Je před Vánoci 2020 a populista Babiš rozhodne o rozvolňování. Navzdory všem, kteří mají rozum a informace. Jasně lidi – nakupte si, ať máte krásný Vánoce. Co jiného by ho taky mohlo napadnout, když v jeho světě vítězí HMOTA – materialismus. Peníze jsou modla, moc, afrodisiakum… Peníze jsou v jeho světě nejvíc cool... Lidskost, empatie, péče o druhé? CHA! S tím jděte všichni někam…

A tak se národ doslova pustí do promořování a začíná docházet k největšímu množství komunitních přenosů. Ještě se nedá očkovat a vůbec nic nefunguje… Covid začíná slílit a vybírat si svoje oběti. Naše rodina je sice obezřetná, ale i tak dojde k tomu, že se na Vánoce všichni (nevíme od koho a kde) nakazíme.

Přichází největší psycho mýho života… ještě to ale nevím. Začíná nám být zle a 2. 1. 2021 tátu odváží v těžkém stavu sanitka. Je to naposledy, kdy tátu vidím, kdy vidím malý bezmocný uzlíček a modlím se, aby to přežil. Pak ještě slyším, jak mu paní doktorka v sanitce říká: „pane Vendl, musíme do nemocnice“ a naposledy slyším taťkův hlas, jak odevzdaně odpovídá: „tak jo“….

Po pěti týdnech 8. 2. 2021 táta umírá. V osamocení, bez možnosti se s ním rozloučit, bez možnosti ho mít možnost navštívit. O povolení návštěv jsme s mamkou usilovaly oficiální cestou, hlavně pro mamku bylo opravdu moc důležité moci taťku navštívit alespoň jednou za pár dní a podpořit ho. Nepovedlo se… přitom mamka covid prodělala a měla negativní testy. I ona měla těžší průběh, skončila den po odvozu taťky na pohotovosti, ale zvládla to doma. Různě se s covidem prala celá rodina. V pondělí (dva dny poté, co taťku odvezla sanitka), se zhoršil i můj stav tak, že jsem myslela, že to nezvládnu. V nemocnici pomohl kyslík a kapačky, po pěti dnech jsem byla doma. Moje první cesta do našich schodů trvala 30 minut. Je jich 10… Moje 87letá babička (ťakova mamka) měla naštěstí lehký průběh… dodnes však se slzami v očích říká, že měla odejít ona, ne její syn.

Po taťkově smrti přichází ještě jedno psycho, a to v covidové době zařizovat pohřeb…. Už se k tomu snad ani nechci vracet, věnovala jsem se tomu všemu v těchto blozích:

9. 2. 2021 Nezakazujte plošně návštěvy v nemocnicích
https://blog.aktualne.cz/blogy/veronika-vendlova.php?itemid=38906
A zde petice: https://www.petice.com/nezakazujte_plosne_navstevy_v_nemocnicich
14. 2. 2021 Táta nám minulý týden zemřel v osamocení v nemocnici...
https://blog.aktualne.cz/blogy/veronika-vendlova.php?itemid=39015
18. 2. 2021 Mrtví nejsou jen statistická data, můj taťka je nově mezi nimi...
https://blog.aktualne.cz/blogy/veronika-vendlova.php?itemid=38966
4. 3. 2021 #minutatichazaobetipandemie
https://blog.aktualne.cz/blogy/veronika-vendlova.php?itemid=39163
10. 3. 2021 Covid jsem nebrala vážně
https://blog.aktualne.cz/blogy/veronika-vendlova.php?itemid=39223
12. 3. 2021 Na žádost o povolení návštěv odpověděl provozní ředitel nemocnice po smrti mého táty
https://blog.aktualne.cz/blogy/veronika-vendlova.php?itemid=39250
14. 3. 2021 Pohřeb v lockdownu - rakve neotvíráme
https://blog.aktualne.cz/blogy/veronika-vendlova.php?itemid=39264

Dnes je to bezmála 8 měsíců… Někdy mám pocit, že to bylo včera a někdy zase, jako by se to stalo kdysi dávno. Naše rodina už nikdy nebude jako dřív a už to nikdy nebude úplně dobrý. Občas brečím, cítím v srdci divný prázdno, je mi líto, že si moje děti nemůžou užít dědu, kterýho nade všechno milovali a že tu mamka zůstala sama. Občas cítím velkou křivdu, bezmoc, naštvání...

Kdybychom měli schopného premiéra a dobrou vládu, 20 000 lidí by tu ještě klidně mohlo být. 20 000 lidí by nezemřelo zbytečně… KDYBY...

Myslím na všechny, kterým kvůli neschopnosti premiéra někdo zemřel. Pusťe si video NESCHOPNOST ZABÍJÍ:
https://www.youtube.com/watch?v=Q5GvpkkCCXM
Na FB je zde, prosím sdílejte:
https://www.facebook.com/NeschopnostZabiji/videos/2755198531443930/

BABIŠ JE VINEN!
Tohle mu nikdy nezapomenu...

NESCHOPNOST ZABÍJÍ! ZMĚŇME TO SPOLEČNĚ! Nevolme populisty (SPD) a lháře (ANO)! Dejme STOPKU bezcitnému premiérovi, zbytečné ČSSD a komančům. Volby nám dávají jedinečnou šanci. TAK TO ZASE PROSÍM NEPOS..ME!

PS: Děkuji všem, zdravotníkům a zdravotnicím, kteří se nejen o tátu, ale o všechny nemocné ze všech sil starali. Děkuju taky všem lidem, kteří v té době pomáhali, nepřišli o rozum, chovali se ohleduplně a nezhoršovali situaci víc, než bylo nutné. On i STRACH má svoje meze a nesmí nás pohltit víc, než je zdrávo.