04. 02.

Viditelnost stále špatná i přes zlepšené vnímání korupce

Vladimíra Dvořáková Přečteno 823 krát Přidat komentář

Pohyby v (proti)korupčním světě jsou zřejmé, i když se zdá, že jde o pohyby v kruhu, z něhož je obtížné se vymanit. A tak i přes relativně pozitivní výsledek indexu vnímání korupce skepse přetrvává i v této měsíční zprávě protikorupčního barometru.

Více »

31. 01.

Novela vysokoškolského zákona – spása nebo cesta do pekel našeho vysokého školství?

Vladimíra Dvořáková Přečteno 1331 krát Přidat komentář

V tomto týdnu Sněmovna přijala novelu vysokoškolského zákona. Pokud mne paměť neplete, tato novela se projednávala 8 let, za stejnou dobu se post ministra školství změnil nejméně 8x, na přípravě se podíleli také střídající se náměstci (vybavuji si jich pět), ředitelé odboru vysokých škol (snad jen tři). Vyjednávání se účastnila reprezentace vysokých škol (Česká konference rektorů a Rada vysokých škol), byli k nim zváni další pracovníci MŠMT a také představitelé Akreditační komise.

Více »

30. 12.

(Re)kapitulace (proti)korupčního roku

Vladimíra Dvořáková Přečteno 1237 krát Přidat komentář

Povinné veselí na konci roku mi vždycky trochu vadilo, byť mělo navodit trochu optimistického očekávání, že bude líp, na což pesimisté zásadně reagovali slovy: „už bylo“. Z hlediska korupčního prostoru líp asi v posledních dvaceti let nebylo, přesto bych o silvestrovské půlnoci doporučila minutu ticha za zmařené šance.

Více »

05. 12.

Glosa ke stavu korupce: předvánoční, pozitivní… s výhledem nejistým

Vladimíra Dvořáková Přečteno 1459 krát Přidat komentář

Zvažování výsledků protikorupčních aktivit naší politické reprezentace končí v předvánočním čase s mírným optimismem (v mezích reality), doufejme jen, že alespoň s takto mírným optimismem vstoupíme i do Nového roku.

Více »

21. 11.

Politik a/nebo státník. Hlas národa jako čistokrevný populismus

Vladimíra Dvořáková Přečteno 6235 krát Přidat komentář

O populismu jsem již psala vícekrát. Vysvětlovat tento fenomén není jednoduché, podobně jako u jiných odborných společenskovědních termínů, se málokdy setkáváte s jeho čistou podobou. Vystoupení pana Ovčáčka (dříve tuto roli skvěle plnili pan Jakl a pan Hájek) poskytuje výborný studijní materiál.

Více »

05. 11.

„Rozboříme“ stát?

Vladimíra Dvořáková Přečteno 2380 krát Přidat komentář

Sledovat, jak se v našem prostředí obtížně prosazují základní opatření, jež by omezovala korupční prostředí, přináší podobné napětí jako očekávání dalšího dílu nekončícího seriálu. Tam také víme jistě, že zase bude nějaký skandál, jenom nevím, koho se to dotkne, stejně také víme, že základní scénáře zůstávají stejné a jen se lehce proměňují a totéž platí i u protikorupčních zákonů, jejichž vykosťování probíhá fakticky podle stále stejných scénářů. Takže jen stručnou rekapitulaci co bylo v minulém dílu (měsíci) a co nás čeká?

Více »

17. 10.

Špatná zpráva z Olomouckého kraje

Vladimíra Dvořáková Přečteno 5345 krát Přidat komentář


Odborníci na korupci často (trochu cynicky) zvažují, zda vyšetřování ve vyšších patrech politiky, policie a vrcholného businessu je špatnou nebo dobrou zprávou. Špatnou zprávou, protože to potvrzuje systémové korupční prostředí, dobrou zprávu, protože vyšetřování naznačuje, že v systému zůstávají jisté zbytky imunitního systému, který se stále ještě snaží organismus bránit.

