V dnešní společnosti, zdá se, se moralita pomalu přesouvá k tomu, co jíme, a člověk může mít (a velice často má) výčitky svědomí z toho, co jí. Nikoli proto, že má málo jídla pro sebe a pro svou rodinu - ale proto, že má jídla moc.
I přes sebezpytování v průběhu krize se dodnes způsob, kterým učíme ekonomii, nezměnil. Stále se opakuje stará mantra, a když se něco evidentně pokazí, tak se jen znova zopakuje.
Mnoho filmů a reklam po nás chce originalitu a rebelství. Ovšem pouze tehdy, pokud se ji podaří udržet v mezích.
Pochopila to většina národů: dnes spočívá úspěch a síla země ve schopnosti spolupracovat a vycházet s dalšími zeměmi, nikoli ve snaze hrát si na vlastním písečku a dupat kolem v rámci jakési suverenity. I veliké a silné národy to pochopily, o to smutnější je kampaň české skomírající pravicové strany, která v ní dokonce tvrdí lež, že hájit korunu znamená hájit zdravý rozum. Uráží tím nejen drtivou většinu evropských zemí, ale i své vlastní voliče, kteří povětšinou s eurem problémy nemají. A uráží tím i zdravý rozum.