Norsko byla jednou z prvních zemí na světě, kde se začala v kmenové síti používat vlákna a vůbec první zemí, jež nahradila analogovou síť sítí digitální. Letos měly být odpojeny příznačně norské červené telefonní budky a příští rok zrušit tradiční pevné linky, což představovalo hlavolam pro seniory a nemálo lidí žijících v oblastech se špatným nebo vůbec žádným signálem. Pro budky hledali alternativní využití a podle jednoho návrhu se měly stát „burzami“ na výměnu dětských hraček. Tisíce poplašných systémů, mj. na přivolávání pomoci starým lidem či tísňová síť v tunelech a systémy na řízení dopravy na železnici a v letectví, či komunikace v rámci policie, musí být kvůli zrušení systému pevných linek vyměněny.
Za nejemotivnější po protipřistěhovalecké náladě bývá v Norsku označována politika vůči šelmám. Pro někoho kus historie a dědictví, pro jiného kus neužitečného škůdce.
Dohled nad šelmami je o tom, kdo má žít a kdo má zemřít. Miljoverndirektoratet, tedy Úřad pro životní prostředí, uděluje souhlas a inspekční orgán zvaný Statens Naturoppsyn provede likvidaci. Pěšáci státní inspekce přírody mají za úkol upravovat stavy šelem.
Máloco je stálejší a více zavazující a na máločem je méně přípustné něco měnit, než na Vánocích.
Každým rokem v prosinci se rozjíždí velkolepá pátrací akce. Nevede ji ani policie ani záchranné koordinační středisko a na tuto misi nemá cenu ani najímat soukromého detektiva. Každý odpovídá sám za sebe. Vždyť to není nezvěstná osoba, po níž se pátrá, nýbrž něco abstraktního: Pocit. Říká se mu vánoční nálada.
Prý se bez nás vzdávají suverenity, dokud nezbyde jen nepatrný zlomek, na nějž už vůbec nemůžeme být hrdí. Údajně v rozporu s ústavou, již stejně upravovali, aby vyhovovala požadavkům a potřebám EU. A mají málo času. Aby lidé nestihli reagovat? Stíhají vůbec číst/zjistit co schvalují? Není na prvním místě nezávislé vyjádření odborníků?