Reforma systému výzkumu, vývoje a inovací stojí na mylné interpretaci dat o možnostech výzkumu v České republice a jeho odpovídajících výsledcích. Vláda si zakládá na ekonomickém realismu, schválený koncept reformy však vykazuje zjevné znaky uvažování ve stylu předlistopadových pětiletek. Myš se srovnává se slony a ordinuje si dietu s bláhovou představou, že po jejím užívání slony zanedlouho doroste.

Koncept reformy i jeho advokáti opakovaně zdůrazňují malou efektivitu domácího výzkumu a údajné plýtvání prostředky na výzkum, který neprodukuje světově srovnatelné výsledky. Rada vlády pro výzkum a vývoj (RVV) pravidelně provádí analýzu stavu výzkumu a vývoje v ČR a jeho srovnání se světem, poslední z nich se týká roku 2007.

Vládní data o vědě chráněná licencemi privátní firmy

Mezinárodní srovnání, se kterým RVV pracuje, staví na datech z produktu National Science Indicators, který dodává společnost Thomson Publishing. Pomiňme skutečnost, že data WoS, se kterými Thomson Publishing pracuje, prokazatelně nejsou použitelná pro vzájemná srovnání mezi různými vědními obory – zde bychom se snad mohli spolehnout na to, že uvnitř zemí, které srovnáváme, sice dochází ke zkreslení, toto zkreslení však bude ve struktuře různých vědních disciplin podobné a výsledky srovnání mezi různými zeměmi tak mohou být relevantnější, než srovnávání různých disciplin mezi sebou v rámci jedné země.

Pomiňme i skutečnost, že vládní orgán se spolehne na data, která jsou neověřitelná a použitelná pouze s komerční licencí společnosti Thomson Publishing pro konkrétní instituci, která si je zakoupí. Když jsem se pokusil vládní RVV užívaná data ověřit dotazem přes fakultní knihovnu, kdy se mi jednalo pouze o hodnoty relativního citačního indexu, pro státy OECD pro jeden konkrétní rok, podařilo se knihovně získat pouze vyjádřeni reprezentanta společnosti Thomson Publishing pro ČR ve znění: „Vzhledem k tomu, že se jedná o data chráněná licenční smlouvou, obávám se, že není možné si je mezi institucemi navzájem poskytovat. Přestože je mi to velice líto, jediné co Vám mohu navrhnout je cenová nabídka pro National Science Indicators, pokud o ni budete mít zájem.“ Data, na kterých RVV staví svou analýzu s důležitými důsledky pro sféru koncepcí výzkumu a vývoje v ČR i pro úpravy veřejného financování této sféry, tedy stojí na komerčních datech, se kterými není ani v akademické sféře možné pracovat způsobem, který je běžný pro podkladová data vědeckých nebo odborných publikací.

Spolehněme se tedy na to, že když RVV do své analýzy něco napsala, tak to bude zřejmě pravda, i když možnosti nezávislého ověření nebo posouzení jsou minimální. S ohledem na to, že předmětná oblast zájmu RVV se týká (nebo by se aspoň týkat měla) výzkumu s užitím vědeckých metod, je tento přístup na metaúrovni dat o vědecké produkci poněkud podivný, ale budiž.

Mezinárodní srovnání kvality produkce výzkumu ve vládní Analýze

Klíčovou oblastí zájmu je kvalita publikační produkce, která bývá standardně hodnocena posouzením počtu citací jako vyjádřením zájmu vědecké komunity o obsah práce. Relativní citační index (RCI) je počet citací vyprodukovaný v průměru jednou publikací z dané země vztažený k průměrnému počtu citací na publikaci v celosvětovém měřítku. RVV ve své analýze uvádí v tabulce B.2.3 srovnání RCI České republiky s několika vybranými zeměmi:



