Jedna z nejproslulejších celebrit teoretické fyziky a astrofyziky, šestašedesátiletý cambridgeský profesor Stephen Hawking ochrnutý na celé tělo a odkázaný v komunikaci s okolím na pomoc počítače, známý u nás mimo jiné i opakovaně vydávaných českých překladů jeho knih o kosmologii, černých dírách nebo kvantové teorii gravitace (Stručná historie času, Černé díry a budoucnost vesmíru, Povaha prostoru a času, Vesmír v kostce, Ilustrovaná teorie všeho) zpravidla k politickým záležitostem nevystupuje. Již více než deset let také setrvale odmítá povýšení do šlechtického stavu, navzdory tomu, že se takových poct dostává i vědcům podstatně menšího formátu.

Během uplynulého víkendu se Stephen Hawking velmi ostře ozval proti britské vládě s obviněním, že se dopouští katastrofálních škrtů v rozpočtu na britskou vědu, ohrožuje britské mezinárodní postavení ve vědě, krátí zcela zásadní zdroj financí pro mladé britské vědce a může vést k zavírání briských fyzikálních pracovišť i ztrátě míst v tomto odvětví britské vědy. Jeden z Hawkingových spolupracovníků z Cambridge, profesor Turok, před měsícem oznámil odchod do Kanady, který zdůvodnil britskými škrty ve financování základního výzkumu a omezenou politikou britské vlády ve vztahu k teoretickému výzkumu.

Za Hawkingovým ostrým výpadem od dlouhodobě apolitického vědce je zřejmě chyba v rozpočtových datech související se snížením počtu britských agentur poskytujících financování výzkumu. Roli zde hraje i protekce v poskytování finanční podpory pro velká vědecká zařízení. Britská labouristická vláda v loňském roce sloučila agenturu pro financování částicové fyziky a astronomie (Particle Physics and Astronomy Research Council) s agenturou pro centrální vědecké laboratoře (Council for the Central Laboratory) a vytvořila z nich jednu agenturu pro financování vědecké infrastruktury pro vědu a techniku (Science and Technology Facilities Council). V důsledku chybného zhodnocení potřebných finančních prostředků se nové agentuře nedostává 80 milionů liber, které - pokud se nic nezmění - zřejmě povedou k zavření britského pole radioteleskopů Jodrell Bank.

Omezení financování pro pole radioteleskopů v Jodrell Bank (na obrázku je Lovellův radioteleskop, jakýsi veterán radiové astronomie a symbol Jodrell Bank, loni v létě slavil padesát let od svého uvedení do provozu) bylo schváleno panelem nově ustanovené agentury, jehož členové byli vesměs spojeni s projekty, které financování dostaly (podrobnosti o tom vyšly např. v londýnských Timesech 12. března t.r., stránky celé kauze jsou např. zde) .

Britská vláda a odpovědné Ministerstvo pro inovace, univerzity a znalosti se brání poukazem na zdvojnásobení celkových výdajů na vědu během uplynulého desetiletí i celkovou výší těchto výdajů v objemu 4 miliard liber (i když ve srovnání s nimi je podivné, že se nepodařilo nalézt potřebných 2,5 milionu liber ročně na projekt e-Merlin, do jehož modernizace se již 8 milionů nedávno investovalo) a slíbilo do září připravit revizi rozpočtových prostředků, která by situaci mohla pomoci řešit.

Omezení zdrojů financování může být problematické

Nejsme a nikdy jsme nebyli britskou kolonií (historicky vzato bychom toho měli litovat...), avšak některé podobnosti s domácí situací stojí za pozornost:

Premiér Topolánek se o britském přístupu k financování výzkumu vyjádřil jako o vzoru pro některé části připravované reformy financování české vědy (viz odkaz v článku zde). Demonstrace dopadu jedné "účetní" chyby v prostředí, kde redukujeme "nadbytečnost" institucí financování vědecké činnosti, však ukazuje, že reformní snahy mohou mít i nežádoucí a z některých hledisek i katastrofální důsledky.

Protekční chování se nevyhýbá ani prominentním vědcům

Příklad protekčního chování, který v panelu Science and Technology Facilities Council poslal Jodrell Bank ke dnu, rovněž ukazuje jisté paralely s domácími poměry: V roce 2005 byly na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy hodnoceny návrhy výzkumných projektů typu „A“. Začátkem února 2005 bylo ministerstvem sděleno, že bude pravděpodobně financováno prvních 18 projektů v sestaveném pořadí, přičemž tento počet vycházel z disponibilních finančních zdrojů.

Oznámení MŠMT obsahovalo v únoru 2005 i seznam projektů, které se v hodnocení na prvních 18 místech umístily. Na pátém místě tehdy figuroval projekt prof. V. Hořejšího s uvedenou hodnotou 0 Kč, s odůvodněním, že prof. Hořejší již projekt nenárokuje kvůli překryvu s jinými projekty, které rovněž získaly nárok na přidělení dotace.