„Dobrá“ zpráva byla ovšem včera zeslabena neodstoupením hejtmana ing. Jiřího Rozbořila a zejména podporou, kterou získal v krajském vedení strany. Máme tedy v České republice již dva (ze 13) hejtmany, kteří zůstávají ve funkci i přes obvinění sdělená policií. Zatímco liberecký Martin Půta si udržel podporu jak od krajských představitelů STANu, tak celostátních představitelů STANu i vrcholných představitelů spřátelených stran (Miroslav Kalousek za TOP 09, jež označil obvinění za vykonstruované http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1520776-stihany-puta-zustava-v-cele-stan-obvineni-oznacil-za-nuz-do-zad), tak olomoucký hejtman čelí tlaku ze strany celostátního vedení sociální demokracie, zejména premiéra Bohumila Sobotky.

Zůstaňme u toho, že obvinění není obžaloba a již vůbec ne soudní rozhodnutí o vině. Nelze vůbec vyloučit, že skutečně byli obvinění hejtmani na nesprávném místě, jednali s nesprávnými lidmi, možná i o nesprávných věcech. Pokud se někdo zabývá vytvářením a fungováním klientelistických (mafiánsko-klientelistických) vazeb ví, že součástí strategie je chytit do svých sítí i lidé zvenčí, kteří se nechají (třeba i naivně) nalákat do nestandardních situací, setkání, jednání či rozhodování. V „civilizovaných“ zemí pro znesnadňují vytváření a „zatahování“ sítí nejrůznější etické kodexy chování, pravidla jednání s lobbisty, principy transparentnosti rozhodování a skutečně fungující dozorující instituce. Čtenářům doporučuji sledovat (je to poučné), kdo a jak nejvíce kriticky vystupuje proti snahám kvalitní kodexy a principy zavést. Není to přeci „právně vymahatelné“! A případné zákony jsou příliš „byrokratické“! Nestandardní prostředí dává prostor pro nestandardní postupy a chování, které je ovšem vnímáno jako běžné, standardní apod.

Mělo by být standardní součástí politické kultury, že v případě obvinění politik na danou vysokou funkci rezignuje. Není to přiznání viny, spíše naopak. Je to deklarace, že nechce z pozice funkce nijak ovlivňovat další vyšetřování, jež se může dotýkat i lidí, jež jsou s ním v pracovním či politickém kontaktu. Pro politology i pro novináře je samozřejmě podstatná i otázka mocenských pozic – jak dalece je silný lídr v centru a jak dalece je schopen dění ve straně kontrolovat. Obecně platí, že v případě systémové korupce decentralizace zeslabuje centrum a posiluje vliv místních kmotrovských struktur. Nečasovu vládu právě tyto struktury, které zaútočily a obsadily přímo či nepřímo mnohé resorty, naprosto rozložily. Sobotka se zatím přímým atakům ubránil. Ale k tomu pro zájemce více v mém jiném v blogu „Hradní lapka či potulní lapkové. Dilemata kleptokratického státu.“ Byl napsán před třemi lety a další vývoj bohužel tuto spíše teoretickou analýzu potvrdil; myslím si, že umožňuje pochopit i některé současné souvislosti. Viz
http://blog.aktualne.cz/blogy/vladimira-dvorakova.php?blogid=294&archive=2012-10

A pokud z témat korupce ještě nejste zcela otráveni, a nevadí vám racionálnější a odbornější pohled na vývoj „boje proti korupci“, podívejte se na www.protikorupcnibarometr.cz

03. 10.

Kleslová, Mynář a temné ticho před bitvou

Vladimíra Dvořáková Přečteno 4603 krát Přidat komentář

Kdyby nebyla uprchlická krize, museli by si ji politici vymyslet. A tak zatímco společně s veřejností politici svádějí bitvu za ochranu "našich" hodnot, odehrávají se procesy, které veřejnosti unikají a které naše hodnoty ohrožují možná více. A tak snad jen jako připomínku, že je dobré se občas zajímat i o to, co se děje doma připojuji svou glosu psanou pro
www.protikorupcnibarometr.cz

