Žebříček světových univerzit publikovaný v minulém týdnu týdeníku Times Higher Education potvrzuje, co pro českou vědu vypracoval v hodnocení výzkumu britský Technopolis: Z hledidka vědeckého výkonu vede v Česku jasně Akademie věd, která se nicméně mezi univerzity nepočítá a v žebříčku univerzit se nemůže objevit.
Po AV ČR následuje Univerzita Karlova. Mírně se v tom projevuje i synergie s převážně pražskými ústavy AV ČR, ale i bez ní by postavení by žádná z českých vysokých škol neměla šanci ohrozit, všechny následují dvě vedoucí instituce s příliš velkým odstupem.
V debatách o školném, poplatcích a kvalitě vysokých škol toho bylo hodně slyšet o vazbě kvality s poplatky za studium. Představa, že by tato vazba s kvalitou existovala v souvislosti s plošným školným na vysokých školách je zřejmě již právem opuštěna. Zbývají poplatky vybírané za souběžná nebo další studia a zejména poplatky za prodlužované studium. Tyto poplatky zavedl již zákon z roku 1998, nejedná se o nic nového a není potřeba taková opatření teprve ve volebních programech slibovat.
Přesto se nejedná o věc zcela neproblémovou. Problematické je zde zejména chování Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ve vztahu k odpovědnosti za soulad statutů veřejných vysokých škol se zákonem. Správní rozsudek ukázal, že je na většině vysokých škol stanovení poplatků provedeno způsobem, který neopravňuje jejich vyměřování a tedy ani vybírání. Meritum problému leží v tom, že výše poplatků není uvedena přímo ve statutu vysokých škol. Za soulad statutu vysoké školy se zákonem je ze zákona odpovědné MŠMT. Spoluzodpovědnost tohoto úřadu je tedy vcelku nepochybná, byť samozřejmě primární pravomoc navrhovat akademickým senátům znění statutu je výhradně na rektorech veřejných vysokých škol.