Předseda vlády České republiky si mohl nedávno osobně vychutnat, jak vypadá důsledná realizace konzervativního programu, usilujícího o zmenšení státu a privatizaci některých jeho funkcí.
»Ad: Dva na koni Bohumil Doležal vyslovuje znepokojení nad osudem naší demokracie, pokud ČSSD a KSČM získají po příštích volbách ústavní většinu. Nemusíme mít obě strany zrovna v lásce, ale měli bychom si položit otázku: Kdo nese vinu na tom, že v naší zemi jsou podle průzkumů (a posledních voleb) komunisté druhou nejsilnější stranou? Jsou snad tím vinni sociální demokraté, kteří jsou šest let v opozici? Skutečnost, že v zemi „hrozí“ parlamentní většina levice, je odrazem demokratické a svobodné vůle voličů, kteří jsou v drtivé většině nespokojeni s pravicovými vládami a chtějí změnu.
Zásah Ústavního soudu proti nuceným pracím pro nezaměstnané v něčem připomíná zrušení roboty.
Kam nás to chtěla Nečasova vláda vrátit?
Není těžké stát se nezaměstnaným, je těžké se z toho dostat. Těm, koho to potkalo, to není třeba příliš vysvětlovat, ale nějak to uniká těm, kdo se jinak rádi ohánějí slovem „krize“. Nečasova vláda má z ostudy kabát, protože podle Ústavního soudu udělala vše, aby tuto těžkou životní chvíli učinila zároveň lidsky nesnesitelnou. Ostuda vlády je o to větší, že předtím rozvrátila instituce, které měly občanům v nezaměstnanosti nabízet pomoc.
Skutečně musí prezident republiky Václav Klaus a premiér Petr Nečas dávat při každé příležitosti najevo své naprosté znechucení projektem evropské integrace? Myslí si vážně, že je to ta nejlepší strategie, jak v Evropě prosadit národní zájmy České republiky a potřeby naší otevřené exportní ekonomiky? To je přece tragický omyl. Po několika letech realizace strategie okopávání kotníků a dobrovolné izolace už nikoho nezajímáme a vážná debata o budoucnosti Evropy se vede bez nás. Pozice České republiky bývala ještě před šesti lety velmi slušná a respektovaná, teď zbyly z našeho renomé trosky. Prezident a premiér by už konečně měli přestat naší zemi škodit. To, co předvedli v souvislosti s udělením Nobelovy ceny za mír je trapné a krátkozraké.
Bylo by to směšné, kdyby to nebylo smutné. Petr Nečas nám vysvětluje, jak správně dosáhnout hospodářského růstu. Dělá to přitom v situaci, kdy se česká ekonomika - díky působení právě jeho vlády - trvale propadá oproti sousedním zemím a kdy i letošní HDP bude znovu o několik desítek miliard korun menší než v roce 2008.
Dnes v blogu přetiskuji několik poznámek, se kterými jsem vystoupil v Poslanecké sněmovně v rámci debaty o státním rozpočtu ve středu 28. listopadu. Navzdory velmi pokročilému datu se jednalo teprve o první čtení, Nečasova vláda totiž zásadně předkládá všechny důležité zákony na poslední chvíli. Jde o doslovný přepis ze záznamu Poslanecké sněmovny.