Zhruba devět z deseti ulic je v Bergenu, druhém největším městě Norska, pojmenováno po mužích. Městská rada proto rozhodla, že žádné nové ulice, náměstí či budovy/zařízení ve vlastnictví města už mužská jména nedostanou.
Instituce, která za svoji nevyrovnanost, zaujatost, politický aktivismus a propagandu, kvůli kterým od ní prchají diváci, požaduje a také dostává 6,6 miliard norských korun, má 98 vedoucích pracovníků pobírajících plat přesahující milion a generálního ředitele, který bere dvakrát tolik co norská premiérka.
Zatímco Česká republika řeší své Vrbětice, zažívá Norsko podobně kuriózní aféru, ovšem naruby. Společným jmenovatelem je snaha o infiltraci a úsilí získat to, co by se jednoduše jednou mohlo hodit.
Množství větší než malé, nezní to vám povědomě? Mělo být i nadále trestné, jinak budou držiteli jen sebrány drogy, jež má u sebe, a policejní monitorování uživatelů, pokuty a vězení měly být nahrazeny povinností dostavovat se u komunální poradny pro drogové záležitosti.
Norsko a velká část světa jsou již nějakou dobu rozděleny na ty, jež hledají bezpečí a ty, jež hledají pravdu: Ten pocit bezpečí spočívající v tom, že se věří masmédiím, vládě a úřadům, je pro řadu lidí důležitější a pohodlnější než klást (byť nepříjemné) dotazy ohledně toho, co se děje.
Opět jsou brutálně politizována „reprodukční práva“ norských žen, ovšem počkejte: netýkají se umělá přerušení těhotenství i mužů?
Zamýšleli se úředníci nad tím, co se může stát, budou-li se děti učit, že je možné, že se narodily do špatného těla? A jak byste reagovali vy, kdyby se tohle učily ve škole vaše děti?
V době koronaviru, kdy více lidí tráví více času doma, vídají své sousedy daleko častěji a více než jindy. Kromě toho je nastupující jaro v Norsku vrcholnou sezónou pro sousedské spory.