Neshodnu se s Karlem Schwarzenbergem na všem, zejména ne na kompromisech působení v současné vládě. Nemám ani rád TOP09, zejména pak ne tu jihomoravskou. Přesto ho považuji za výborného kandidáta v druhém kole volby prezidenta. V Senátu byl jako senátor nominovaný Stranou zelených mým sousedem v jedné lavici. Viděl jsem odpovědnost, charakter, ale i šarm, se kterým přistupoval ke každému rozhodování. Obdivuji jeho smysl pro odpovědnost veřejné funkce. Jistě se najdou lidé, kteří s ním mohou politicky nesouhlasit, nikdo ho však nemůže nařknout z podpásových a demagogických argumentů jen proto, aby získal přízeň úrovně štamgastů páté cenové skupiny po několika pivech v sobě. Představuje šanci se definitivně odříznout od praktik spojených s dobou, ve kterých jsme se občansky distancovali od fenoménu „KlauZeman“.

Jeho otce vyznamenal Ludvík Svoboda za vlastenectví projevené velením ozbrojenému boji proti místní jednotce SS na konci války (viz např. zde), manželka pochází z rodu, jehož kořeny jsou i moravské. On sám podporoval v exilu český protikomunistický disent, jako tolik exulantů, Masaryka či Komenského nevyjímaje, prokázal prosazování národního zájmu zemí českých lépe, než lecjaký z domácích zápecníků.

Rodové tradice i smysl pro historii vytvářejí zvláštní příležitost pro Moravu. Jeho „vysočinský“ oponent si nejen dodnes nezměnil své pražské trvalé bydliště, ale jako premiér v době opoziční smlouvy prosadil model ahistorického krajového uspořádání i model státní správy kombinované se samosprávou, který předznamenal prvky pozdějších asociálních reforem.

Neduhy vlády nejsou automaticky neduhy Schwarzenbergovými. V diskusi v Radiožurnálu 23. 1. připustil dofinancování vysokých škol od movitějších a doprovodil je požadavkem poskytnout potřebnou podporu - nikoli půjčky na poplatky - méně majetným, což je postoj sociálně citlivý i odpovědný. Na rozdíl od exekutorské tvrdosti Zemanovy, který prosazuje přísnější, bezohledné i asociální pokuty fakticky směřující i k omezení přístupu ke vzdělání.

Bez zajímavosti není ani skutečnost, že z celé vlády Petra Nečase to byl pouze ministr Schwarzenberg, kdo protestoval proti návrhu na jmenování tří členů vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace, jejichž členství je v rozporu se zákonným omezením na nejvýše dvě funkční období. Jmenování v rozporu s právem sice nezabránil (manipulaci podobného druhu zčásti zkoušel a zčásti i provedl za Grossovy vlády Martin Jahn), byl však jediným členem vlády komu ohýbání práva vadilo a po kom také o nesouhlasu s takovým krokem zůstal záznam v podobě nesouhlasného hlasu. I tato drobnost dává reálnou naději, že bys ním v úřadě nejvyšším došlo k výrazné eliminaci vlivů typu Šloufa či Koudelky, se kterými je naopak spjatý jeho oponent.

První přímá volba prezidenta ale především příležitostí pro občanskou společnost. Prezidentem může být zvolena jen jedna osoba a těžko si je možné stěžovat na to, že volbou je výběr z jen jedné ze dvou alternativ. Výmluva na to, že ten či onen kandidát není ideální, je nepřípadná, trvání na dokonalosti je překážkou dosažení dobrého. Neúčastí u volby rezignujeme na své občanství a nemůžeme se divit výsledkům, se kterými poté musíme žít.

(Kratší verze vyšla v Brněnském deníku Rovnost 25. 1. 2013)