Věda kafemlejnkem drcená

18. 06. 2009 | 13:05
Přečteno 372105 krát
Investice do lidských zdrojů, vzdělávání a podpora rozvoje vědění prostřednictvím pěstování výzkumu a vývoje vytváří zdroje rozvoje moderní společnosti podobně, jako tyto zdroje v minulých obdobích závisely na surovinách, financích či masovém nasazení málo kvalifikovaných pracovníků. Výrazná podpora přístupu ke vzdělání a rozvoji vědy může zejména v dobách hospodářských těžkostí představovat sazenici, ze které vyrůstá pevný kmen, z nějž raší výhonky nových příležitostí uplatnění a rostou na něm plody zlepšování kvality života ve společnosti. Rozvoj vědy jako systému lidského poznání není ovšem jen katalyzátorem ekonomické prosperity, ale je i důležitou složkou kultury společnosti. Jeho nositeli jsou osobnosti vynikající svými tvůrčími schopnostmi, které vynakládají nikoli k vytváření osobního blahobytu, ale v prvé řadě k objevování nových znalostí o člověku a světě, které se prostřednictvím volně dostupných publikací dostávají bez dalších omezení nejširší veřejnosti, která má možnost těchto poznatků volně užívat ke komerčním i nekomerčním účelům.

Věda, instituce, na kterých jsou její poznatky vytvářeny, i vědci, kteří v těchto institucích pracují, jsou však momentálně vystaveny útoku, který pod pláštíkem podpory vědecké excelence podmínky rozvoje vědění na tuzemských institucích výrazně poškodí a jejich zdroje vytuneluje. Oslavovaná reforma výzkumu a vývoje a Radou vlády pro výzkum a vývoj prosazovaná metodika hodnocení výzkumných výsledků umrtvuje prostředí akademických institucí (vysokých škol, ústavů Akademie věd, apod.) podporujících růst lidského poznání v různorodé paletě pěstovaných vědních oborů redukcí vědy na jediný numerický parametr.

Primitivní redukcionismus

Tento jediný parametr má v duchu primitivního redukcionismu určovat přežití nebo likvidaci existujících akademických institucí. Představa o společné jednotné povaze hodnocených disciplin je přitom z podstaty věci chybná a běžně dostupnými odbornými studiemi dostatečně přesvědčivě vyvrácená. Její zastánci z Rady vlády pro výzkum a vývoj a její komise pro hodnocení výsledků se z pozice úzké perspektivy vlastních vědních oborů této představy drží podobně s podobnou úporností, jako se naivní mechanisté pokoušeli vysvětlovat psychologii, filozofii nebo biologii srážkami kulečníkových koulí. Chyba této redukce není odstranitelná jemnějším vyladěním jednotlivých parametrů (budeme vysvětlovat filosofii nikoli kulečníkovými koulemi, ale interakcemi superstrun), systém je fundamentálně chybně koncipován. Jeho výchozí myšlenka se zpočátku může zdát jako zajímavá a potenciálně schůdná (a problémy jejího nasazení jsou ryze technické, prostě koulí je mnoho a my zatím nemáme dostatečně výkonný počítač), ze zahraničních zkušeností je však naprosto zřejmé, že analýza možné realizace takového systému velmi rychle ukážou fundamentální a neschůdná úskalí. V důsledku čehož se cestou, jaká se nastoupila u nás, ve světě nevydali nikde (ve Velké Británii např. vedly předběžné výsledky analýzy kvality bibliometrických dat k rozhodnutí oznámenému v těchto dnech, že proces peer review nebude ani v oblasti tzv. tvrdých věd nahrazen mechanickým ukazatelem na bázi citací, viz např. zprávu z Times Higher Education z 18. 6., resp. prezentaci zástupce HEFCE na konferenci zmiňované v tomto článku).

Hodnocení výsledků výzkumných institucí založené na mechanickém sbírání bodů udílených za různorodé výsledky nesrovnatelné nejen kvalitativně, tedy typem svého přínosu k lidskému vědění, ale ani kvantitativně úsilím a potřebnou mírou vědecké poctivosti k jejich získání, podporuje chování pracovníků akademických institucí, které je svou povahou patologické. Navzdory opačně znějícím proklamacím je kvalita vytěsňována kvantitou. Jeden špičkový, vysoce odborně oponovaný výsledek znamenající skutečný pokrok ve vědě je snadno nahrazen spoustou drobných a samostatně nepříliš zajímavých výsledků, které nemusejí podléhat žádnému nebo alespoň nikoli srovnatelnému měřítku originality nebo přínosu, nemluvě o pseudovýsledcích produkovaných jen proto, že za ně „metodika hodnocení“ udílí body. Pokud by se tímto způsobem hodnotila sportovní odvětví, nedostala by se nikdy například koulařka s vrhem daleko přes dvacet metrů na stupně vítězů, pokud by její výkon mohlo zastínit několik desítek šťouchů tágem přes celou délku kulečníku. Problematické je i samo mezioborové porovnávání – srovnával by někdo v jednom žebříčku uměleckou gymnastku se sprinterem na sto metrů? A snažil by se je stavět proti sobě způsobem, kterým jsou proti sobě dnes stavěny vysoké školy a ústavy Akademie věd?

