Ohrožení eurozóny se nás bezprostředně dotýká, přestože euro nemáme. Přestože se stále odkládá krok, ke kterému jsme se zavázali při vstupu do Evropské unie, a to nejen podpisy tehdejších představitelů státu, ale dosud jediným referendem. Je mnoho důvodů, proč nám na úspěchu eura existenčně záleží už teď.
Do této chvíle pomáhala Evropská unie (její čistí plátci) nám, formou dotací ze strukturálních a dalších fondů, které současná vláda ani nedokázala v plném rozsahu využít (připravte se, letošní výsledky čerpání Nečasovy vlády budou mimořádně tristní). Teď je náš klub v ohrožení a sbírají se peníze na „bazuku“ proti zničujícím nájezdům spekulantů. Krize jsou totiž dvě, tou první je dlužnická, která začala v Řecku a několika menších státech, a tou druhou je nákaza šířená finančními trhy, kterou to začalo a která silně ohrožuje i velké země.
Prožíváme vzrušující týdny, kdy se zrychluje tep dějin. Jsou jistě přehnané novinové titulky, které křičí, že Evropská unie má před sebou jen pár hodin, pokud se nenajde účinné řešení pro eurozónu. Ve skutečnosti to, co se hledá, je obnova solidní důvěry, že takové řešení existuje. To není beznadějný úkol, protože víme, kde je chyba. Společná měna měla být průkopníkem další integrace Evropské unie. Měl to být průzkum bojem - národní politické reprezentace neměly před dvaceti lety odvahu toto téma tak otevřeně přednést, ale život se společnou měnou, různé drobné krize a zádrhele měly zřejmě vytvářet situace, které si nové instituce vynutí. Někdy v budoucnosti.
V blogu Drahá lekce jsem se pokusil popsat, jak pravicové vlády prohospodařily výjimečné postavení České republiky na finančních trzích, které zdědily po svých předchůdcích. Psal jsem o tom v souvislosti s výnosy, které byly ministerstvem financí nabízeny na poslední aukci českých státních dluhopisů. Pana ministra Miroslava Kalouska to pobouřilo (zdá se nejen v poslední době poněkud popudlivý) a vyzval mne, ať se seznámím s fakty. Velice rád jsem to udělal a nabízím totéž.
Ministr financí Miroslav Kalousek si v těchto dnech pochvaluje, že se mu podařilo prodat další balík pětiletých státních dluhopisů, tentokrát s průměrným výnosem 3,52 procenta, když poptávka dvojnásobně převýšila nabídku. Bodejť by nepřevýšila, o takovém výnosu by si mohli investoři v sousedním Německu nebo Rakousku nechat jen zdát.