Doprovodný text v Analýze vyzdvihuje přednosti RCI pro posuzování mezi zeměmi, protože na rozdíl v posuzování přepočtů na počet obyvatel není zavádějící z důvodu „větších rozdílů v relativním počtu výzkumných pracovníků či v relativní výši výdajů na výzkum v porovnávaných zemích.“ RVV ve své interpretaci grafu B.2.3 uvádí: „Nové členské země EU a dále Řecko a Japonsko mají RCI nižší, než je hodnota pro světovou databázi jako celek. Ostatní hodnocené členské země EU-15 a USA mají tento ukazatel naproti tomu vyšší. Vedoucí postavení mezi sledovanými zeměmi mají Dánsko (RCI = 1,42) následované USA a Nizozemskem (obě země shodně RCI = 1,41). Dánsko, země s tradiční vysokou publikační úrovní, tak prokazuje i v tomto ukazateli přední postavení. Česko v hodnocení dle ukazatele RCI předstihlo oproti minulým hodnocením Slovinsko a zaujímá 12. místo z hodnocených zemí.“

RVV (a vláda s ní, když bere za svou reformu, která z této interpretace mezinárodních srovnání vychází) vidí zmiňuje mezi určujícími faktory vědecké produkce počty výzkumných pracovníků a relativní výši výdajů ve srovnávaných zemích, snad s představou nepřímé úměry mezi výstupem a těmito vstupními parametry ve smyslu klasické školní úlohy na nepřímou úměru: „Jeden kopáč vykope deset metrů příkopu za jednu hodinu. Za jak dlouhou dobu stejných deset metrů vykope milion kopáčů?“ Jak kvalitní by u nás byl výzkum, kdyby se každý stal výzkumným pracovníkem a kdyby se u nás nefinancovalo nic jiného, než výzkum a vývoj?

Čím je limitován potenciál české vědy?

Tento přístup je zcela zřejmě nerealistický a víc než koncepce pravostředé vlády připomíná vysněné a nikdy nesplněné cíle komunistických pětiletek a s nimi prováděných vědeckotechnických revolucí. Motto vládní reformy sice zní: „věda dělá z peněz znalosti, inovace dělají ze znalostí peníze,“ tvůrci reformy si však zjevně souvislost mezi ekonomickou úrovní země a kvalitou vědecké produkce ani náznakem nepřipouštějí. Přesto mezinárodní srovnání RCI jednotlivých zemí vypovídá především o tom, že je to ekonomická vyspělost země vyjádřená velikostí hrubého domácího produktu na jednoho obyvatele, která poměrně spolehlivě determinuje kvalitu vědecké produkce. Data z vládní Analýzy vynesená proti údajům o velikosti HDP na obyvatele v roce 2005 dávají následující obrázek:



Interpretace této závislosti je dramaticky jiná, než závěry, které vycházejí Radě pro výzkum a vývoj. Kvalita výzkumu a vývoje je především závislá na ekonomické síle té které země. Bohatší země mají lepší možnosti z veřejných zdrojů i z privátní sféry financovat výzkum a vývoj a vytvářet vědcům lepší podmínky k dosahování excelentních výsledků. Ze vztahu mezi schopností inovovat a vyšším tempem ekonomického růstu vyplývá přesně ve smyslu reformního motta vyšší tempo růstu HDP v prostředí, které je schopné nové poznatky produkovat a využívat. Zpětně je to ale úroveň ekonomiky, která do značné míry určuje, jestli je země dostatečně bohatá na to, aby byla dominantním producentem nových znalostí z vlastního výzkumu, nebo zda se jedná o zemi méně zámožnou, která je ve větší míře odkázaná na kopírování inovací pocházejících z bohatších zemí.

Důležitost základního výzkumu a propojení se vzděláváním

Kopírování inovací nebo výsledků výzkumu bohatších zemí však nepřichází samo od sebe. Špičkové technologie nejsou srozumitelné pro každého. I země odkázané na jejich kopírování musí mít k dispozici dostatečně kvalifikované odborníky, kteří jsou schopni práci svých kolegů z bohatších zemí rozumět (a samozřejmě ji v nějaké míře rozvíjet i doplňovat zcela novými výsledky, jejichž objem však v kontextu světové vědy nebude dominantním). Kvalifikovanost této úrovně se získává pouze vzděláním, které je samo o sobě založeno na výzkumu. Potřebné vzdělání musí být dostatečně univerzální (generické), odtud plyne že v určující míře závisí na spojení s výzkumem základním.

