Investice do lidských zdrojů, vzdělávání a podpora rozvoje vědění prostřednictvím pěstování výzkumu a vývoje vytváří zdroje rozvoje moderní společnosti podobně, jako tyto zdroje v minulých obdobích závisely na surovinách, financích či masovém nasazení málo kvalifikovaných pracovníků. Výrazná podpora přístupu ke vzdělání a rozvoji vědy může zejména v dobách hospodářských těžkostí představovat sazenici, ze které vyrůstá pevný kmen, z nějž raší výhonky nových příležitostí uplatnění a rostou na něm plody zlepšování kvality života ve společnosti. Rozvoj vědy jako systému lidského poznání není ovšem jen katalyzátorem ekonomické prosperity, ale je i důležitou složkou kultury společnosti. Jeho nositeli jsou osobnosti vynikající svými tvůrčími schopnostmi, které vynakládají nikoli k vytváření osobního blahobytu, ale v prvé řadě k objevování nových znalostí o člověku a světě, které se prostřednictvím volně dostupných publikací dostávají bez dalších omezení nejširší veřejnosti, která má možnost těchto poznatků volně užívat ke komerčním i nekomerčním účelům.
Věda, instituce, na kterých jsou její poznatky vytvářeny, i vědci, kteří v těchto institucích pracují, jsou však momentálně vystaveny útoku, který pod pláštíkem podpory vědecké excelence podmínky rozvoje vědění na tuzemských institucích výrazně poškodí a jejich zdroje vytuneluje. Oslavovaná reforma výzkumu a vývoje a Radou vlády pro výzkum a vývoj prosazovaná metodika hodnocení výzkumných výsledků umrtvuje prostředí akademických institucí (vysokých škol, ústavů Akademie věd, apod.) podporujících růst lidského poznání v různorodé paletě pěstovaných vědních oborů redukcí vědy na jediný numerický parametr.