Proč se zabývat něčím takovým, jako je „spiritualita“, která je možná většinou z nás vnímána jako něco nebesky vzdáleného od našeho běžného života, prostě jako něco, co s obyčejnými pozemskými bytostmi vůbec nesouvisí? Je to dobré tak pro potrhlé intelektuály, kteří na to mají a navíc nejsou zatíženi obyčejnými životními starostmi jako my ostatní.

Ale najednou se objeví člověk, který je osudem stíhán více než ostatní a který je ochoten a schopen řídit se svým svědomím. Jak říkali staří: „Je schopen vydat svědectví Pravdě.“ Život v pravdě je pro něj zcela zásadním a prvotním požadavkem. A je tomu tak proto, že je si jist, že Universum, jehož je součástí. není k jeho životu lhostejné. Jeho životem a tedy i myšlením se mění. On totiž prožívá tak hluboce sebe sama a tedy i celou skutečnost, že si je jist, že kdyby jednal jinak, poškodil by tím vesmír, ve kterém žije. Proto je si prostě jist, že celým svým myšlením i jednáním spoluodpovídá za to, jaký bude svět, ve kterém žijeme.

Člověk souvisí s celou ostatní skutečností a ostatní svět jako takový není k člověku lhostejný. Lidská přítomnost mění svět. Tato zdánlivě samozřejmá věta platí ale v nejhlubším možném smyslu. Platí i pro činy, o kterých nemusí nikdo vědět, stejně jako platí pro myšlenky, které jsou jiným utajeny. Tak je možné slovy stručně a neobratně formulovat tisíciletou zkušenost mystiků napříč všemi duchovními tradicemi. Filosofové ani vědci, na rozdíl od mystiků, netuší většinou, jak je to možné, ale ti to zase nedovedou pro ostatní srozumitelně formulovat. Vědí totiž, že to bez hlubší zkušenosti není možné.

Takováto hlubší zkušenost je sice něco, co náš obvyklý životní obzor nebetyčně přesahuje, současně ale tvoří základ mimořádně praktického životního postoje a jistoty. Jak již připomínal Tomáš G. Masaryk, český národ touží po hlubším spirituálním zakotvení. To je základní problém české kultury. Klasické formy duchovní tradice již na tuto potřebu neodpovídají, ale v životě Václava Havla našlo takovéto hlubší spirituální zakotvení svůj moderní, praktický a chcete-li, zcela sekulární (tj. světský) výraz. Vnitřní souzvuk (tj. rezonance), která se v těchto dnech v naší zemi šíří, má právě toto tajemné pozadí. Na něco podobného český národ již dlouho čekal. A právě to je tak výrazný rys životního odkazu Václava Havla, že vše ostatní je až na druhém místě.