Quid caeco cum speculo? (K čemu je slepému zrcadlo?).
Všichni to viděli, pokud to chtěli vidět. B. Sobotka dostal podporu delegátů 38. sjezdu ČSSD, kterou bylo možné předpokládat. Tedy, pokud se delegáti budou chtít ve vztahu ke svému premiérovi a k sobě chovat sebezáchovně. Vláda je pro sociální demokracii hodnotou sama o sobě. Jinak tomu u žádné reformě-socialistické strany ani není. Nezbývalo tedy, než podpořit svého premiéra a předsedu strany…
Bojím se Řeků, byť nesou dary! (Timeo Danaos et dona ferentes!)
B. Sobotka je prvním premiérem a předsedou ČSSD, který zažil vlídnost médií před sjezdem své strany. A to v situaci, kdy média typu MFD, LN a další jsou kontrolována jeho partnerem a hlavním soupeřem ve vládě A. Babišem. Podobnou pozici, k Sobotkovi snad jen o malinko kritičtější, zastávají bakalovská média a média s přátelskými vztahy k A. Babišovi. A samozřejmě i veřejnoprávní televize zvoucí na komentování sjezdu – s výjimkou I. Davida – jen Sobotkovy apologety (Jelínek apod.) anebo jemu přátelsky nakloněné komentátory (V. Bělohradský).
Na stránkách bulváru jsem se dočetl neuvěřitelnou záležitost. Politik Tomio Okamura, v jehož blízkosti se jistou dobu pohybovala paní Koktová (dříve Štiková), se ohradil soudní žalobou vůči veřejným vyjádřením Koktové a její matky Štikové, že snad měl mít intimní poměr s tehdy ještě neprovdanou Štikovou mladší.
V dnešním rozhovoru v Mladé frontě DNES M. Zeman opět perlí. A opět staví výběrově morální kritéria. Jiná pro sebe a jiná pro druhé.
Možná, by si mě příště alespoň nemusel brát do svých poněkud neomalených úst (jeho ústní otvor by se dal nazvat i "zemanovsky", tedy hruběji). Jeho vyjádření, že neshody s tehdejším předsedou J. Paroubkem byly důvodem jeho vystoupení z ČSSD v roce 2007, to je opravdu půvabné.
Tento prodloužený víkend bude ve znamení sjezdu nejsilnější vládní strany – ČSSD. Veřejnost bude moci srovnávat v celkem krátkém časovém sledu po sobě tento sjezd s kongresovým jednáním jejího hlavního vládního partnera a současně největšího konkurenta, hnutí ANO.
Přitom se zdá, jakoby o nic moc nešlo, nejbližší senátní a krajské volby jsou podle řádné termínové listiny až za jeden a půl roku. Problém může nastat v okamžiku, kdy v průzkumech veřejného mínění bude jedna z obou stran předstihovat druhou ve volebních preferencích o 10 až 12%. Pak může být ta v průzkumech vedoucí strana v pokušení vyvolat předčasné volby. Průzkumy však zatím ukazují na poněkud menší rozdíl, který bych odhadoval na 4-8% ve prospěch hnutí ANO. Agentury spřátelené s ČSSD (SANEP i STEM) se rozdíl snaží, seč to jde, redukovat. Z toho plyne, že si nebezpečí mimořádných voleb někteří lidé v ČSSD dobře uvědomují….
Je vůbec otázkou, zda se prezident republiky jako ústavní prezident má pléstdo denního výkonu politiky vlády. Jsem přesvědčen, že nikoliv. Nečinil to rozhodně ani T. Masaryk, už vůbec ne po svém návratu do republiky v roce1945 E. Beneš a jako prezident tak prakticky nekonal ani V. Havel.
Pro každého, kdo se zabývá jen trochu hlouběji politikou, muselo být včerejší vystoupení izraelského premiéra Netanjahua před členy amerického Kongresu v mnohém překvapivé.
Jestliže dnes česká média ostře kritizují prezidenta Zemana za jeho vystoupení mimo hlavní proud zahraniční politiky české vlády, včera si musel každý, kdo sledoval jednání Kongresu USA, říci, že republikány ovládaný Kongres vlastně ničí zahraničně-politickou linii amerického prezidenta ve vztahu k Blízkému východu a oblasti Perského zálivu. Zdá se, jakoby americkým zákonodárcům vůbec nevadilo, že politiku USA vůči Íránu a nepřímo tedy i vůči Iráku a Sýrii určuje pro nejbližší léta nikoliv řádně zvolený americký prezident, jehož ústavní doménou zahraniční politika je, ale izraelský premiér. A to nikoliv konsenzuální politik typu J. Rabina, E. Baraka, Š. Pereze či M. Begina, ale politik, který neposunul mírový proces s Palestinci v posledních letech ani o milimetr. Politik ignorující postoje většiny světového společenství pokud jde např. o budování izraelských osad na okupovaných arabských územích. A také politik, který Izrael přivedl svou politikou do tíživé mezinárodní izolace.
CVVM, coby ze státních prostředků dotovaná agentura pro výzkum veřejného mínění, snad v žádných volbách v posledních deseti letech ani přibližně netrefila ve svých odhadech reálné volební výsledky. A vůbec nikoho to nevzrušuje. Zavedeným stranám to plně vyhovuje. Podle posledního průzkumu CVVM má hnutí ANO 31%, ČSSD 28% volebních preferencí. Podle tohoto průzkumu jsou pozice tradiční pravice – tedy TOP 09 a ODS – prakticky zničeny. Jsou na samé hranici volitelnosti (ODS) či pouze těsně nad ní (TOP 09). Smysl takového spektakulárního průzkumu vyprodukovaného CVVM je jasný. Uspokojit delegáty kongresů obou velkých vládních stran. Delegáty sjezdového jednání obou stran jistě nezarmoutí ani (zatím virtuální) rozdrcení pozic tradiční pravice. Hnutí ANO si podle CVVM udržuje vedení, sociální demokracii může uspokojit, že rozdíly v preferencích vůči ANO již nejsou (virtuálně) tak tragické. To uklidní některé horké hlavy v ČSSD. Loňské reálné volební výsledky ČSSD ovšem nepřesáhly 15% (evropské volby i komunální volby, ve kterých ČSSD ztratila naprostou většinu svých politických pozic ve velkých a větších městech) a najednou je v průzkumu výsledek v preferencích dvojnásobný… CVVM prostě chce vyhovět mocným tohoto světa – a finanční příspěvky dále plynou…..
Babiš předvedl na víkendovém sjezdu dokonalou one-man show. Jeho marketingové poradce jsem již mnohokrát ocenil jako mimořádně schopné lidi a ti mu bezpochyby vysvětlili, že kongres každé strany musí být ukázkou síly, schopnosti jejich charismatických lídrů oslovit veřejnost a zopakováním základních programových cílů.
Již od počátku ozbrojeného konfliktu v Sýrii upozorňuji na to, že Západ vsadil na špatné koně. Proti Asadově vládě, které byla před necelým rokem ve volbách opět potvrzena legitimita rozhodnou většinou syrského obyvatelstva, se mělo hlavní silou podle tureckých představ stát Muslimské bratrstvo. Vedlejší silou potřebnou k odporu Asadova režimu se měli stát islamisté. Neoosmanský favorit, Muslimské bratrstvo bylo v bojích zcela zničeno a islamisté, zejména pak tzv. Islámský stát cvičený mj. tureckými instruktory a zásobeny zbraněmi ze Západu, ovládl nejen ekonomicky nejvýznamnější části Iráku, ale ovládl také významné části syrského území včetně ropných polí.