Předvolební boj, jak jej vede Miloš Zeman, mě utvrdil v přesvědčení, že v zájmu zachování elementární politické kultury je třeba volit Karla Schwarzenberga. Navzdory tomu, že jsem jej v prvním kole nevolil. Nereprezentuje moje názory a hodnoty. Jeho působení v Topolánkově a Nečasově vládě považuji za nešťastné.
Všichni ti zásadoví lidé, kteří nechtějí jít k druhému kolu prezidentských voleb, protože ani jeden kandidát není to pravé ořechové, nám vzkazují především: když se neprosadil můj kandidát, je mi už celkem jedno, jak to s touhle zemí dopadne. O způsobu uvažování, který může především Miloši Zemanovi otevřít cestu k moci, píše celkem výstižně moje kolegyně Eva M. Hejzlarová:
Chceme-li žít v moderní evropské demokracii a v právním státě, volme prezidenta, který reprezentuje s tímto politickým systémem slučitelné hodnoty. Pokud nás minulost toho či onoho kandidáta přesvědčila, že je to spíš mocenský hráč než autorita prosazující pro společnost prospěšný program, je absurdní pro něj hlasovat. Jestliže nemá rozhodovat hloubka hlasu (které se u nás z nějakého důvodu říká charisma) a rétorické schopnosti, podle čeho se tedy rozhodovat? Nabízím alespoň dvě kritéria.