Tvrzení o tom, že hlavním nepřítelem české konkurenceschopnosti, růstu a motivace je sociální stát, jsou v posledních letech velmi populární. Sociální stát je nepřítelem pokroku, dusí podnikání, podporuje lenost a neschopnost. Tato hesla vládnoucí české pravice, která představuje v rámci EU spíše extrémní polohu, jsou v rozporu s nezpochybnitelnými statistickými fakty.
Nahlédl jsem do několika blogů o Izraeli. Přečetl jsem diskusi pod nimi a posmutněl jsem. Charakterizuje to, co nás bolí. Charakterizuje to, co mi připadá jako bezvýchodné. Nejsem žádným odborníkem na tuto otázku. Čím více o věci čtu, tím méně jí rozumím a řešení mi připadá stále více vzdálené…
Odkaz Antonína Mekty je věčně živou výzvou našich i světových dějin. V Mektově osudu se snoubí stále čerstvý odkaz mnoha generací. Je to však zakopaná hřivna, kterou nezaslouženě přecházíme bez povšimnutí. Navzdory tomu zde hrdě existuje. Setkáváme se s ní denně, aniž bychom si to zvlášť uvědomovali. Mektovství lze snadno odhalit v tisku, v projevech našich politiků, populárních umělců, kapitánů průmyslu i prostých žižkovských miliardářů. Setkáváme se s ním v exkluzivních restaurantech historických center i v nehonosných předměstských putykách. Mektovství je přítomno na oprýskaných nárožích, stejně jako na nádvořích našich pyšných hradů.
Dne 12. 5., byla představena dlouho očekávaná Bílá kniha terciárního vzdělávání (BK), která nastiňuje budoucno českých vysokých škol. Bylo to formou show ve vládním paláci. Kamery vrčely, Topolánci a jejich věrní předli. Ti, kdo očekávali nástin řešení základních oblastí, byli ovšem poněkud zklamáni. BK zůstala do značné míry u výčtu poměrně známých faktů o českém terciárním školství a v představách přestavby vysokých škol působí velmi mlhavě.
Ropa pokořila hranici 120 churavých dolarů za barel. Kdysi jsme se báli hranice 10, 20 či 60 dolarů. Dnes nemůžeme vyloučit 150. Nebo 200? Cena ropy signalizuje další špatné zprávy. Od ceny ropy se totiž odvozuje cena plynu a elektrické energie. Budeme nejspíš platit víc a víc.
Když se píše o tom, že by učitelé měli dostat přidáno, píše pomalu polovička čtenářů, že by se jim mělo nakašlat. V překladu do obecné češtiny to lze vyjádřit asi tak: „Houbeles dělají, nemají štipec odpovědnosti, chodí dřív z práce a ještě nic neumí. U soukromníka by se neuživili. Učitelky jsou definičně úplně pitomý a chlap, kterej dělá učitele, je divnej. Buď je to pedofil nebo jinej pošuk. Učitelé by se měli vzít u huby. Ve škole se flákaj, děti nezvládaj, chtěj po nich třeba i domácí úkoly. Jakoby za naše krvavý peníze, který tý holotě kantorský cpeme z našich daní, nemohli děti naučit všechno ve škole. A ještě těm harantům ubohejm dávaj blbý známky, aby nám děti plakaly. Naše holčička Britney je moc a moc chytrá, ale mrcha učitelka si na ní zasedla už od druhý třídy, protože měla dražší rtěnku než ta přiblblá úča.“
Nejsem příznivcem zbytečných fyzických trestů. Nicméně učitel Igor Hnízdo má mé sympatie. Četl jsem, že snad někde v Singapuru užívají jako trest pár ran namočenou bambusovou holí. Ztrestaný si pak pár týdnů nemůže sednout. V té zemi prý nemají potíže s grafity a lidé tam nečurají, kde nemají. Kdoví, nikdy jsem tam nebyl a nebyl jsem ani seřezán holí. Přesto bych to mezi tresty s chutí zařadil.