Všechno jednou skončí. Něco však dříve, a něco později. Takový osud mají i zdánlivě nesmrtelné „pecky“ z hitparád všeho druhu. Z hudebních, stejně jako z politických.
„Dobrý den, nejste vy náhodou pan..,“ oslovil v parku starého muže sedícího na lavičce o generace mladší chlápek, a rovnou si přisedl, aniž by dotaz na příjmení mohl dopovědět, neboť muž mu automaticky přisvědčil.
Miláček pro jedny, a pro druhé politik velmi hrubého nacionálního jádra, maďarský premiér, si zase pořádně zavařil.
I ti, co dosud byli ochotní mu ruce líbat za to, že bez ohledu na zbytek střední a západní Evropy si zařídil u Putina levné a stabilní dodávky energií, teď v názoru na něj znejistěli.
O víkendu totiž pronesl řeč ke krajanům, v níž jakoby mu zcela zásadní formulace do ucha on line bezdrátově z hrobu našeptával buď H. Himmler, anebo R. Heydrich, či odněkud z pekla sám Vůdce.
Mluvil totiž jako kovaný nacista.
Řekl, že míšení mezi Evropany je přijatelné, ale že míšení Evropanů (a nejenom Maďarů, což by se od něj dalo očekávat), s Neevropany vytváří lidi „smíšené rasy“.
Nechceme se stát národy smíšené rasy…Země, které to považovaly za přijatelné, „už nejsou národy“.
Ono se mu to hezky řeklo, ale hned následující večer měl údajně projít prý osobní zkouškou ohněm.
Zašel do jednoho z tradičních pešťských nočních zařízení, které ještě pamatuje nejenom mocnářství, ale prý i jeho jako údajně vůdčí osobnost osmdesátkových exkursí svazáckých kolektivů zlaté mládeže.
Na noční inkognito návštěvě, ať už k ní došlo nebo ne, by nemělo být nic výjimečného, pokud by muž prý nepřišel v doprovodu krásky, jejíž rysy ani náhodou neměly odpovídat požadavkům rasové uherské čistoty.
To znamenalo jisté omezení pro šíři vztahu, mělo-li být učiněno ideologii za dost. Jak se s tím host vyrovná?
Vypovídá o tom následující thriller.
Při Putinových hrátkách s evropskými vládami naznačováním, že kohoutky s plynem zlobivcům po odstávce definitivně zavře – jako teď – a přitom je poťouchle na dobu neurčitou otevřel s komentářem, že RF je přece spolehlivý partner, doporučila předsedkyně Leyenová Evropanům s plynem šetřit.
(FIKTIVNÍ OHLAS) Uběhlo půl roku od vydání pěti set stránkové publikace paralelních životopisů tří polistopadových prezidentů z dílny známého politologa.
Před několika dny svět žasnul nad překrásnými fotografiemi vesmíru pořízenými speciálním dalekohledem. Teď předkládáme jiný obrázek, kdy důvod k úžasu rozhodně není žádný.
Vymysleme si situaci, kdy premiér, už osmnáctým dnem de facto První muž Evropy z titulu půlročního předsednictví, zavolá české komisařce.
O počasí se teď intenzivně zajímají především dovolenkáři aktivní, tedy ti, jež volno právě čerpají. A pak nedočkaví čekatelé, kteří dají vale zaměstnání v příštích dnech.
Prohlášení ministra Válka, jímž nenuceným způsobem upozornil občany na eventualitu možnosti dobrovolné akceptace čtvrté posilovací dávky očkování, a to už o tři neděle dřív, než ještě nedávno se svým týmem stanovil, vzbudilo patřičný ohlas.
Francie slavila výročí největší události v dějinách země. Revoluci, která i světu dala příklad, jenž pak byl různými „osvícenci“ modifikován vedle obecného blaha i ke krvavému útlaku.
Představme si zcela vyfabulovanou situaci: Když si ministr vnitra přečte, jak se ke zprávě Bruselu o potírání korupce, která nelichotivě zmiňuje Česko, postavil kolega z justice Stříž, řekne si, že i jeho postoj bude obdobný.
První místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Kovářová stejně jako „řadový“ místopředseda téhož tělesa Skopeček uplynulou neděli společně v televizi rozmetávali údajné sýčkování, že bude zapotřebí už teď nastolit úsporná energetická opatření i v domácnostech.
Z ideově-vědeckých důvodů hlasovala trojka pirátských europoslanců proti bruselskému povolení používat jádro a plyn. Poslanci tak učinili přesto, že pětikoaliční vláda tyto zdroje prosazuje, stejně jako to soustavně činily všechny předchozí kabinety.
Když jsem si přečetl zprávu, že na Palachově náměstí se má v gesci Rakušanova MV konat výstava ruské (sovětské) vojenské techniky zničené ukrajinskou armádou při ruské agresi, řekl jsem si, že příhodnější místo k tomu se v Praze ani najít nemohlo.
Na Rudém náměstí v Moskvě je jedno místo, kde se „vystavují“ živí dvojníci sovětských a ruských potentátů, aby si za přiměřený obolus, nejlépe v dolarech, librách či eurech, mohli turisté udělat s nimi selfíčko.
Možná, že slyším, jak se říká, trávu růst, ale nechtěl bych, aby se jména pirátských europoslanců Markéty Gregorové, Marcela Kolaji a Mikuláše Peksy objevila napsaná křídou či sprejem s přídomkem „zrádci.“
Alespoň v Praze určitě „vede“ nad Stalinem Koněv, pokud se jedná o dobu, po kterou ulice nesly jejich jména a také stály sochy a pomníky obou sovětských maršálů - jednoho z Gruzie, druhého z Ruska. Oba se jaksi připletli do našeho, podle některých hlasů, sebeosvobození.
Karlovarský festival se hezky rozproudil, aniž by musel oslnit hvězdou opravdu první velikosti. O to víc se do hledáčku fotoreportérů dostávají hvězdičky a hvězdy tuzemské.
Kdo ještě trochu váhal nad tím, zda Vladimir Putin je mezi vojáky opravdu přezdíván vrchním velitelem Lidumilem (благотворитель), jak to prozradil mluvčí Peskov, má teď pádný důvod se k mínění armády připojit.
Padla poslední bašta, vlastně už jenom baštička bránící chapadlu mimořádného zdaňování tzv. nadměrně bohatnoucích firem - premiér Fiala. O sektorové dani dosud nechtěl ani slyšet, teď zjevně přikývl.
Nebýt kaňky v podobě dvou nepříčetných aktivistů, kteří se v Litomyšli při koncertu pro unijní činovníky náhle připoutali k pódiu a rozvinuli hesla drze varující před Zeleným údělem, dalo by se říct, že začátek českého předsedování EU se vydařil.
Premiér Fiala se rozhodl pozvat v den zahájení českého předsednictví vysoké unijní úředníky na společné setkání do Litomyšle.