Co se stalo v září? Zákon o registru smluv byl po již tradičním „vykostění“ (vzpomeňme na přijímání zákona o státní službě i na jiné protikorupční zákony) schválen Poslaneckou sněmovnou. Je to sice jen malý krok v boji proti korupci, přesto velký skok pro aktéry naší politické scény. Snad právě proto byl tento jednoduchý zákon schvalován 1 177 dní a schvalovací proceduře ještě není konec, zatímco na Slovensku zvládli tamější zákonodárci obdobný zákon za tři měsíce. Zářijovým kauzám dominovali Kleslová a Mynář. Oba případy ukazují na úroveň naší politické kultury, na to, co vše v této zemi může dlouhodobě procházet, aniž by to vzbudilo větší protesty a aniž by se politici museli obávat poklesu své popularity. Zatímco první kauza byla vyřešena jakousi formální šarádou a jakýmsi (ne)odchodem ze sféry politiky ve stylu chytré horákyně, druhá kauza stále bobtná do v demokratickém právním státě obtížně představitelných rozměrů. Působení osoby, která zcela flagrantně porušuje základní povinnosti vyplývající z funkce (nezveřejněné majetkové přiznání) a zřejmě nesplňuje bezpečnostní kritéria (neobdržená bezpečnostní prověrka) pro danou funkci, v nejtěsnější blízkosti hlavy státu je jedním z nepřehlédnutelných políčků do tváře novodobé české státnosti.

Co nás čeká v říjnu? Návrh zákona o registru smluv postoupil do Senátu a budeme zvědavi, jak s ním horní komora naloží: budeme svědky hladkého schválení nebo jeho dalšího „vykosťování“, až z protikorupčního potenciálu nezůstane vůbec nic? Hlasy ze zákulisí naznačují, že "bitva o zveřejňování" není zdaleka u konce. Jinak podzimní schvalovací program vlády i Poslanecké sněmovny je nabit patronami nejostřejšího kalibru: návrhy zákonů o střetu zájmů, o financování politických stran a o rozšíření pravomoci NKÚ (veledůležitý!) - ty všechny jsou již ve Sněmovně; nový návrh zákona o veřejných zakázkách a novela zákona proti praní špinavých peněz, včetně rozkrývání skutečných vlastníků firem, čekají na schválení vládou. Každý z uvedených návrhů zákonů by sám o sobě – nedojde-li k jejich výraznému „vykostění“ - mohl mít silný protikorupční efekt. V neposlední řadě bude i zajímavé, zda se Transparency International ČR podaří prostřednictvím iniciativy ohledně avizování korupce (whistleblowingu) přinutit vládu, aby přešla od slibu k činům a svůj závazek, že navrhne zákon na ochranu osob, jež nahlásili korupční jednání, přetavila do konkrétního paragrafového znění. Na podzim se ale dají očekávat mlhy a ty možná milosrdně zahalí demontáž či odsouvání těchto zákonů a z mlhy bude vystupovat jen semknutá politické scéna ve svém statečném a svatém boji proti kvótám.

18. 07.

Česko přijme letos 400 uprchlíků. S jejich výběrem pomůže i církev…

Vladimíra Dvořáková Přečteno 3328 krát Přidat komentář



Toto a obdobná sdělení slyšíme či čteme v posledních dnech poměrně často, včera zaznělo i ve zprávách veřejnoprávní televize. Zatím marně čekám, kdy se dozvím něco konkrétnějšího, respektive, kdy někdo položí otázky, které v této souvislosti nutně vyvstávají.

Zaráží mne mnoho věcí. Jednou z nich je i ono opakované tvrzení, že pomůže i církev. Opravdu zaznělo „církev“, nikoli církve. Dobře, pomůže zřejmě jen jedna, ale proč nikdo nemá potřebu říci občanům která? Máme zde tedy speciální Církev (všichni přeci víme kterou, takže netřeba upřesňovat), přestože v registru církví a náboženských společností jich nalezneme ke čtyřicítce?

Problém uprchlíků je obrovským humanitárním problémem a samozřejmě je také problémem bezpečnostním. Nelze tyto dvě otázky oddělit. Bezpečnostní rizika se rozhodně neomezují jen na náboženství (a již vůbec ne pouze na konflikt muslimové vs. křesťané), uprchlíci přicházejí z regionů, v nichž existuje sektářské násilí, etnické, kmenové a klanové konflikty, různá hodnotová orientace a kultura. Konflikty se tedy odehrávají nejen mezi ale i uvnitř velkých náboženství.

Z toho vyplývají další otázky: V čem bude spočívat pomoc při výběru a kdo ji bude hradit? Má ona Církev k dispozici experty na bezpečnostní otázky? A budou případní církevní experti sledovat bezpečnostní politiku státu (a našich spojeneckých závazků) nebo zájmy této jedné Církve?