Takto koncipované hodnocení je vysoce asociální. Špatně koncipovaný mechanický systém hodnocení totiž navíc ztotožňuje s mechanickým rozdělováním financí na provoz výzkumných institucí. V žádné jiné netržní oblasti není s vybudovanými institucemi zacházeno ve stylu živelně fungující džungle, bez jakékoli odpovědnosti za jejich osud a s naprostou lhostejností k tomu, co se s nashromážděným lidským kapitálem stane. Nikoho nenapadne konstruovat pravidla rozpočtového určení daní tak, že by obce byly závislé pouze na vyprodukovaných daních a při jejich výpadku by je okamžitě polykal exekutor. Mají své základní prostředky na provoz, které jim umožňují fungovat. U vědeckých institucí je nepochybné, že potřebují základní provozní financování dřív, než do nich vkročí první vědec. Radou vlády pro výzkum a vývoj prosazený systém se však tváří, jako by tomu tak nebylo.

Chybějící vize institucí pěstujících vědu

Reforma výzkumu a vývoje nevytváří vizi systému vědeckých institucí a jejich vzájemných vazeb. Naoko se tváří, že podporuje excelenci a špičkové instituce. Vědu ovšem vytváří nejen několik špičkových výzkumníků, ale také existence soustavy činností a institucí zajišťujících pokračování tradice, tedy předávání znalostí a pracovních postupů mezi generacemi výzkumníků. Ve vynikajících světových institucích se žáci učí od mistrů svých disciplin. Nové ideje a převratné koncepce jsou často výsledkem kvasu meziinstitucionální mobility a možností pro ty nejlepší přecházet z institucí průměrných na špičkové. Izolované ostrůvky excelence by se bez prostředí, které jim dodává novou krev, rychle vyčerpaly a zhynuly. Je to podobné jako ve sportu, kdy izolované soustředění se na několik pečlivě vybraných a od zbytku vrstevníků izolovaných jednotlivců určených na selektivní trénink vytváří patologickou strukturu ve srovnání se zdravějším a hlavně stabilnějším stavem, kdy se talenty objevují mezi spontánně sportující mládeží a své první zkušenosti získávají na obecních nebo okresních přeborech, nikoli hned na olympiádě. Mechanický způsob hodnocení a finanční podpory tvorbu center excelence nijak nepodporuje, přestože důraz na kvalitu a mezinárodní srovnání je v posuzování vědu podstatný. Instituce jsou hodnoceny svým minulým výkonem, nikoli potenciálem pro výsledky v budoucnu. Nové instituce bez historie minulých výkonů prakticky vzniknout nemohou, pro mobilitu a agregaci špičkových vědců neposkytuje tuzemský systém žádné podněty. Opět přestože v zahraničních systémech tyto prvky obsaženy jsou a k poučení tedy mohlo dojít.

Reforma obsahuje místo vize systému institucí vytvářejících nové poznatky a vychovávajících nové generace badatelů pouze mechanismus distribuce veřejných finančních prostředků tam, kde se lépe přizpůsobí parametrům hodnotící metodiky. Tento způsob je s ohledem na prokazatelnou věcnou chybnost hodnotícího nástroje zaveden zcela nezodpovědně a fakticky slouží v prvé řadě jako nástroj, kterým si zájmové skupiny zajišťují lepší pozici u zdroje financování. Politická odpovědnost je schována za zdánlivou objektivitu, všemocnou „metodiku“. Zvolený způsob hodnocení navíc podporu excelence vědomě vyměňuje za slevenky průmyslu a skrytou veřejnou podporu tržním subjektům. Místo podpory spolupráce průmyslu s centry vytvářejícími nové poznatky ve výzkumu nebo umožňujícími sledování a přebírání poznatků z předních linií světového výzkumu do domácího aplikovaného prostředí motivuje soukromé subjekty k získávání dotací na činnosti, které úzce souvisí s jejich postavením na trhu a konkurenčním bojem. Systém přímo aplikačně zaměřené podpory tedy snižuje průhlednost hospodářské soutěže. Upozaďování důležitosti podpory základního výzkumu povede k tomu, že se zhorší podmínky výchovy mladých výzkumníků a aplikovaná sféra začne brzy trpět nedostatkem pracovníků vzdělaných ve výzkumu tak, aby mohli být skutečným přínosem.

