Expediční deník. Den pátý. Prostějov.
Včera v Tovačově jsem vzpomenula, jak moje babička Růžena Brožová hned první den, kdy jí to tehdejší rakousko-uherský zákon umožňoval, zanechala školní docházky, aby otevřela doširoka náruč divadlu a svou duši, cit i přitažlivý vzhled plně odevzdala do služeb milostnými dramaty sužovaných naivek, co jich jen tehdejší běžný repertoár divadelní společnosti nabízel.
Expediční deník. Den čtvrtý. Tovačov.
Včera jsem ve Fryštáku jen pomyslně nahlížela do zavazadel kočovné divadelní družiny, která tam oblažovala řady milovníků jevištního umění. Já tam byla včera, oni před sto lety, minuli jsme se. Moje touha obléci si na chvíli pradědečkův kouzelný „žebrácký kabát“, v němž se z nudných patronů stávají komici, nebyla vyslyšena, … a tak, ouha, zůstávám i nadále nudnou patronkou.
Expediční deník. Den třetí. Fryšták.
Včera jsem v Uherském Ostrohu pátrala po husích stehýnkách, podobných těm, kterými byla tamtéž před sto deseti lety hýčkána moje babička, tehdy desetiletá Růženka Brožová jako představitelka komediální dětské role Malého lorda v kočovné divadelní společnosti křižující Moravu.
Expediční deník. Den druhý. Uherský Ostroh.
Včera jsem v Brně mudrovala o lehkosti subret a tíži heroin. Představila jsem také svoji babičku Růženu Brožovou, její rodiče a sourozence, po jejichž stopách herců kočujících před sto lety s divadelní společností po přívětivé Moravě právě putuji.
Expediční deník. Den první. Brno
Kam směřuje tato expedice? Do nitra Moravy. Jak? Vlakem, pěšky, čímkoli a trochu proti proudu času. Co tam budu dělat? Čmuchat zapomenutou vůni divadelních šminek. Co mě k tomu pudí? Splašený sentiment. Jaké mám téma? Babička. No…, není to originální, ale ten příběh je pravdivý, přestože se podobá kýči.