Bezpečnostní prověrky uprchlíků budou nesporně vyžadovat i úzké zapojení tajných služeb. Jaká bude komunikace Církve a tajných služeb? Budou mít církevní reprezentanti podílející se na výběru uprchlíků přístup k utajovaným skutečnostem a budou mít na to oprávnění? A jak budou vypadat kritéria výběru? Kdo je připraví a schválí?
Samozřejmě je vhodné spolupracovat s odborníky, kteří znají daný region, mají zkušenosti z charitativních a humanitárních akcí. V tomto smyslu může být spolupráce státu a církví či nevládních organizací velmi přínosná. V zemích, které mají velkou zkušenost s imigrací, například USA („národ vzniklý z národů“), také odborníci potvrdí, že církve mohou hrát velkou roli při integraci nově příchozích. Jde o to, že se stávají členy určité komunity, jež jim pomáhá pochopit způsob života, nalézt první zaměstnání apod. Není to ovšem jedna Církev mající privilegované postavení v této integraci a není to stát, který by se na tom finančně podílel.

Zvládnout současný příliv uprchlíků do Evropy a jejich základní integraci vyžaduje velmi profesionální přístup. Buď tento proces bude mít pod kontrolu stát (v úzké koordinaci s EU), nebo to bude organizovaný zločin a teroristické organizace, které zneužijí zoufalé situace uprchlíků, což se již do značné míry děje. Není možné, aby do přípravy koncepce imigrační politiky a výběru uprchlíků přímo vstupovala a rozhodování státu ovlivňovala jakákoli jiná instituce. Není možné, aby ve státě, jenž se hlásí k liberálním a občanským hodnotám, bylo náboženství určujícím kritériem pro poskytnutí humanitární pomoci a politického azylu.

Propojení trůnu a oltáře je minulostí, byť tendence k jeho obnovení lze v postkomunistickém prostoru (a čím více na východ tím výrazněji) vidět. Nebylo by dobré, abychom pod heslem ochrany našich civilizačních „hodnot“, své hodnoty opouštěli.


02. 06.

Pravomoci prezidenta – nekonečný příběh?

Vladimíra Dvořáková Přečteno 4087 krát Přidat komentář

Na téma přímé volby prezidenta a jeho pravomocí se napsalo a řeklo již mnoho; přesto stále zaznívají tvrzení, která jsou zcela mimo jakékoli politologické či právní odborné úvahy. Nejde zde o právo na různé názory, pokud někdo touží mít v čele státu absolutního monarchu, je to zcela legitimní. Pak se ale bavme o tom, jak vypadá systém absolutní monarchie.

Náš systém se v ústavě definuje jako parlamentní demokracie, a to samo o sobě vymezuje roli ústavních činitelů, včetně role prezidenta. Prezident je v tomto systému vnímán jako instituce, která integruje společnost, nevstupuje do běžné politiky, prohlubuje identifikaci občanů se státem. Je tedy hlavně symbolem, který má odrážet hodnoty, na nichž je společnost založena, posilovat autoritu politické scény, protože se neúčastní běžných mocenských a frakčních bojů, přitom dokáže upozorňovat na závažné společenské problémy a také fungovat jako moderátor při řešení závažných sporů.

Že jste takového prezidenta u nás ještě nezažili? Máte pravdu. U všech tří prezidentů České republiky se ozývala (oprávněná) kritika, že se pohybují na hraně či za hranou svých ústavních pravomocí a mají tendenci více či méně ovlivňovat každodenní politiku či mocenské rozložení sil. Právě proto, když se připravovala přímá volba prezidenta, byly tedy předloženy návrhy na úpravu ústavy, které ovšem byly přijaty jen v minimální míře; část z nich je předkládána opětovně nyní.
Proč se to tak stalo? Situace byla pro naše politické prostředí typická, byla to taková hra na chytrou horákyni. Značná část politiků přímou volbu nechtěla a tak mizerně připravený ústavní zákon o přímé volby prezidenta měl umožnit jej odmítnout. Otázkou bylo, komu zůstane v rukou Černý Petr, že hlasuje proti přání lidu. To nikdo nechtěl, takže nakonec byl úst zákon byl přijat. Máme tedy prezidenta ze své funkce neodpovědného, aniž by jeho relativně rozsáhlé pravomoci byly omezeny či alespoň upřesněny (vzhledem k ochotě interpretovat ústavu podle momentální politické situace), přičemž legitimita přímo voleného prezidenta si nesporně zvýšila.