Da týdny poté již MŠMT operovalo s tabulkou jinou (na stránkách MŠMT je k dispozici dodnes), ve které již projekt LC508, ani na něj požadované dotace nejsou. Stalo se ovšem něco docela nečekaného, protože projekt na původním místě 19 takto poskočil na místo 18. Co vede ke srovnání tohoto tuzemského přidělování financí na vědu s případem britského STFC? Především skutečnost, že předkladatelem projektu LC554, původně na místě 19 bez nároku na financování, ale poté na místě 18, které bylo nominálně ohlášeno jako financovatelné, byl předseda Grantové akademie ČR prof. J. Syka. Z obou tabulek je také vidět, že rozdíl mezi Sykovým projektem LC554 (státní finance dostal, o zkoumání možného překryvu s projektem „1M0538 Centrum buněčné terapie a tkáňových náhrad UK 2.LF Syková“ mi není nic známo, o různé druhy financování se tehdy bylo možné ucházet v obdobném termínu podávání žádostí, ale případů explicitně deklarovaného překryvu projektů způsobem, kterým to u projektu LC508 naprosto čestně učinil prof. Hořejší, nebylo mnoho) a dalším v pořadí, projektem LC503 (státní finance nedostal), je pouhých 0,05 bodů. U takového nepatrného rozdílu muselo být každému zúčastněnému jasné, že se jednalo o rozdíl pod rozlišovací schopností čísel zatížených zaokrouhlovacími chybami a že pokud se změnou pořadí dostalo financování jednomu z nich, měl mít i druhý nárok zcela stejný. Nestalo se tak.

Potenciálně protekční projekt LC554 předsedy Grantové agentury prof. Syky požadoval přesně okrouhlou částku 20 mil. Kč, což samo o sobě vzbuzovalo pochybnosti o kalkulaci, která vychází takto kulatě. Tyto disponibilní prostředky se v rozpočtu MŠMT na výzkumné záměry musely nějak „navíc“ najít. Původní pořadí 18 financovaných projektů projekt předsedy grantové agentury prof. Syky za 20 milionů vůbec neobsahovalo, místo něj zde byl projekt prof. Hořejšího s nárokovanou sumou ve výši 0 Kč.

Chybějící peníze se v tomto konkrétním případě v rozpočtu MŠMT v roce 2005 našly tak, že se paušálně pokrátily všechny neinvestiční náklady projektů na rok 2005 o celou jednu čtvrtinu s odůvodněním, že projekty nezačnou před 1. dubnem 2005 (aspoň datum prvního apríla zde symbolizovalo absurdnost vzniklé situace), a ještě něco málo režijních příspěvků navíc (pro další roky prý navýšení nevadí), investic se tato redukce nedotkla. Bylo přitom zřejmé, že každý korektně postavený projekt musel počítat s náběhovou křivkou činnosti a tedy i výdajů během prvního roku působení, takže paušální krácení nemohlo být adekvátní (a bylo zcela v rozporu s celkovým přístupem k hodnocení financí požadovaných na projekty s ohledem na možnosti jejich administrativního krácení).

Začali jsme připomínkou protekcionismu v britském posuzování financování radioteleskopů v Jodrell Bank. Tomu se v britských vědeckých kruzích dostalo velmi suchého odsudku jako výsledku ze statistického hlediska nemožnému, pokud se mělo jednat pouze o vliv náhodných faktorů ovlivňujících chybu rozhodování komise. V popisovaném tuzemském případě z roku 2005 bychom těžko hledali jiné vysvětlení. Nepravděpodobná shoda okolností nahrála projektu, ve kterém figurovala jedna z klíčových postav systému organizace i financování vědy v ČR tehdy, v roce 2005, i nyní. Na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy za tuto problematiku zodpovídal náměstek MŠMT P. Kolář, který se po skončení svého náměstkovskoministerského angažmá přesunul do postu prorektora na soukromou univerzitu existující ve formě obchodní společnosti s ručením omezením, která získala (jistě jen shodou okolností v době, který s působením někdejšího náměstka Koláře na MŠMT souvisela) univerzitní akreditaci a dnes se v rámci připravovaných reforem terciárního vzdělávání může těšit z perspektivy státních dotací na studium způsobem podobným, na který mají dosud nárok jen veřejné vysoké školy.

Co pro nás v ČR plyne ze srovnání nepravděpodobných shod a podobností s akademickou protekcí jinde? Naše tuzemské případy nevzbudily ani zájem médií, ani nevedly k ustanovení ministerských komisí, které by věc prošetřily a případně i napravily. Možná jsou naše náhody skutečně nějak vysvětlitelné. Přesto si ale kolem toho, jak jsou navrhované reformy a kdo z nich může mít především prospěch, dávejme aspoň trochu pozor. A nepravděpodobné náhody z minula by si přinejmenším zasloužily transparentně vysvětlit, aby se v budoucnu neopakovaly.

[K tomuto tématu viz též blog prof. Syky.]