Etická diskvalifikace proponentů „reformy“

Radou vlády zavedený systém hodnocení výzkumu odborně diskvalifikuje vědce, kteří se na jeho vytváření podíleli a kteří mohou sice být dobří ve svých vědních disciplinách, nicméně se, na bázi ryzího amatérismu, naivního užití bibliometrie a po matematické a statistické stránce diletantského zpracování dat, propůjčili k práci, ve které si nemohou nebýt vědomi mezí svých odborných kompetencí. Je to prohřešek proti obecným etickým zásadám vědce, které u odborníků působících v prostředí akademického výzkumu musí přicházet jako podmínka nutná ještě před tím, než se vykazují úzce odbornými výsledky ve vlastních disciplinách. O naprosto neprominutelný etický prohřešek se jedná tam, kde byla tato asistence na odborně nekvalitním díle politiky odměněna místy ve vedení stávajících nebo připravovaných agentur poskytujících financování výzkumu – a to i v případě, že by se tak bylo bývalo stalo korektním způsobem na základě většinového názoru odpovědných kolektivních orgánů bez manipulace dozírajícím politikem.

Etický marasmus prostředí kolem Rady vlády pro výzkum a vývoj je také ilustrován nekonstruktivním a obsahově mimoběžným „vypořádávání“ připomínek k metodice hodnocení výzkumu. Věcné připomínky a výhrady jsou oficiálně zamítány, ze způsobu stanovení dalšího postupu práce v Komisi pro hodnocení i Radě vlády pro výzkum a vývoj je přitom zřejmé, že vady zvoleného postupu jsou neobhajitelné a musí být ve výrazné míře korigovány. Pro zastánce nikým oficiálně nevyhlášené destrukce jedné části výzkumných institucí posloužilo hodnocení výsledků výzkumu a vývoje jako skalpel k podříznutí málo se bránící oběti, který bude po použití celý zkrvavený vyhozen a nahrazen čistějším. Neomluvitelný v této souvislosti je i postoj šéfů institucí ze systému dočasně profitujících, kteří změny ve financování zavedené Radou vlády pro výzkum a vývoj podpoří jen proto, že jejich institucím momentálně přináší víc peněz, i když věcné chyby zvoleného přístupu jsou jim známy – dobré jméno takových akademických institucí nebo dobré jméno (vědeckých) osobností v jejich čele je takovým chováním poškozeno v míře řádově vyšší, než kolik činí dočasný zisk z takové konformity. Těžko se také lze vyhnout obecnější otázce: Je-li vědec v čele své instituce ochoten si zavřít oči před evidentními chybami metodiky hodnocení jen proto, že jeho instituce dostane víc financí, dá se mu věřit, že nebude stejně slepý k údajům, které by vyvrátily výsledky, se kterými přichází ve svém článku?

Kudy k nápravě?

Při formulování vědní politiky a zavádění souvisejících právních norem musí stát dospět k jasnému politickému rozhodnutí, jaké vědní instituce, obory bádání a souhru a vzájemné působení mezi těmito institucemi chce podporovat. Tato struktura musí být institucionálně zajištěna tak, aby zápas o lepší finanční zabezpečení nedegeneroval v zápas o pouhé přežití těchto institucí. Teprve s jistou bazickou úrovní na výkonech nezávislé institucionální dotace lze soutěžit o nadstandardní prostředky. Nechce-li stát podporovat celou škálu existujících institucí, měl by přistoupit k akreditaci podle specifikovaných podmínek a jasně instituce rozdělit na ty, kterým je poskytnuta perspektiva, a ty, které jsou určeny na zrušení. Soutěž o mezi výzkumnými institucemi musí být oborově rozdělena, ve vnitrooborovém vymezení nic nebrání užívat i kvantitativní kritéria, která vycházejí ze srovnání se světovou úrovní vědy v daném oboru. Je ale třeba respektovat dramaticky se lišící charakter „aplikačních“ výstupů v některých disciplinách i jejich zcela rozdílnou vazbu na jazykové prostředí.

Aplikační výzkum a spolupráci akademických výzkumných institucí s průmyslem je žádoucí podpořit pobídkami ke spolupráci průmyslu s výzkumem. Dominantní místo zde nemohou mít přímé dotace, ale nejvýše daňové úlevy, které mohou podpořit účelové dotace výzkumným institucím směřované na spolupráci s průmyslem. Takový přístup může být finančně neutrální, pokud se o předpokládané daňové úlevy sníží finance na aplikovaný výzkum, případně se podpoří výzkum spojený přímo se vzděláváním.

Samuel Zajíček a Jiří Zlatuška
Zkrácená verze vyšla 28. 6. v Respektu č. 27.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy