Naše země zažívá krizi svého fungování v rozměrech, které jsme si před rokem nedovedli představit. Nefungují dnes klíčové „nepolitické“ instituce typu Hygieny. Až tragikomicky fungují části státu, které politici řídí přímo – ministerstva zdravotnictví či vnitra. Katastrofálně selhává právní služba pracující pro vládu – provedená rozhodnutí jsou tak nekvalitní, že mnoho z nich ruší soud (a náklady zaplatí občané), a to i v případech, kdy soudci pochopí, že dnešní stav je natolik mimořádný, že jistá tolerance nekvality formální stránky rozhodnutí je na místě. Něco, na co jsme byli již léta zvyklí (je přece jasné, že postavit u nás rychle dálnici nebo železnici nejde) se dnes tragicky projevuje v souboji s „nepřítelem“ mnohem mocnějším – pandemií.
Jako vždy, mix dobrých a méně dobrých zpráv, ale ty první myslím tentokrát převažují:
Dnes ráno na Facebooku někdo sdílel tento minipříběh: V pražské tramvaji, na vyhrazeném sedadle, sedí starší muž. Věk zřejmě přes 70, berle. Na tváři respirátor. O generaci mladší muž si sedne přímo proti němu. Má roušku. Na bradě. Starší muž ho požádá, aby si ji nasadil, neb je ve zdravotním stavu, kdy by ho nákaza ohrozila na životě. Reakce není to, o co žádá, a co vyžadují platná pravidla, ale přednáška na téma dezinformací.
Nejen povstalci potřebují novou naději (což je srozumitelné hlavně pro fandy Star Wars). Naději, v dnešní pandemické, ekonomické i společenské mizérii, potřebujeme opravdu my všichni. Paradoxně, právě ve chvíli, kdy ji opravdu máme, o ni nemluvíme, a proto mnoho lidí propadá do hlubší deprese, někdy úzce spojené s revoltou.
Příští týden schválí Evropský parlament legislativu, která dá do pohybu unijní ekonomický program na podporu krizí zasažených ekonomik (Program na obnovu a odolnost RRF). Jde právě o největší část balíčku zvaného „Next generation EU“, která zahrnuje přes 670 miliard euro (z čehož je ale víc než polovina určená na nízko úročené úvěry, zbytek na granty).
Paní ministryně spravedlnosti jasně dokázala, že masové protesty proti jejímu jmenování nebyly nadsázkou, když v reakci na výrok Ústavního soudu začala bez jakýchkoliv indicií či důkazů elaborovat o tom, že soudcům, kteří rozhodli o zásahu do volebního zákona „někdo něco slíbil“. Tím nejen znevážila tuto u nás výjimečně respektovanou instituci, ale také ukázala, jaký je svět, kterému rozumí (a mimo jiné ukázala pozoruhodný nedostatek logiky, neb o „odměnu“ si neřekli ti, co o verdiktu rozhodli, ale díky způsobu jmenování soudců a postoji presidenta k věci ti, co nesouhlasili).
Proočkování většiny populace „fungující vakcínou“ je dnes jediná cesta k zastavení pandemie. V předpandemickém světě by to bylo řešení iluzorní. Vývoj a schvalování vakcín by trvalo mnoho let, a směřovalo by jen k výrobě v řádech tisíců, nikoliv milionů či dokonce miliard dávek.