, že tyto veřejné přehnané lamentace ministra financí odrazují zahraniční investory, prodražují emise státních dluhopisů a straší domácí spotřebitele.

ČSSD dnes představila seriozní a vážně míněný návrh dohody hlavních politických stran, usilující o dodržení cílů konvergenčního programu v oblasti snižování deficitu veřejných rozpočtů do roku 2013. Jde o dodržení přesně toho konvergenčního programu, který zpracoval ministr Janota a do Bruselu EK předložila vláda Jana Fischera.

Ministr Janota prý dnes v Bruselu označil tento návrh ČSSD za úsměvný. Loňský (224) ani letošní (163) schodek mi skutečně úsměvný ani jinak legrační nepřipadá. Naše rozpočtová situace je po krizi a chybně daňové politice Topolánkovy vlády složitá, růst ekonomiky nejistý. Ministr Janota by si měl návrh ČSSD v klidu prostudovat a pak reagovat seriozně a s rozmyslem. Je ministr financí České republiky, ne pohůnek ODS.

Co přesně ČSSD navrhuje?

Závaznou písemnou dohodu všech parlamentních politických stran pro volební období 2010 - 2014 na "4 artikulech rozpočtové stability", obsahující:

1. Dodržení schváleného schodku státního rozpočtu na rok 2010 ve výši 163 miliard;

2. Pokud bude navrhován nový výdaj státního rozpočtu, bude vždy doprovázen přesným stanovením toho, jak bude zajištěno jeho finanční krytí cestou buď navýšením rozpočtových příjmů nebo snížením rozpočtových výdajů;

3. Dodržení výše podílu schodku státního rozpočtu k HDP v letech 2010 - 2012 dle konvergenčního programu schváleného Fischerovou vládou;

4. Dodržení výši podílu schodku státního rozpočtu k HDP v roce 2013 pod 3% HDP.

ČSSD je připravena jednostranně garantovat dodržení výše zmíněných artikulů i v případě, že se ostatní politické strany k návrhu nepřipojí. ČSSD odmítá zneužití krize proti občanům, trvá na obnovení společenské solidarity a deklaruje jasnou představu, jak bojovat s krizí a současné postupně snižovat zadlužení na přijatelnou úroveň.

05. 02.

Přichází stát v Lesích ČR o velké peníze?

Bohuslav Sobotka Přečteno 7136 krát

Dostala se mi do rukou zajímavá statistika. Nejprve hádanka. Dva sousední lesní podniky, oba státní, podobně velké. Jeden dosahuje výrazných zisků a pravidelně odvádí dividendy do státního rozpočtu. Druhý se v posledních letech potácí na pokraji ztráty a státu ( mimo daně) zatím neodvedl ani korunu. Hádejte, který je ten český….

2009: Bavorské státní lesy ( BaySF) mají cca 3000 zaměstnanců, ročně vytěží 4,66 mil. metrů krychlových dříví, celkový obrat se pohybuje na úrovni 7,8 miliardy korun. Hospodaří v lesích o rozloze 0,72 mil. ha. V uvedeném roce činil jejich hospodářský výsledek před zdaněním 914 mil. Kč.

2009: Lesy ČR mají cca 3,6 tisíce zaměstnanců, ročně vytěží 8 mil. metrů krychlových dříví, jejich obrat dosahuje 10,5 miliardy korun. Hospodaří na rozloze cca 1,3 mil. ha. V uvedeném roce činil jejich HV před zdaněním 250 mil. Kč. (z toho ale činil 544 mil. jednorázový příjem z prodeje nemovitostí)

V letech 2007-2009 dosáhly BaySF kumulativně před zdaněním hospodářský výsledek 3,9 miliardy Kč, ve stejném období činil HV Lesů ČR jen 1,4 miliardy Kč.

Velmi zajímavé je rovněž srovnání objemu těžby dříví a výnosů z jeho prodeje. Lesy ČR vytěžili v letech 2007-2009 celkem 25 mil. metrů krychlových dříví, BaySF zhruba 2/3 tohoto objemu, přesněji 16,7 mil. metrů krychlových dříví. I při nižším objemu těžby utržily BaySF za toto období za prodej dříví 23,7 miliardy korun, zatímco Lesy ČR 23 miliard korun.

Tolik srovnání veřejně dostupných statistických údajů. Jak je něco takového možné? Proč Lesy ČR dosahují při stejném objemu těžby a prodeje dříví o tolik nižších výnosů? Je příčinou nízký podíl vlastního obchodu se dřevem? Nepostupuje stát při řízení tohoto státního podniku neefektivně? Určitě zajímavé a znepokojivé otázky nejen pro ministra zemědělství, ale i pro předsedu vlády ( a všechny budoucí kandidáty na tyto funkce).

Archiv článků: únor 2010