Poznatky na úrovni špičkové světové vědy produkované doktorskými týmy v laboratořích nositelů Nobelových cen umístěných v bohatých zemích budou pochopeny a skutečně využívány jen kvalifikovanými vědci cvičícími se vlastním výzkumem v laboratořích méně věhlasných ve svých chudších zemích. Čím méně zámožná země je, tím méně relativně i absolutně si může dovolit vynakládat na výzkum, tím důležitější ovšem je věnovat omezené zdroje na výzkum a vývoj, který probíhá v těsném spojení se studenty.

Fungujícím nástrojem inovací totiž není výše státní podpory firmám, u nichž musí být investice do aplikovaného výzkumu vlastním bytostným zájmem souvisejícím s udržením postavení na trhu výrobků nebo služeb vzhledem ke svým konkurentům, ale vzdělané hlavy absolventů vysokoškolského vzdělání integrálně propojeného s výzkumem, které poznatky vlastní nebo přejímané dokáží transformovat do nových poznatků a inovací (a samozřejmě také do peněz zmiňovaných ve vládním mottu).

Základem reformy systému výzkumu, vývoje a inovací by v zemi postavení České republiky měl být především důraz na veřejné financování základního výzkumu ve spojení s vysokoškolským vzděláváním na doktorské úrovni a v přiměřené míře i na úrovních nižších. Mezinárodní data, která zmiňuji jinde, potvrzují totéž, z korektní interpretace mezinárodních srovnávacích dat o kvalitě výzkumné produkce je však patrný i právě popsaný důvod, proč by tomu tak mělo být.

Vládní reforma tuto osu celého systému výzkumu, vývoje a inovací zcela pomíjí. Namísto opatření podporujících strukturální změny, které by sbližovaly výzkum s vysokoškolským vzděláváním, staví na podpůrných opatřeních směrem ke komerční sféře, které mohou pouze vytěsnit privátní prostředky, které by do aplikovaného výzkumu firmy musely ve vlastním zájmu dát tak jako tak. Tento způsob uvažování by se hodil do politicko-ekonomického systému před rokem 1989, proč na něm staví dnešní vláda, je skutečnou záhadou.

RVV vychází z chybného hodnocení kvality výzkumu a jeho možností růstu

Ať už jsou důvody ministrů ve vládě pro nadšené přijímání takto pochybného konceptu reformy jakékoli, zůstává jedním z důvodů věcně chybných hodnocení stávající úrovně výzkumu v Česku i reálných možností pro jeho budoucí podstatný růst v kvantitě i kvalitě naprosté ignorování závislosti na ekonomické úrovni země. Závislost RCI na HDP na obyvatele nedává v Česku žádný naprosto dramatický důvod pro jednostrannou orientaci na zvýšení RCI bez ohledu na specifika konkrétních vědních oborů špatně zastoupených v citačních databázích, ale pro naši zemi neméně důležitých. To není obhajoba stávajícího systému hodnocení kvality vědy u nás jako systému nějak extra dobrého, ani tvrzení, že není co zlepšovat.

V produkci libovolného výrobku nebo služby je kontrola kvality náročným i drahým procesem, který nepřichází sám od sebe a nedá se zpravidla redukovat na mechanické zkontrolování několika čísel. Ve výzkumu a vývoji je základním nástrojem kontroly kvality systém peer review individualizovaného posuzování, jehož podkladem jsou samozřejmě objektivizované metriky zaměřené mimo jiné na citační impakty. Pro radikální změnu z extrému tyto údaje neuvažujícího vůbec (pokud je tento přístup ovšem někde užíván) do systému zaměřeného pouze na maximalizaci numerického výsledku v jedné komerční databázi však dostupná data nedávají žádné důvody.

Ekonomicky jsme a budeme jiná kategorie, než země se kterými nás bez relace na velikost HDP na hlavu vládní analýza srovnává. Jsme v pozici myši, u které se ovšem RVV svou interpretací dat snaží vzbudit dojem, že může v dohledné době vyrůst ve slona. Vláda tomu při schvalování návrhu reformy uvěřila. Fantazie, kterou takový krok vyžaduje. ovšem je – zanedbáme-li praktické důsledky, které realizování této reformy pro Českou republiku bude mít – docela roztomilá a sympatická.

Vždyť už Emanuel Frynta věděl:

„Myš domácí je šedivá
jiná snad ani nebývá
má stejnou barvu jako slon
vypadá úplně jak on…“