Politická svévole a kauza profesora Putny

Svévolný postup prezidenta Miloše Zemana ve věci řízení o jmenování doc. Mgr. Martina Putny, Dr., profesorem je bezprecedentním zásahem do akademických svobod a samosprávného rozhodování ve věcech akademických příslušnými orgány univerzit, nikoli politiky stojícími mimo ně.

Oprávněná kritika směřuje osobně na prezidenta, jehož jednání i vyjadřování v této věci není v demokratických poměrech akceptovatelné. Podobně jako u abolice vyhlášené jeho předchůdcem Klausem by se zde však rozhořčení nemělo omezovat jen na prezidenta samého. Zde by se mělo týkat i konání nebo nekonání ministra školství, mládeže a tělovýchovy Petra Fialy. Ten ve vládě představuje rezort, do něhož věcná podstata premiérem kontrasignovaného aktu spadá.

Více »

Vyhrají dinosauři nad internetovými prodejci?

Pokud by jednotlivé americké státy dostaly pravomoc jednotlivě si stanovovat daň z prodeje na internetu, znamenalo by to vítězství dinosaurů a značné omezení potenciálu, který e-shopping slibuje. Taková možnost je přitom docela reálná.

Více »

Podpora pro vysokoškoláky vázne, varuje i zkušenost z USA

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy dlouhodobě selhává v systému podpory studia pro studenty z rodin z nižších příjmových skupin (podprůměrné příjmy se týkají více než 60 procent práceschopného obyvatelstva). Podpora studia byla vlajkovou lodí nechvalně slavného IpN projektu MŠMT „Reforma terciárního vzdělávání“. Z něj si s autorizací pocházející od někdejší ministryně Kopicové někteří řešitelé pro sebe odnášeli částky převyšující jeden milión korun ročně, nicméně použitelný model nevypracovali.

Stávající vláda má přípravu zákona o finanční pomoci studentům (ve vládním znění nazvaném poněkud perverzně „o finanční pomoci studentů“) ve svém programovém prohlášení. S ničím použitelným však dosud nepřišla ani v náznaku.

Připravit použitelné schéma pomoci není jednoduché. Stejně jako v otázce zavádění školného by bylo nevhodné se inspirovat podporou ze Spojených států (přestože skutečnost, že nejlepší univerzity mají zrovna tam, by k tomu mohla svádět).

Úskalí nevhodně navrženého systému podpory si lze ukázat na příkladu amerického systému daňových slev AOTC/Hope. Analýza amerického Institutu pro vysokoškolskou vzdělávací politiku čerstvě ukázala zásadní a na první pohled paradoxní problémy s jeho fungováním. Většina podpory v tomto systému podpory jde rodinám s ročními příjmy mezi $100 000 a $200 000, tj. někde mezi dvoj- až čtyřnásobkem středního příjmu. Tyto rodiny tak dostávají dvouapůlnásobek podpory ve srovnání s rodinami a studenty z nízkopříjmových rodin.

Skutečnost, že růst nákladů za vysoké školy výrazně ztížil život i rodinám se středními a vysokými příjmy, ovlivnila změna v systému podpory tak, že jeho prostředky jsou dnes vysávány těmito skupinami na úkor těch, pro které zákonodárci podpůrné mechanismy původně připravovali.

Podpora se nedostává studentům, kteří by finance pro umožnění vysokoškolského studia potřebovali, ale pouze zmírní těžkosti těm, kteří by dokázali studovat i bez ní.

Pokud se má v České republice rozběhnout systém podpory, který nebude mít podobné problémy, mělo by se jednat o systém, který nebude plošný. Ministerstvem školství doposud prosazované varianty koncepčně vycházely z tzv. individuálních studijních grantů, které předpokládala Bílá kniha jako nástroj financování rozdělující finance nárokově všem studentům bez testování jejich sociální situace nebo potřebnosti. Oprostit se od těchto představ bude zřejmě nejtěžší. Zmíněná americká zkušenost přitom ukazuje, že plošnost rozdělování omezených podpůrných prostředků ke kýženým efektům nevede

(Vyšlo v Právu 10. 5. 2012, str. 14, Studium)

Viz též http://www.nytimes.com/interactive/2013/05/10/business/held-back-by-student-debt.html?smid=fb-nytimes&WT.z_sma=BU_HBB_20130510&_r=0, http://newamerica.net/sites/newamerica.net/files/policydocs/Merit_Aid%20Final.pdf)