Samozřejmě také bylo možné změnit základní charakter systému, tj. změnit systém z parlamentního na poloprezidentský či (supra)prezidentský (typické pro postsovětský prostor, Bulharsko, Rumunsko…, v západní Evropě Francie, do určité míry Rakousko či Portugalsko). O tom ale diskuse převážně nebyla, k opuštění parlamentního systému se žádná významná politická skupina nepřihlásila. Sám způsob volby hlavy státu charakter politického systému nemění. Přímá volba je jen demokratičtější, lidé mají šanci projevit svou vůli. Výrazně omezené pravomoci hlav států, které jsou přímo voleny vidíme například ve Finsku, v Irsku, na Islandu, na Slovensku, do jisté míry i v Polsku. Ne vždy je to přímo v ústavě, někde jde o ústavní tradice i stačí se opírat o právní kulturu, která umožňuje vycházet z logiky systému (na to u nás bohužel spoléhat nemůžeme). Zvýšená legitimita a omezování pravomocí není tedy v žádném rozporu, je to naopak jasné systémové opatření, které má zabránit vychýlení moci a udržet základní mocenskou rovnováhu uvnitř systému.

Bohužel jako vždy se do úprav ústavy promítají zájmy určitých mocenských skupin. Možná největší zájem je, aby se mohly hrát mocenské hry mimo pravidla. Změna ústavy se ale netýká současné hlavy státu. Zkuste tedy zvažovat, zda nezměněné pravomoci a způsob využití (zneužití) prezidentských pravomocí byste si přáli i v případě, že v příštích volbách bude zvolen prezident, s jehož názory se výrazně neztotožníte. Ústava není na jedno použití, předjímá způsob řešení konfliktů do budoucna.

Poznámka ke jmenování členů rady Národní banky (nechci již rozvádět, pro zájemce odkazuji na svůj blog z doby, kdy se připravoval ústavní zákon (Přímá volba prezidenta, boj proti korupci a nezávislost národní banky viz http://blog.aktualne.cz/blogy/vladimira-dvorakova.php?blogid=294&archive=2011-12)

Blogeři abecedně

A Alvarová Alexandra · Arnoštová Lenka Teska B Balabán Miloš · Bečková Kateřina · Bednář Miloslav · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bezděk Vladimír · Bezděková Iva · Bielinová Petra · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Boudal Jiří · Brom Zdeněk · Burian Jan · Bursík Martin C Candole James de · Cvrček Václav · Cyrani Pavel Č Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra E Ehl Martin F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gattermayer Josef · Gazdík Petr · Gregor Kamil H Haas Tomáš · Hamáček Jan · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hesová Zora · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokeš Tomáš · Hollan Matěj · Holmerová Iva · Holomek Karel · Honsová Dagmar · Honzák Radkin · Horký Petr · Horváth Drahomír Radek · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hubatka Miloslav · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hudema Marek · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman J Janeček Karel · Janouch František · Jarolímek Martin · Just Jiří · Just Vladimír K Kalhousová Irena · Kalousek Miroslav · Karfík Filip · Kasl Jan · Klan Petr · Klepal Jakub · Klíma Vít · Kněžourková Tereza · Komárek Michal · Kopeček Lubomír · Košák Pavel · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Krnáčová Adriana · Křeček Stanislav · Kubita Jan · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin L Laně Tomáš · Lešenarová Hana · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipold Jan · Liška Ondřej · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Matoušek Karel · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Mihulka Stanislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mládek Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel · Musil Aleš N Navrátil Vojtěch · Němec Václav · Novák Martin O Opatrný Martin P Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Payne Jan · Pecák Radek · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Peychl Ivan · Pikora Vladimír · Pírko Štěpán · Pixová Michaela · Poc Pavel · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Polák Milan · Potměšilová Hana · Potůček Martin · Pražskej blog · Procházka Adam R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Rezková Alice · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Shanaáh Šádí · Schwarzenberg Karel · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sokol Tomáš · Soukenka Petr · Sportbar · Spurný Matěj · Staněk Pavel · Stanoev Martin · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Suchardová Michaela · Sůva Lubomír · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šilerová Jana · Šimáček Martin · Škop Michal · Šmíd Milan · Špidla Vladimír · Špinková Martina · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Jan · Šumbera Filip T Tejc Jeroným · Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tutter Jiří U Uhl Petr · Urban Jan · Urban Václav V Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vondráček Ondřej W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy