Vstoupím-li v zahraničí do českého letadla, první, co mě zarazí, vezmu-li do ruky naše noviny, je značná převaha nepodstatných zpráv nad zprávami, které se dotýkají našich životů. Tato disproporce pak vytěsňuje zprávy doopravdy důležité a mohou za to, jak říkají sociologové, hlídači mediálních bran, kteří se domnívají, že vědí, co divák, posluchač a čtenář chce vidět, slyšet a číst.
Tato věta zní trochu absurdně, ale je jen variací na úvahu historika Dušana Třeštíka z roku 1998, který tehdy prohlásil, že je třeba znovu vymysleti český národ. Touto poněkud provokativní větou pobouřil tehdá hlavně katolíky, kteří jsou přesvědčení, že národ je něco věčného, daného od Boha. Dušan Třeštík naopak tvrdil, jako většina sociologů, že národ je konstrukt, stejně jako třeba stát.
Petr Nečas jako nový předseda vlády poprvé promluvil o médiích ve středu 21. července 2010, kdy pro online chat Aktuálně.cz na čtenářův dotaz, zda neuvažuje o výrazné redukci stanice a zachování pouze zpravodajského kanálu ČT24, odpověděl: "Jako prostý televizní divák, ne jako předseda vlády, mohu pouze říci svůj subjektivní dojem: ČT 1 a ČT 4 neplní úkoly veřejnoprávního vysílání a jsou to v podstatě poplatky dotované komerční - na plytkou zábavu orientované - sportovní a zábavní kanály."
To je základní otázka, o které bych dnes rád hovořil. Před několika dny jsem na rozhlasové stanici ČRo6 řekl: "Protože ombudsman nebo ombudsmanka má mimo jiné zásadní kompetence k moci soudní, neboť může mimo jiné podávat návrh na kárná řízení soudců obecných soudů, dnes dodávám konkrétně předsedů a místopředsedů, které v krajním případě by mohlo končit i zánikem soudcovské funkce, vysoké právní vzdělání a zkušenost by měly být předpokladem pro výkon této funkce."
Právo přineslo v pátek 16. července 2010 obsáhlý a dost konkrétní rozhovor s generálním ředitelem České televize Jiřím Janečkem, který před krátkým časem nastoupil své druhé funkční období a bude řídit veřejnoprávní televizní vysílače další čtyři roky. To je hlavní důvod, proč máme povinnost jeho slova zevrubně zkoumat.
Hledání nového ombudsmana po zemřelém Otakaru Motejlovi se protahuje, přestože sociální demokraté spolu s TOP 09 a s komunisty měli pohodlnou většinu 123 hlasů: v tajném hlasování svou kandidátku Annu Šabatovou, bývalou zástupkyni Otakara Motejla, neprosadili. Poslanci evidentně člověka v této funkci chápou spíše jako nástroj stranické moci než jako nástroj spravedlnosti, a to je velmi symptomatické pro stav naší mladé demokracie.
To slůvko pozor jsem do titulku nedal jako provokaci, protože ve staré Evropě šlechta do politiky a zejména do diplomacie tradičně patří a je dobře, že tomu tak je pozvolna i u nás, ale vsunul jsm ho tam proto, abychom se na tento posun postoje ve veřejném prostoru podívali trochu hlouběji: abychom tuto změnu viděli v širších souvislostech. Začněme proto nejprve v Polsku.
V úterý, dne 29.června 2010 oznámil na svém internetovém blogu rozhovorový král televizní stanice CNN, kde jeho hodinový každodenní pořad Larry King Live běží ve 21 hodin od 3. června roku 1985, že končí. Letos oslavil šestasedmdesátiny, ale v médiích již pracuje padesát let, a to je důvod, proč se na něj podíváme trochu zblízka.
I takhle by mohl znít titulek analýzy prohry sociální demokracie v posledních parlamentních volbách v roce 2010. To, že se mohl na špici této strany dostat právě Jiří Paroubek se svým nahněvaným a autoritativním vystupováním a bezmeznou vírou v průzkumy veřejného mínění (neúspěch dnes svádí i na špatně dělané průzkumy), je důsledkem hlubší krize této strany – a obecně sociální demokracie – v celé naší civilizaci.
Moderní Polsko zvítězilo nad starým Polskem. Přibližně tímto zjednodušeným sloganem by se dalo pojmenovat vítězství kandidáta liberální Občanské platformy Bronislawa Komorowského nad Jaroslawem Kaczinským, předsedou strany Právo a spravedlnost (PiS).
Dne 13. ledna 2009, kolem dvanácté hodiny, se ve Vídni v Leopoldauerstrasse před supermarketem odehrála následující scéna: Z obchodu vyšel sedmadvacetiletý ruský občan s plnou nákupní taškou a když spatřil člověka, který se na něj upřeně díval, vší silou ho udeřil nákupní taškou a začal utíkat. V ten moment se za ním rozeběhli dva další muži a z bezprostřední blízkosti do něj začali střílet, a to i potom, co už ležel na zemi. Jeden z pronásledovatelů ho dokonce ještě stačil praštit pažbou revolveru do hlavy.